První autobusy odvezly cestující z Florence před 60 lety

Praha - Autobusová doprava se na území Československa začala rozvíjet ve 30. letech 20. století, skutečný rozmach ale přišel až po druhé světové válce. Na rozdíl od železnice, která měla nádraží prakticky v každém městě, ale autobusové spoje v té době podobný komfort nenabízely. Situace se začala měnit ve 40. letech, kdy se i do přepravy po silnici výrazně zapojily Československé státní dráhy (ČSD). Díky nim vyrostlo na místě uhelného skladiště Masarykova nádraží na pražské Florenci autobusové nádraží, které první cestující odbavilo před 60 lety, 17. června 1948.
    Vybavení nového nádraží, které slavnostně otevřel tehdejší ředitel státních drah, bylo zpočátku velmi skromné. Cestující nastupovali do autobusu některé z 26 linek přímo z chodníku, jak ale psal dobový tisk "jednotlivé odjezdy vozů ohlašoval místní rozhlas". Rok po otevření se nádraží, umístěné přímo v centru Prahy nedaleko důležitých vlakových uzlů a tramvaje, konečně dočkalo vlastní budovy. Nádraží na Florenci bylo zpočátku jen jedním z mnoha, kvůli silnému provozu se z něj ale od roku 1953 stalo Ústřední autobusové nádraží, přestože jeho spojení zejména se západním okrajem Prahy nebylo příliš dobré.
    Roli důležitého autobusového uzlu hlavního města hraje Florenc dodnes, ačkoli postupem času vyrostla na okrajích města u stanic metra řada nových nádraží. Ta ale slouží převážně vnitrostátní dopravě, zatímco na Florenc dodnes zajíždějí hlavně dálkové a mezinárodní linky. Nádraží se navíc během let stala velkou přítěží jeho původní výhoda - umístění v  centru. Situace se výrazně zhoršila po roce 1990, kdy zhoustla automobilová doprava, která komplikuje i příjezdy a odjezdy zhruba 300 linek, které denně zajíždějí na Florenc.
    Nádraží také stále čeká vylepšení svého poněkud zanedbaného zevnějšku. Během let totiž prošlo jen jednou velkou přestavbou, a to na přelomu 60. a 70. let v souvislosti s výstavbou metra a magistrály. Pozdější opravy byly spíše kosmetické. Od půlky 90. let se sice několikrát objevily plány na rozsáhlou modernizaci, které zahrnovaly propojení s metrem, výstavbu nové odbavovací haly v podzemí či přesun vjezdu (dnes autobusy vjíždějí a vyjíždění do úzké boční ulice), ty ale nikdy nebyly realizovány. Velké investice totiž komplikovaly nevyjasněné vlastnické vztahy kolem budov i představy zastupitelů o  budoucnosti Florence.