Kostel v Senetářově je unikátní architekturou i vznikem za totality

Praha - Stavba nového kostela by nebyla ničím zvláštním, kdyby se nepsal počátek 70. let 20. století a kdyby v tehdejším Československu nevládla církvi nepřející komunistická strana. Malé vesnici Senetářov na Blanensku se to ale jako zázrakem podařilo a dnes se pyšní skvostem moderní architektury. Nevelký, avšak nepřehlédnutelný kostel svatého Josefa byl otevřen před 50 lety, 11. července 1971. Vysvěcení se dočkal až po pádu komunismu v roce 1991. Je jednou z mála sakrálních staveb postavených za totality.

Historie kostela odráží absurditu tehdejší doby. Stalo se totiž, že socialistické úřady vůbec nezaregistrovaly, že "ideologicky nežádoucí" objekt dva roky roste. Po dokončení stavby, která byla povolena na okresní úrovni a nejvyššími místy nevědomky ignorována, se strhla lavina zákazů, soudů a trestů. Komunistický režim chtěl kostel zpočátku předělat na kulturní dům nebo ho vůbec zbořit. Zkoumaly se finance, původ materiálu i kdo se na stavbě podílel.

Státní úřady nakonec užívání nového svatostánku povolily pod podmínkou, že nebude vysvěcen. Otevření kostela v roce 1971 bylo dramatické - okolí vesnice bylo uzavřeno státní bezpečností, takže účastníci mše museli parkovat v polích a přijít pěšky. Do Senetářova, kde žije asi 500 lidí, se sjelo kolem 15.000 věřících z celé republiky. Slavnostního vysvěcení se kostel svatého Josefa dočkal až v roce 1991 za účasti brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho.

Návrh extravagantní stavby vytvořil za necelé dva týdny výtvarník a architekt Ludvík Kolek (1933). Pro inspiraci sáhl i k Le Corbusierovi, švýcarsko-francouzskému architektovi a malíři, představiteli purismu a brutalismu. Senetářovský kostel z betonu a skla budí svým tvarem podle věřících dojem "lodi, která putuje staletími, sbírá věřící lid a veze jej k Bohu". Kolek je také autorem vnitřních úprav - bílé stěny zdobí vitráže, oltářní stěnu pak triptych v tyrkysové barvě.

Klenotem interiéru je působivá abstraktní křížová cesta od Mikuláše Medka (1926 až 1974), jednoho z nejvýznamnějších poválečných výtvarných umělců. Čtrnáct obrazů zastavení v temných modročervených tónech maloval duchovně založený Medek v době, kdy už byl těžce nemocen. Je autorem i oltářních obrazů v barokním kostele v nedalekých Jedovnicích (rám vytvořil sochař Jan Koblasa; na výzdobě kostela se podíleli také Karel Nepraš a Josef Istler) a v Kotvrdovicích.

Za odvážnou stavbou kostela v Senetářově byl slib místních obyvatel, kteří byli za druhé světové války, v roce 1944, vystěhováni, že pokud se šťastně vrátí zpět, vystavějí novou kapli. Území mělo totiž fungovat jako vojenská střelnice. Trvalo ale ještě dlouhá léta, než se plán podařilo zrealizovat. O jeho dotažení se velkou měrou zasloužil páter František Vavříček, který prokázal cit pro to, co lidi může oslovit a přitáhnout. Se stavbou se začalo v červnu 1969.

Finanční prostředky na kostel svatého Josefa se scházely ze sbírek a darů věřících, občané jej postavili svépomocí. Náklady na stavbu dosáhly dvou až 2,5 milionu korun československých.