Bart Lootsma: Individualization

Individualizace je jednou z implicitních, utajených hybných sil diskusí o architektuře minimálně již od 60. let 20. století. Pohled na tento fenomén se však od té doby zásadně proměnil. V 60., 70. či 80. letech, a do velké míry dokonce i dnes, byla individualizaci vnímaná jako něco, čeho je třeba docílit. Hlavním úkolem progresivní architektury bylo nalézt a vytvořit rozdíly v estetice či uspořádání anebo je dokonce vyprovokovat. V současnosti a v dekádách, které jsou před námi, se individualizace stává něčím, co je zapotřebí řešit, co je nutné vstřebat. To představuje naprosto jiné zacílení a my se s tím potýkáme již dnes. Některé z nejzásadnějších problémů v architektuře a urbanismu, jako je například sídelní kaše či nejistota ohledně toho, co vlastně je veřejný prostor, jsou s individualizací bezprostředně spojené. Individualizace však přináší víc než jen to: ohrožuje samotnou podstatu toho, co jsme se naučili vnímat jako Architekturu s velkým A a městské plánování. To by samo o sobě nemusel být problém, nicméně ve společnosti existují určité základní povinnosti a úkoly, které by bylo třeba reorganizovat, a to zejména v oblasti urbanismu a navrhování měst. To před nás klade obrovský úkol, který je stále brán na příliš lehkou váhu, a to obzvlášť ze strany architektů. Je to tak nezměrný úkol protože, jak píše Ulrich Beck, „jakýkoli pokus přijít s novým konceptem, který by zajistil společenskou soudržnost, musí vycházet z vědomí toho, že individualismus, diverzita a skepse jsou v západní kultuře hluboce zakořeněné“.

Bart Lootsma je historik, teoretik, kritik a kurátor architektury, designu a vizuálního umění. V současné době je profesorem architektonické teorie na Fakultě architektury v Innsbrucku. Byl hostujícím profesorem na několika předních institucích, včetně Akademie der Bildenden Künste v Norimberku, Universität für angewandte Kunst ve Vídni a Berlage Institute v Rotterdamu, a také vedoucím vědeckého výzkumu na ETH Zürich, Studio Basel. Působil jako hostující kurátor ArchiLabu 2004, pořádaného v Orléans, a v roce 2016 byl spolukurátorem Pavilonu Černé Hory na bienále v Benátkách. Lootsma publikoval mnoho článků a několik knih a působil jako redaktor časopisů Forum, de Architect, ARCHIS, ARCH+, l’Architecture d’Aujourd’hui, Daidalos, Domus či GAM. Mezi jeho knihy mimo jiné patří: Media and Architecture (1998, s Dickem Rijkenem), SuperDutch: New Architecture in the Netherlands (2000), ArchiLab 2004: La ville à nu / The Naked City (2004), Reality Bytes: Selected Essays 1995–2015 (2016).

Přednáška se koná v rámci workshopu Elena Markus & Nick Förster: From Collective to Commoning.

Přednášku podpořilo Embassy of the Netherlands in the Czech Republic.