Bohumil Hübschmann: Architekt Alois Dryák

Vložil
Jakub Potůček
01.09.2015 15:25
Monika Babišová
Bohumil Hypšman

Veřejného uznání architektům dostává se zřídka kdy. Jest to pochopitelno, uvážíme-li, jaké změny prodělal vývoj architektury v posledních desítiletích. - Od slohového zopakování historie přes secesi, wagnerismus, kubismus, dekorativní architekturu - vůli po formě - až k naprosté negaci formy chtěné, prodělala architektura pro neznalce tolik zásadních obratů, že je nestačí stopovat, ztrácí ideovou souvislost vývoje a tím i pochopení pro činnost architekta, který se celého tohoto vývoje činně zúčastnil. Nedostává se resonanční půdy obecné, ale nedostává se i bližších přátel kritických, kteří by s oddaností a láskou, s erudicí i odbornou schopností nepřetržitě spolupracovali na vývoji a pochopení architektury.
Zesnulý architekt Alois Dryák byl právě z prvních a předních bojovníků vývoje a pokroku již na konci minulého století. Dodnes jest jeho prvá samostatná práce, společně provedená s rovněž zesnulým architektem Bendlmayerem - hotel Central - uznaným vývojovým mezníkem přerodu architektury v Praze.
Od té doby postupoval zesnulý na vývojové dráze krok za krokem, vždy ovšem se zřetelem k možnostem doby a s ohledem na zkušenosti a skutečnosti, a pomáhal tak budovati solidní základy dalšího vývoje architektury u nás.
Snad neběžel za všemi hesly dne, ale o to usilovněji bojoval za vnitřní ideu. To jest ono, co staví architekturu mezi umění a vědu a co zabraňuje, aby se nezvrhla v pouhé módní pokusnictví, při němž jest vše dovoleno.
Nota řádu proniká všemi jeho pracemi po všechna léta, i když současná architektura prodělávala sebepříkřejší změny. Ať to již byly objekty veřejné nebo soukromé, stavební nebo regulační, vždy jest zřejmo, že jeho práce jde za řádem a pevnými zásadami. Celá řada stavebních objektů soukromých i veřejných jest toho dokladem. Také především práce výstavby měst, a v tomto směru má jemu mnoho co děkovati nejenom Praha při regulaci starých čtvrtí, ale i Brno, kde zasáhl vytvořením akademického náměstí hluboko do vytváření nového Brna, a ovšem také Bratislava. Myšlenky jeho premiovaného soutěžného generálního regulačního plánu Bratislavy budou ještě dlouho působit blahodárně na vývoj tohoto vzrůstajícího hlavního města Slovenska.
Architektova služba veřejnosti není právě jen v tom, že koná svoji objednanou práci poctivě, ale i v tom, že zasahuje všude, kde se cítí povolán, i tehdy, není-li vyhlídky na zisk i v případě úspěchu, a i tehdy, je-li práce architektova v oboru výstavby měst marná, přináší přece veřejný prospěch, neboť osvětlují se jí cesty, které se jeví posuzujícím okamžitě neschůdné.
Tato činnost, která nezůstavuje viditelných stop, se tím spíše veřejností zapomíná, ačkoliv právě v ní jest nejvíce obětavosti architekta.
Několika řádkami nedá se oceniti činnost našeho zesnulého přítele a povolanějším rukám a příhodnější době jest vyhrazen kritický rozbor osobnosti Dryákovy.
Celá řada prací zesnulého jest spojena s myšlenkou sokolskou a i poslední sletiště jest jeho dílem. Od sokoloven a letenského sletiště až k poslednímu na Strahově, jehož slavných dnů dnešních se jeho tvůrce již nedočkal.
Solidnost a řád, udržující jeho tvorbu to byly, které ho přivedly k úkolům budov státních. Universita v Brně jest dokladem - třebaže dosud kusým - jak správná byla tvorba autora. Velký styl a prostota pojetí staví právnickou fakultu brněnskou po bok Kotěrově právnické fakultě pražské. Jsou to díla bez odporu uznávaná, třebaže zde není honby za nejnovějšími hesly. Nejvyšší státní budovy právě nejsou jen střecha nad hlavou a podlaha pod nohama! Tvorba architekta pokračuje jen svou mluvou, ať již betonovou nebo kamennou a odpovídá platným společenským řádům, které tkví, právě tak jako věda, hluboko v tradici, kterou nelze smazati, nýbrž naplniti.
Zvolen byl proto zcela správně jako spolutvůrce zamýšlené budovy nejvyššího soudu, a to tím více právem, že jde o čelný doplněk velkoryse započatého náměstí akademického. Jednotě vyššího celku náměstí patří přednost před jinými ohledy — i když to nejsou ohledy umělecké, jako v tomto případě. Nechci patřičnou odpovědí charakterisovati, co se zde dělo, ale odmítám útoky na zesnulého podnikané, které ho zastihly již na lůžku, z něhož neměl povstati a které neustaly ani u chladnoucího jeho těla.
Našemu milému zesnulému kamarádu a příteli však slina dne již neuškodí. Jako umělci, který těžce bojoval, a nikoliv bez úspěchu, vymezí dějiny architektury jeho místo, které, jak již dnes dovedeme posoudit, je velmi čestné a z nejpřednějších.
V Praze dne 9. června 1932.
Bohumil Hübschmann.
0 komentářů
přidat komentář

Související články