Zdařilá rekonstrukce

Publisher
Martin Rosa
14.04.2006 11:15
Rekonstrukce památkově chráněných budov je tvrdým oříškem snad pro každého architekta. Sloučit jeho vlastní vize s představou a požadavky zadavatele a k tomu ještě vyhovět památkovým úřadům nebývá snadné a vyžaduje to nadměrné úsilí. V případě maďarského architekta László Benczúra mu jeho vytrvalost a přesvědčení dokonce vynesly prestižní ocenění firmy VELUX, cenu Attic 2003.

Návrh a skutečnost

Budova patří do bohatství Světového dědictví UNESCO a tato skutečnost tedy při rekonstrukci kladla vysoké nároky na celkovou kvalitu návrhu i zpracování projektu. Jedná se totiž o historicky významnou stavbu z 19. století. První projekt rekonstrukce byl úředníky Národní komise ochrany historických památek odmítnut. Uspěl až druhý návrh, který se inspiroval původním projektem z roku 1911. O tyto výkresy a plány se mohli autoři při rekonstrukci budovy a jejího průčelí směle opřít. Při přestavbě podkrovních prostor architekt začínal s holou dřevěnou střešní konstrukcí s částečně vyztuženým dřevěným stropem a vizí zbudovat v podkroví dva luxusní byty.
Navzdory důkladné přípravě se řada problémů objevila teprve v průběhu výstavby. Ukázalo se například, že střecha musí být kompletně stržena. Nebo potrubí marně hledali tam, kde bylo ve výkresech zakresleno. Místo něj objevili větrací šachtu zaházenou hlínou a zakrytou rákosem.

Větrací šachta nebo skleník?

Přes veškeré problémy, které se během přípravy projektu i samotné rekonstrukce objevily, se nakonec podařilo oba nadstandardní byty dokončit. Jak je pro historické domy typické, vnitřní prostory domu byly přeplněny zděním komínů a větracích šachet. Autor je ale s využitím moderních technologií přetvořil v užitečné a fungující prvky budovy. Například prostor jedné větrací šachty přeměnil na malou zimní zahradu osvětlující vnitřní dispozici. Přeměna je o to významnější, že leží v samém středu bytu, v místě, kam by se jinak sluneční světlo nedostalo. Tímto prvkem architekt přivedl denní světlo i do hloubky dispozice.

Prostorové řešení

Naproti vstupním dveřím se nachází otevřené schodiště vedoucí do prvního patra. Před ním se vchází do prostorné koupelny, kde je umístěna vana a proti ní sprchový kout a WC. I zde je umístěna „skleněná šachta“, kterou proudí denní světlo zapuštěnými střešními okny VELUX do místnosti.
Vlevo od schodiště se nachází kuchyně s barovým pultem. Skrze ní se prochází do jídelní části a dále do obývacího pokoje. Tyto prostory plynule přecházejí jeden ve druhý bez dělících prvků. Nově vytvořená zimní zahrada je oddělena od obývací části skleněnou stěnou.
Ale vraťme se zpět ke vstupním dveřím. Po otevřeném schodišti se vchází do prvního patra, které je zavěšené na konstrukci střechy pomocí kovové konstrukce , což se pozitivně odráží na odlehčení vnitřního prostoru. Možnost obejít byt kolem dokola dodala rekonstrukci zcela netradiční charakter. V patře se nachází klidová část bytu, tedy pokoje a ložnice.

Kombinace osvětlení

Netradičně řešenou dispozici bytu umocňuje moderní zařízení vyznačující se jednoduchými a čistými liniemi. Celkovou atmosféru interiéru pak dotváří důmyslná kombinace přirozeného a umělého osvětlení. Zatímco přízemí je prosvětleno klasickými fasádními okny, na patro a do podkroví přivádí denní světlo řada střešních oken VELUX. Při výběru vhodného typu střešních oken bylo nutné brát v úvahu, že budou osazena do památkově chráněného objektu, a musí tedy splňovat požadavky příslušných orgánů.
Zároveň ale měla být také součástí moderního interiéru. Proto architekt zvolil střešní okna VELUX, která optimálně splňovala oba požadavky. Společnost VELUX totiž na trh dodává různé typy střešních oken, které je možné použít v různých situacích a pro prosvětlení jakéhokoliv půdního, byť památkové chráněného prostoru.

Závěr

Architekt László Bencúr dokáže ve svých návrzích skloubit tvůrčí intuici , technickou dokonalost a zkušenosti, které v průběhu let nashromáždil. Právě proto působí jeho práce tak živě a lidsky.