Praha - Slavný architekt - označení, které samo o sobě budí respekt. Pro obsáhnutí záběru a tvorby Josefa Fanty je však až zoufale nedostačující. Jeho osobnost při bližším pohledu totiž vykazuje s trochou nadsázky až cimrmanovské rysy - za svého bezmála stoletého života byl zkrátka téměř vším. Stavitelem, designérem, malířem, pedagogem, spisovatelem, památkářem, mecenášem. Od jeho narození letos 7. prosince uplyne plných 150 let. Pohled na Fantův život vzbuzuje lehký stesk a nostalgii - po dobách, kdy jednotlivec ještě mohl obsáhnout mnohem více než úzký obor, který vystudoval, a kdy se život v pražských ulicích ještě nehnal tak zběsilým tempem. Po čase, kdy bohatí měšťané (často díky příspěvkům z vlastní kapsy) dávali svému hlavnímu městu jeho novou, moderní tvář. Fanta již od svých studií na české technice spolupracoval s vynikajícími architekty té doby, především se staviteli budov typu Rudolfina či Národního divadla Josefem Zítkem a jeho žákem Josefem Schulzem. Později pomáhal realizovat Antonínu Wiehlovi plány jeho slavného Wiehlova domu na Václavském náměstí a zapojil se i do projektů významného mecenáše a architekta Josefa Hlávky. V součinnosti s ním dokončil areál Hlávkových domů ve Vodičkově ulici a navrhl budovu takzvané Hlávkovy koleje v pražské Jenštejnské ulici. Významný úspěch zaznamenal Fanta také se svým návrhem a realizací interiéru pavilonu české Obchodní a živnostenské komory na Světové výstavě v roce 1900, za které získal zlatou medaili. První Fantovy práce patřily ještě do sféry neorenesance a historismu, teprve později povýšil na jednu z vůdčích osobností nově nastupujícího uměleckého směru, secese. Právě v jejím duchu se nesly Fantovy dodnes nejznámější stavby - monumentální pražské Hlavní nádraží, kterému se pro jeho vzhled říkalo "zámecké nádraží", Mohyla míru na místě bojiště slavkovské bitvy a dům Zpěváckého spolku Hlahol na vltavském Masarykově nábřeží. Pozdní Fantovou realizací byla i dnešní budova ministerstva průmyslu a obchodu v Praze Na Františku, která vznikla na přelomu 20. a 30. let 20. století. Fantova práce však u velkých staveb zdaleka nekončila. V mládí při své stipendijní cestě po Itálii vytvořil řadu kreseb, s nimiž se zúčastnil výstavy Krasoumné jednoty, byl také autorem několika publikací, například díla O svérázu krojovém a bytovém. Během let navrhoval i interiéry, nábytek, náhrobky, sakrální předměty, bohoslužebná roucha, mříže či plynové lampy. Navíc se věnoval i ochraně a rekonstrukci historických památek, například děkanského kostela v Klatovech, kostela svatého Václava na Zderaze nebo také starobylého pražského pivovarnického domu U Vejvodů. Řada dalších, bohužel nikdy nerealizovaných návrhů se našla v jeho pozůstalosti. Bez zajímavosti jistě není ani to, že společně se spisovatelkou Gabrielou Preissovou založil slávu vesnice Jevany, dodnes oblíbeného místa víkendového odpočinku pražské smetánky. Právě zde se před první světovou válkou Fantova dcera Marie, proslavená za první republiky jako Ma-Fa - novinářka a překladatelka nevšedního vtipu a inteligence, často setkávala se svou velkou životní láskou Janem Masarykem. Josef Fanta se narodil 7. prosince 1856 v Sudoměřicích u Tábora. V letech 1909 až 1922 působil jako profesor na ČVUT, po vzniku Československa v roce 1918 byl zvolen členem České akademie věd a umění. Za svého života dokázal vychovat několik dalších generací českých architektů. Mezi známé Fantovy rodiny patřily vynikající osobnosti českého veřejného života, vedle slavných stavitelů například i spisovatelé Julius Zeyer a Jakub Arbes či malířka Zdenka Braunerová. Josef Fanta zemřel 20. června 1954 v Praze.