Velmi zajímavý souboj architektů s vlastním domem

Publisher
Jan Kratochvíl
05.03.2007 00:30
První březnový večer hostily prostory Českého centra další tématický večer Versus architekt. Cyklus dramaturgicky připravený studiem A1Architects se tentokrát věnoval vlastním domům architektů, tedy oné zajímavé situaci, kdy je architekt sám sobě klientem, investorem a jak se ukázalo - často i stavitelem.

Sérií příspěvků zahájil Jan Zelinka z opavského Ateliéru 38. Rozhodnutí vystavět vlastní dům zapříčinila srovnatelná výše investic na pořízení bytu a domu. Zelinkovi disponovali zahradou a vybrali si komfortnější bydlení v rodinném domě. Na návrh nebylo mnoho času, tudíž je dům ve výsledku velmi prostý a jednoduchý. Rozpočet 1.000.000,- determinoval použitý materiál. Architekt Zelinka poodkryl jeden z aspektů navrhování vlastního domu a to vliv rodinných příslušníků na výslednou formální podobu. Díky výborné argumentaci dokázal Zelinka postavit dům v zamýšlené podobě. Dům stále není hotov, v souvislosti s rozšířením rodiny budou dokonce přistavěny další prostory. Zelinka demonstroval, že vlastní dům architekta nemusí nutně představovat zlomový manifest v jeho tvorbě, nýbrž může být cíleně užitnou záležitostí. Dům rodiny Zelinkových je ve výsledku rodinnou kronikou, v níž se odráží aktuální potřeby rodiny. Jak jinak by měl architekt zaznamenávat osudy své rodiny než stavebně na svém domě?

Jiný kalibr použil ve svém příspěvku Petr KolářADR. Nebylo tajemstvím, že se ze své prvotiny v Dolních Chabrech přestěhoval do jednoho z domů Na Kozinci, avšak když vzpomenul, že nyní projektuje již svůj šestý dům, bylo to šokující. Bohužel toto tvrzení nepodložil žádným důkazem, a tak zůstává otázkou, zdali mluvil pravdu. Svůj první dům zrealizoval ještě během studií na VŠUP. Svůj byt vyměnil za parcelu v Dolních Chabrech. Získané skalisko způsobilo, že na něj otec zanevřel, avšak po realizaci domu došlo k odpuštění. Dům architekta Koláře byl jakousi laboratoří, praktickou školou 1:1. Jednak ve schvalovacím řízení, kdy poznal moc památkářů, jednak při stavbě, což demonstroval na příkladu výplní okenních otvorů a jednak během užívání, když řadu navržených řešení změnil nebo zcela zrušil. Každodenní provoz inicioval probourání stěny mezi kuchyní a obytným prostorem, zrušení střešní zahrady, změnu nerezových povrchů v kuchyni a volbu nové sedací soupravy. Příběh domu v Chabrech uzavřel architekt komentářem k nelehkému soužití s laickými sousedy. Sousedské doporučení, aby příště na architektovi nešetřil, bylo signifikantní i pro ostatní zúčastněné.
Další Kolářův dům v kolonii Na Kozinci je, řekněme, konfekčním domem. Získal jej od developera, který konceptu od ADR nedůvěřoval a nechtěl být hromosvodem stížností majitelů nových domů. Těžko říct, proč se odsud architekt odstěhoval do třetího domu. Kozinec patří k nejlepšímu bydlení u nás a prokázaly to i fotografie. Jediným zádrhelem se ukázal být sloup před dvojgaráží, na němž testují muži řidičské schopnosti svých partnerek. Rovněž monotónnost forem a použitých materiálů je daní za pionýrský krok do oblasti podobného bydlení. Petr Kolář se projevil jako architekt, který se snaží sám na sobě zkoušet správnost svého názoru na bydlení. Rád testuje různé formy bydlení, od samostatně stojícího domu přes řadovku a dnes se dopracoval k rekonstrukci 200 let starého statku za Prahou.

Vlastní dům
architekta Karla Mrázka a jeho rodiny v Kobylisích každý zná, avšak dostupná autorská zpráva byla doplněna během jeho vystoupení řadou zásadních zjištění. Již od počátku příspěvku bylo zřejmé, že si byl architekt Mrázek vědom všech úskalí, která jej na cestě k vlastnímu domu čekají. Obtížnost úkolu navíc zesílila plánovaná přítomnost ateliéru v domě. Parcelu nedaleko původního bydlení objevila architektova manželka. Nachází se hned vedle školy, kam dochází jejich dcera. Architekt koncipoval svůj dům jako demonstraci vlastního pojetí architektury. Použité materiály se již objevily v jeho předcházejících realizacích. Nepřekvapí ani elementární forma domu, která využívá silně výtvarnou kompozici obkladů a otvorů na fasádě. Klient je tak přímo v ateliéru konfrontován s architektovou osobností a tuší, co jej čeká. Problém oddělení ateliéru od bydlení se podařilo vyřešit sofistikovaným systémem schodišť. Fascinace prostou formou domu, na níž kreslí stíny stromů zapadající slunce, byla vyjádřena sledem mnoha fotografií a momentek. Karel Mrázek přispěl do diskuse vlastním axiomem, v němž se praví, že pokud se do vlastního domu nastěhujete ještě před dokončením, nikdy jej nedokončíte. Z tohoto důvodu odložil stěhování do vlastního domu o celý rok. Velmi důležité bylo i sdělení, že se na svahu po jeho levici usadil se svým vlastním domem další architekt - Petr Malinský z DaM.

Velmi zajímavým příspěvkem bylo vystoupení Kamila Mrvy z Kopřivnice. Impulsem k postavení domu se stalo zdědění pozemku. Dům byl dokončen v autorových 28 letech a byl jedním z prvních projektů, které architekt Mrva zrealizoval. Na základě tohoto domu získal další zakázky a vepsal se do podvědomí stavebníků v regionu. I dům architekta Mrvy obsahuje ateliér, avšak na rozdíl od Mrázkova vertikálního uspořádání zvolil Mrva horizontální oddělení bydlení a práce. Velmi jednoduché formy slouží jako podklad pro další převrstvení a dům je variabilně zařizován či přestavován. Podobně jako v případě domu Zelinkových je důraz kladen na maximální propojení domu se svěžím prostředím zahrady. Kupodivu ani jeden z architektů nepočítal s náročnou prací na zahradě, což vyvolalo v Kopřivnici dostavění prostoru pro zahradní techniku.

Večer uzavřelo vystoupení architekta Zdeňka Fránka, který vlastní dům vlastníma rukama na Kamenné ulici v Brně vystavěl, avšak nyní jej používá jen jako ateliér a setrvává v původním bydlišti. Fránek poukázal na nepříjemný pocit schizofrenie během projektování domu a obecně označil úlohu návrhu vlastního domu za velmi těžkou. Architekt výhodně získal parcelu a stavěl další a další patra svého domu. Plánovaný suterén se rozrostl o další podzemní patro a i nadzemní část se oproti projektu navýšila. Provozně lapidární řešení je obohaceno o plastické formy v interiéru. Vnitřní prostor ateliéru je variabilní a je přestavován podle aktuálních potřeb. Jedním z požadavků na ateliér bylo vytvoření prostoru pro nepravidelné setkávání architektů, promítání, oslavy apod. - jak dokumentovaly fotografie. Během příspěvku se architekt Fránek přiznal k jednoznačné inspiraci v řezu ateliérem Tadaa Anda.

Otázky v následné diskusi se týkaly vztahu bydliště a ateliéru, financování domu, vlivu rodiny na výslednou podobu a jiné. Jan Zelinka se snaží pracovní prostor ze svého domu vytěsnit, občas mu ale nezbývá než usednout i doma ke stolu a dát si "druhou šichtu". Petr Kolář na propojení vlastního obydlí s ateliérem rezignoval, poněvadž tým ADR čítá téměř 70 lidí. Naopak Karel Mrázek pokládá situování ateliéru k obydlí za výhodné a argumentoval krátkou cestou do práce. Architekt Mrva pokládá umístění ateliéru vedle obydlí za oživující a vhodné řešení, naopak Zdeněk Fránek je zastáncem oddělení ateliéru od obydlí. Všichni architekti se shodli, že realizace vlastního domu je frustrující záležitost, nicméně z jejich příspěvků získali posluchači pocit, že výsledek stojí za to. Finanční otázka by se dala shrnout slovy, že již v návrhu je vhodné plánovaný rozpočet překročit, poněvadž "ty peníze se vždycky nějak seženou".

Příště se v Českém centru sejdou teoretici. Tématem pro setkání ve čtvrtek 5. dubna 2007 je Teorie versus architekt. Vybraní hosté pohovoří o vztahu teorie a praxe v architektuře, zda a jak architekturu interpretovat. Nastíní jaká jsou podle nich základní témata a pojmy současné architektury.
0 comments
add comment