Zelenohorský kostel získal kopii původní Santiniho výzdoby klenby

Source
Jaroslava Mikešová
Publisher
ČTK
14.03.2008 10:30
Czech Republic

Žďár nad Sázavou

Žďár nad Sázavou - Z interiéru kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou, památky světového dědictví UNESCO, dnes začali řemeslníci odstraňovat lešení. Návštěvníci budou moci od začátku turistické sezony obdivovat po více než 200 letech obnovenou Santiniho štukovou výzdobu klenby, kterou zničil požár. Kolaudační komise, která se v kostele tento týden sešla, neshledala na restaurátorských pracích žádnou závadu, řekl dnes ČTK ředitel pracoviště Národního památkového ústavu v kraji Vysočina Libor Karásek.

    První velkou svatyni zasvěcenou tehdy čerstvě blahoslavenému Janu Nepomuckému dokončil pro cisterciáky stavitel Jan Blažej Santini-Aichel v roce 1722 ve stylu takzvané české barokní gotiky. Po 60 letech kostel vyhořel. Část výzdoby opadala, část řemeslníci otloukli při opravě. Klenba zůstala bílá, bez dekoru.
    "My jsme během restaurátorského průzkumu odhalili to, co nikdo nečekal - zbytky maleb paprsků ve vrchlíku báně a také omítky se stopami po žebrech, dokonce s uhlovými nákresy, kudy měla procházet," řekl ČTK hlavní koordinátor obnovy interiéru kostela Tomáš Rafl. Důkazy byly natolik přesvědčivé, že vědecká rada památkářů mimořádně rozhodla, aby se výzdoba obnovila, protože kopule patří k nejgeniálnějším Santiniho dílům. Práce podle projektu Zdeňka Chudárka pak mohly začít.
    Dominantním symbolem architektonického skvostu je jazyk umístěný uprostřed klenby svatyně. Santini jím nahradil původní hvězdu poté, co komise v pražské katedrále svatého Víta našla v roce 1719 v Janově hrobce domněle neporušený jazyk. Podle legendy Jan Nepomucký neprozradil zpovědní tajemství, jazyk byl proto brán jako důkaz svatosti. Zajímavé je, že dřevěný jazyk ve žďárském kostele při požáru neshořel. Po restaurování ve zbraslavských dílnách teď korunuje klenbu uprostřed plaménkového okruží. Po požáru instalované dřevěné paprsky nyní nahradily mezi štukovými žebry malované žluté paprsky.
    Obnova kostela plného hvězdné symboliky je pro Tomáše Rafla velkým dobrodružstvím. Začalo obnovou soch na ambitech, jež představují Janovy ctnosti. Nikdo třeba netušil, že polorozpadlá Víra stojící nad hlavní bránou držela v ruce dalekohled zaměřený na Polárku. Původně bylo v areálu 25 soch. Originály těch, co přečkaly velký požár, by měli návštěvníci v budoucnu vidět v jedné z kaplí. Při průzkumu v kostele zase experti objevili důkazy o tom, že Santini při osobním dohledu na stavbě některé prvky opravoval, měnil jejich tvar. Na půdě kostela, kde jsou nyní vidět obnažené unikátní valené klenby, Rafl objevil vahadlo, s jehož pomocí se důmyslně doplňoval olej do věčného světla u hlavního oltáře. O objevech by se dal ale napsat celý román.
    Obnova interiéru kostela začala v roce 2002 poté, co stát investoval do záchrany okolních ambitů na 60 milionů korun. Podle odhadů je asi ve své polovině. Na řadu teď přijde například revize krovů, zřejmě i střechy. Potom se bude pokračovat v restaurování stěn, hlavního oltáře a čtyř vedlejších se sochami evangelistů. Následně se dostane na vnější plášť a vedlejší krovy. Těch má velmi složitá stavba několik. "Práce jako na kostele," směje se koordinátor obnovy památky UNESCO Rafl. Dokončení oprav bude záležet na přísunu peněz.
0 comments
add comment

Related articles