Vyšla kniha o historii zmizelé Klatovské Škodovky

"Dělá u Šifaurů," slýchal jsem od dětství a bylo to v době, kdy továrnická rodina Schifauerů už dávno v Klatovech nežila a jejich továrna nesla úplně jiná jména. Lidé jí přesto říkali tak, jak se to za sto let existence zažilo.
      Já jsem továrnu znal jen z onoho "dělá u Šifaurů" a z pohledů na tovární zdi, které ji léta obklopovaly a za nimiž se zvedala nesourodá změť staveb. Všemu pochopitelně dominovaly komíny, ale také nezaměnitelná silueta věžovité kotelny v secesním slohu. Když se před dvěma lety schylovalo ke kompletní demolici celého areálu, nebyl jsem postižen nijakým sentimentem či staromilstvím. Byl jsem okouzlen půvabem továrních budov ze začátku minulého století a spolu s mnoha Klatovany pobouřen myšlenkou na jejich zboření. Byl jsem raněn postupem města a arogancí firmy, které v té době továrna patřila.
      V této knize se nezabývám celou historií "Škodovky", ale pouze několika stavbami původní Schifauerovy Továrny na stroje, kotlárny a kotlářství, slévárny kovů a železa v Klatovech. Pokusil jsem se zaznamenat průběh celé kauzy, která velmi neblahým způsobem zasáhla nejen mne, ale i velkou část veřejnosti. Možná někteří viděli věc v jiném světle a dospěli k odlišnému závěru. Možné to je. Ostatně mohou i oni napsat knihu. Já zde laskavému čtenáři předkládám mozaiku událostí, názorů, dopisů, dokumentů a fotografií, tak jak se ke mně dostávaly, a to se vším rizikem, že se dopustím historických nepřesností, protože některé skutečnosti jsou již překryty vrstvami nejasností, zapomněním či mojí malou trpělivostí pátrat důsledněji po faktech.
      Ona nešťastná kauza "Klatovská Škodovka" rozdělila občany na dva tábory. Na ty, kteří souhlasili s plošnou demolicí areálu a s vybudováním nákupního centra, a na ty, kteří v různých stupních odporu dávali najevo svůj nesouhlas. Ať už to byl radikální nesouhlas jak s demolicí, tak s výstavbou nebo jen volání po citlivějším přístupu. Já jsem se v tomto sporu pokoušel vyvolat zájem o několik památek industriální architektury, domnívaje se, že zachováním těchto budov získá město cosi cenného. Stejně jako ostatní jsem neuspěl.
      A co zbývá člověku, pokud jeho názor nebyl vyslyšen, či dokonce nebyl zvažován? Co může udělat, když pocit ublíženosti začne nebezpečně zaplavovat mysl? Možností nezbývá mnoho, ale jedna přece. Může napsat knihu. A to jsem právě udělal.

Začátkem roku 2007 byla v Klatovech zbořena Škodovka. Na ploše sedmi hektarů vznikly hypermarkety. S likvidací všech továrních budov zanikly i stavby původní Schifauerovy strojírny. Mnoho občanů města projevilo veřejně svůj nesouhlas jak s demolicí areálu, tak s projektem majitele pozemku vybudovat v sousedství historického středu města rozsáhlé nákupní centrum. Majitel tehdy občanským prosbám neustoupil, stejně tak jako drtivá většina městských zastupitelů.
    Kniha Co nám zbořili popisuje tuto kauzu a dokumentuje postoje a názory mnoha občanů a odborníků. Do knihy přispěli svými texty JUDr. Jiří Štancl, který kauzu popisuje z právnického hlediska, PhDr. Richard Biegel, který význam památky zdůrazňuje v kapitole Pohled historika umění či Ing. Pavel Domanický z NPU Plzeň, jehož korespondence s autorem knihy je publikovaná v kapitole Osmnáctidenní korespondence s památkářem.
    Velká část knihy je věnovaná historii Schifauerovy továrny je doplněna strhujícím rozhovorem s Richardem Schifauerem, kterému v době, kdy byla rodině továrna sebrána, bylo třináct let. Kniha je doplněna velkým množstvím fotografií.
    Autor je sochař žijící v Klatovech, knihu vydává vlastním nákladem.

Kniha je k dostání v klatovských knihkupectvích
nebo na objednávku na e-mailu: fialavaclav@seznam.cz