Marie Davidová, Kateřina Zímová : COLridor

Spolunavrhování a soužití pro udržitelné zítřky

Source
Marie Davidová, Kateřina Zímová
Publisher
Tisková zpráva
07.03.2018 09:15
Abstrakt

Obrázek 1: Distinguished (Collaborative Collective 2011)

Cílem tohoto transdisciplinárního komunitního projektu COLridor (Davidová, 2017b; Davidová & Zímová, 2017) je vytvoření situace eko-systemického soužití napříč rostlinnými a živočišnými druhy a abiotickými činiteli v městském prostředí skrze jejich společné spolunavrhování. Naše případová studie se snaží podpořit biotop na Zvonařce, který je součástí rozsáhlejšího biokoridoru, jenž se vyvinul především díky místní železnici, přilehlým parkům, zahradám a potoku v centru Prahy. I když je stále většina urbanistů přesvědčená, že města by se měla zahušťovat odděleně od zbytku přírody (ilustrace Obrázek 1), krajinní ekologové a biologové nesouhlasí. I když jakožto Evropané věříme v kompaktní města, zároveň víme, že nemůže existovat příroda bez lidí, či naopak.
Jak potvrzuje i letošní ročník konference Naše příroda, zaměřený na přírodu ve městě (Naše příroda, 2017), spousta druhů se, i z důvodu neuváženého či přeindustrializovaného zemědělství, začíná stěhovat do měst. Náš projekt se snaží skrze takzvané „prototypické městské intervence“ (Davidová, 2004; Doherty, 2005) motivovat koncept „jedlé krajiny“ (Creasy, 2004), kultury a osídlení pro všechny.

Úvod

Obrázek 2: První autorka přednáší naší společnou řeč o důležitosti bio-koridoru na komunitním setkání na Nuselských schodech (foto: Michálková 2016)

Stará zahrada roubenky na Zvonařce a přilehlé Nuselské schody (Obrázek 2) spoluvytvářejí komplex mozaiky urbánní zeleně, trvalých travních porostů, soukromých zahrad a ruderálních porostů podél železniční tratě. Zeleň je pestrého druhového složení v zastoupení všech pater od stromového po bylinné. Některé stromy mají díky svému stáří i habitatu významný sadovnický význam, jedná se především o stromy v soukromých zahradách v ulicích Pod Zvonařkou a Na Klenovce. Komplex zeleně se nachází ve svažitém terénu, celá lokalita se svažuje k niveletám Botiče a železniční tratě. Komplex tvoří významnou ekologickou enklávu uprostřed urbanizovaného prostředí. Lokalita je ekologicky hodnotná z několika hledisek:
- Území je významným hnízdním a potravním biotopem pro ptáky a je lovištěm netopýrů.
- Území je hodnotné díky své druhové diverzitě a výskytu nektarových rostlin jako potravy pro medonosný hmyz, jenž je v současnosti zařazen mezi ohrožené skupiny s prioritní ochranou v rámci států EU.
- Umístění zeleně ve výrazném svahu má jedinečnou protierozní funkci a chrání tak před sesuvy půdy níže položené lokality, které jsou silně urbanizované
- Zeleň se pozitivně podílí na mikroklima lokality a zamezuje tak teplotním extrémům, typickým pro urbánní prostředí.
- Lokalita je jediným koridorem pro migraci bioty mezi přilehlými systémy městské zeleně – Havlíčkovy sady a park Folimanka. Tyto systémy zeleně nemají jinou možnost migrace kvůli silně urbanizovanému prostředí v okolí.
- Lokalita má díky bohaté patrovitosti, koncentraci biomasy a umístění ve svahu významný hydrologický význam retence vody v krajině a ochraně před lokálními záplavami.
Protože se místo nachází na jedné z nejdražších lokalit Prahy, je zde neobyčejný tlak na jeho zástavbu. Navrhované projekty většinou argumentují tím, že na místě vzniknou zelené střechy, tudíž bude zachován podíl zeleně. Ani současný, ani navrhovaný metropolitní plán zeleň na lokalitě nechrání (Institute of Planning and Development Prague, 2016). Z osobní konverzace vyplývá, že jeho tvůrci jsou ryze urbanisté, kteří do něj chráněné lokality zakreslují pouze od stolu. Navíc zde převládá názor, že města by se měla stavebně zahušťovat a příroda má své místo mimo město. Jak je také potvrzeno v jeho odůvodnění, plán nebere v úvahu detaily (Kubeš et al., 2014). Je zde také zmíněno, že z důvodu přesahu přes krajinné plánování, návrh není v souladu strategie Evropské komise o „zelené infrastruktuře“ (European Commission, 2010), ale na místo toho zavádí termín „krajinná infrastruktura“ (Kubeš et al., 2014). Kdy tento termín nerespektuje komplexitu Evropské strategie.
 I když jakožto Evropanky věříme v kompaktní města, v souladu se současnými trendy, „smart-compact-green city“ (Artmann, Kohler, Meinel, Gan, & Ioa, 2017), věříme, že můžou být zároveň  zelená. Proto se v roce 2016 rozhodly naše spolky Collaborative Collective (Collaborative Collective, 2012, 2016) a CooLAND (CooLAND, 2016a, 2016b) zajistit ekologickou předstudii místa (Zímová, 2016) k odůvodnění záměru dlouhodobějšího společného projektu a jeho fundraisingu.
Na jaře roku 2017 jsme zahájily projekt pro podporu místního biotopu, spojující neziskový sektor, akademii, průmysl a místní komunitu.

Obrázek 3: Akční diagram, ukazující interakci mezi spolky (Collaborative Collective a CooLAND), akademii (FUA TUL, FLD ČZU, FŽP ČZU a FHS KU) komunitou a materiálovými sponzory (Stora Enso a Rohoblaas). (Davidová 2017)


Metodologie:

Projekt pro komunitní spolunavrhování využil metodologii systemicky orientovaného navrhování, „Systems Oriented Design” (Sevaldson, 2012, 2013), a to zejména jeho nástroj „GIGA-Mapování” (Davidová, 2014; Sevaldson, 2011, 2015) (Obrázek 4, Obrázek 5 a Obrázek 6). To vše vedlo k prototypování v plném měřítku, tedy „městským prototypickým intervencím“, které mají v místě generovat větší změny v čase svým zásahem (Davidová, 2004; Doherty, 2005). Časově orientovaný design,““Time-Based Design”, kdy projekt nekončí finalizací návrhu, byl na začátku milénia zkoumán Birgerem Sevaldsonem (Sevaldson, 2004, 2005). V tomto případě metodologie spolunavrhování, „co-design” (Sanders & Stappers, 2008), má dvě fáze: a) návrh prototypu, b) performance prototypu v městském prostředí skrze interakci s veškerým ekosystémem. Jedná se tedy o „ne-antropocentrickou architekturu” (Hensel, 2013).
Fúze těchto procesně orientovaných směrů, kdy produkt je zároveň prototypem, vedla první autorku k definování nového směru navrhování: Systemický přístup k architektonické performanci, „Systemic Approach to Architectural Performance“ (Davidová, 2017a, 2017c; Davidová & Zímová, 2017).

Obrázek 4: První GIGA-Mapovací workshop (foto: Davidová 2017)


Obrázek 5: Detail předtištěné GIGA-Mapy po jednom z pozdějších workshop (foto: Davidová 2017)


Obrázek 6: Spekulativní GIGA-Mapa zachycující smyčky zpětných vazeb mezi aktéry v rámci komunity, zastupitelstva a eko-systému (Davidová 2017)


Eco-Systemické Městské Prototypické Intervence

Eko-systemické městské intervence, inspirované městskými prototypickými intervencemi od CHORY (CHORA, 2017), můžou sloužit jako podněty pro rozkvět eko-systému. Pro projekt COLridor jsme klasifikovaly tři typy:

Jedlá krajina

Obrázek 7: Seed Bombing Workshop Kateřiny Zímové (foto: Robert Carrithers 2017)

Projekt se snaží rozšířit koncept jedlé krajiny, kdy je pro funkci biotopu stěžení dostatek potravy. Protože nejcennějšími druhy jsou v lokalitě netopýři a ptáci, postavily jsme v místě hmyzí hotel, aby napomohl dostatku jejich potravy. A jak už to tak bývá, i potrava potřebuje potravu. Navíc ani hmyzu není dost. V Německu od osmdesátých let zaznamenali úbytek biomasy létajícího hmyzu o 80% (Vogel, 2017). Pro Česko data neexistují, ale situace pravděpodobně nebude lepší. Proto jsme v rámci komunitního festivalu uspořádaly „seed bombing“ s kvetoucími druhy rostlin, jejichž květy budou poskytovat nektar pro létající hmyz a plody sloužit jako potrava pro ptáky (Obrázek 7).

Bydlení

Obrázek 8: TreeHugger: Hmyzí hotel z responsivního dřeva nabízí variaci klimatických a prostorových možností aby vytvořil příznivé podmínky pro hmyzí diverzitu. Toho je dosaženo různou orientací ke světovým stranám, tvarem hotelu a řezem dřeva z různých oblastí kmene. Prosím všimněte si také atrakci veřejnosti. (foto: Carrithers 2017)


Obrázek 9: Prototyp responsivní stěny Ray 2 a) ve spíše suchém dubnovém počasí, kdy se stěna otevírá pro výměnu mezi exteriérem a semi-interiérem b) chvíli poté po lehkém dubnovém dešti se systém uzavřel tak, aby nepropouštěl vlhký studený vzduch skrze svou hranici do semi-interiéru. Fotografie je pořízena po čtyřech letech, kdy byl prototyp vystavený počasí a biotickým podmínkám poblíž lesa. Prototyp byl osídlen modrou houbou, řasou a lišejníky. Tyto regulují vlhkost dřeva, a tedy se podílejí na jeho borcení. Všimněte si také organizaci osídlení řas ve směru vláken materiálu a tudíž další interakce s jeho vlhkostí. (Davidová, 2017a) (foto: Davidová 2017)

První prototyp v projektu, který slouží k bydlení, je hmyzí hotel TreeHugger (Obrázek 8). Hotel využívá konceptu „responsivního dřeva“ (Hensel & Menges, 2006), v tomto případě masivního systému z norské lidové architektury. Interakce s klimatem funguje tak, že tangenciálně řezané desky z kmene mají jinou hustotu vlákna na levé a pravé straně. Tudíž se desky za nízké relativní vlhkosti vzduchu ohýbají, tedy „bortí“. V takovém případě pak stěna větrá a za vlhkého a chladného počasí se opět uzavře (Larsen & Marstein, 2000).
TreeHugger vyvinul dále responsivní stěnu Ray, navrženou první autorkou (Davidová, 2013, 2016) (Obrázek 9). Ray 4, navržený pro TreeHugger využívá moderace borcení podle toho, v jaké pozici v kmenu je dřevo tangenciálně řezáno nejen pro přesahy desek ale pro vytvoření klimatické diverzity. Desky z centra kmene se totiž bortí více než desky z kraje kmene. Tak vzniká lepší diverzita klimatických prostorů, která skýtá různé možnosti pro preference různých druhů. Tato dřevěná platforma také nabízí možnosti osídlení řasám, které také moderují performanci desek skrze vlhkost dřeva (Davidová, 2017a, 2017c).

Společenská interakce

Obrázek 10: Ranní piknik s ptáky – Společné mapování ptáků vedené Kateřinou Zímovou (foto: Robert Carrithers 2017)

Společenská interakce (Obrázek 10) nabízí jeden z nejdůležitějších vlivů na prostředí a ekosystém. Bez zaangažování veřejnosti by naše mise stagnovala a nemohla se vyvíjet do konceptu udržitelnosti, definovaném Ehrenfeldem jako obraznou možnost, že lidé a ostatní život budou vzkvétat na Zemi „navždy“ (Ehrenfeld & Hoffman, 2013). Tento cíl byl umocněn multižánrovým festivalem EnviroCity (Davidová & Kernová, 2016; Davidová & Pánková, 2017). Vystupující z bohatého výběru žánrů měli jednu podmínku, a to vyjádřit se jakýmkoli způsobem k tématu projektu COLridor. Díky různým žánrům projekt oslovil širokou škálu veřejnosti napříč věkovými a sociálními skupinami.

Závěry
K zajištění udržení ekologických a dalších funkcí lokality je nutné zachování současného stavu zeleně (prosinec 2017). Místo umožňuje vytvoření biotopu pro sledované vzácné nebo chráněné druhy netopýrů, ptáků a hmyzu. Je k tomu nutné, aby místo nabízelo dostatek potravy, možností hnízdění. To je především důležité proto, že někteří z nich se adaptovali pouze na život ve městech a zemědělská krajina je častěji nebezpečnější pro jejich šanci na přežití, než ta městská. K dosažení této situace je nutné využít vize obojího, bio-technologického výzkumu zrovna tak, jako místní komunity k spolunavrhování městského prostředí a společnému životu a obývání v něm napříč druhy.
Je tedy alarmující, že i když UN agenda udržitelného rozvoje pro 2030 volá po kolaborativním partnerství všech zúčastněných stran a po boji s chudobou při zajištění ekonomického, společenského a technologického rozvoje v harmonii s přírodou pro dosažení prosperity (United Nations, 2015), její cíle jsou tak antropocentrické, že města a komunity jsou diskutovány v jiném cíli (United Nations, 2015, 2016a) než život na zemi (United Nations, 2015, 2016b). Tyto cíle nejsou ani nijak propojeny. Oproti tomuto přístupu, který má v centru pouze člověka, náš projekt se snaží demonstrovat relevanci nahlížení na městská sádla jakožto součást celého ekosystému.

Poděkování

Za podporu projektu bychom chtěly poděkovat Nadaci VIA, Lesům České Republiky, Stoře Enso, Rothoblaas, EHP fondům, Fakultě Lesnické a dřevařské na ČZU v Praze, Fakultě umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci, Collaborative Collective a CooLAND.

Reference
Artmann, M., Kohler, M., Meinel, G., Gan, J., & Ioa, I.-C. (2017). How smart growth and green infrastructure can mutually support each other — A conceptual framework for compact and green cities. Ecological Indicators. https://doi.org/10.1016/J.ECOLIND.2017.07.001
CHORA. (2017). CHORA – conscious city. Retrieved December 11, 2017, from http://chora.org/
Collaborative Collective. (2012). Collaborative Collective. Retrieved January 1, 2013, from http://www.collaborativecollective.cc/
Collaborative Collective. (2016). Coll Coll. Retrieved August 14, 2016, from https://www.facebook.com/collaborativecollective/
CooLAND. (2016a). CooLAND. Retrieved August 24, 2016, from http://www.cooland.cz/
CooLAND. (2016b). CooLAND. Retrieved August 24, 2016, from https://www.facebook.com/cestadokrajiny/
Creasy, R. (2004). Edible Landscaping. Gainesville.
Davidová, M. (2004). Gary Doherty: On Spatial Dialogues. Stavba, 5(6), 18.
Davidová, M. (2013). Ray 2: The Material Performance of a Solid Wood Based Screen. In E. Thompson (Ed.), Fusion - Proceedings of the 32nd eCAADe Conference - Volume 2 (Vol. 2, pp. 153–158). Newcastle upon Tyne: Faculty of Engineering and Environment, Newcastle upon Tyne. Retrieved from http://cumincad.scix.net/cgi-bin/works/Show?_id=ecaade2014_011&sort=DEFAULT&search=davidova&hits=2
Davidová, M. (2014). Generating the Design Process with GIGA-map: The Development of the Loop Pavilion. In B. Sevaldson & P. Jones (Eds.), Relating Systems Thinking and Design 2014 Symposium Proceedings (pp. 1–11). Oslo: AHO. Retrieved from http://systemic-design.net/wp-content/uploads/2015/03/MD_RSD3_GeneratingtheDesignProcesswithGIGA-map.pdf
Davidová, M. (2016). Ray 3: The Performative Envelope. In M. S. Uddin & M. Sahin (Eds.), 2016 DCA European Conference: Inclusiveness in Design (pp. 519–525). Istanbul: Özyeğin University. Retrieved from https://www.researchgate.net/publication/307934969_Ray_3_The_Performative_Envelope
Davidová, M. (2017a). Co-Habited, Co-Lived, Co-Designed and Co-Created Eco-Systemic Responsiveness in Systemic Approach to Architectural Performance: A Case Study on Interaction of Performative Solid Wood Envelope Ray and Algae. In M. João de Oliveira & F. Crespo Osório (Eds.), KINE[SIS]TEM: From Nature to Architectural Matter (pp. 36–45). Lisbon: DINÂMIA’CET-IUL ISCTE - Instituto Universitário de Lisboa. Retrieved from https://www.researchgate.net/publication/317819704_Co-Habited_Co-Lived_Co-Designed_and_Co-Created_Eco-Systemic_Responsiveness_in_Systemic_Approach_to_Architectural_Performance_A_Case_Study_on_Interaction_of_Performative_Solid_Wood_Envelope_Ray_and_Alg
Davidová, M. (2017b). COLridor. Retrieved March 31, 2017, from https://www.facebook.com/COLridor/
Davidová, M. (2017c). Systemic Approach to Architectural Performance: The Media Mix in the Creative Design Process. FORMakademisk, 10(1), 1–25. https://doi.org/https://doi.org/10.7577/formakademisk.1713
Davidová, M., & Kernová, M. (2016). EnviroCity - Facebook. Retrieved April 1, 2016, from https://www.facebook.com/envirocity/
Davidová, M., & Pánková, M. (2017). EnviroCity 2017 - pozvánka na komunitní festival. Archiweb, 1–2. Retrieved from http://www.archiweb.cz/news.php?type=&action=show&id=21792
Davidová, M., & Zímová, K. (2017). COLridor: Co-Design and Co-Living for Sustainable Futures. In B. Sevaldson (Ed.), Relating Systems Thinking and Design 6: Environment, Economy, Democracy: Flourishing Together (pp. 1–20). Oslo: Oslo School of Architecture and Design. Retrieved from https://www.researchgate.net/publication/321371410_COLridor_Co-Design_and_Co-Living_for_Sustainable_Futures
Doherty, G. (2005). Prototypes in Pinkenba. In Nordes 2005 - In the Making (Vol. 1, pp. 1–5). Kopenhagen: Royal Danish Academy of Fine Arts, School of Architecture. Retrieved from http://www.nordes.org/opj/index.php/n13/article/view/262/245
Ehrenfeld, J., & Hoffman, A. J. (2013). Flourishing : a frank conversation about sustainability (1st ed.). Stanford: Stanford University Press. Retrieved from https://www.researchgate.net/publication/274250501_Flourishing_A_Frank_Conversation_on_Sustainability
European Commission. (2010). Green Infrastructure. Nature Environment. Brussel. Retrieved from http://ec.europa.eu/environment/nature/info/pubs/docs/greeninfrastructure.pdf
Hensel, M. (2013). Performance-Oriented Architecture: Rethinking Architectural Design and the Built Environment (1st ed.). West Sussex: John Willey & Sons Ltd.
Hensel, M., & Menges, A. (2006). Morpho-Ecologies (1st ed.). London: AA Publications.
Institute of Planning and Development Prague. (2016). Metropolitan Plan of Prague. Retrieved August 20, 2016, from http://plan.iprpraha.cz/cs/upp-dokumentace
Kubeš, M., Janíčková, M., Koucký, R., Bohuniczky, A., Čermáková, M., Dvorská, N., … Fejfar, M. (2014). Cesty zvířat: Územní systém ekologické stability jako základ rozmanitosti a prostupnosti krajiny - Animal Paths: The Land System of Ecological Stability as a Basis of Landscape Diversity and Accesibility. In R. Koucký (Ed.), Koncept odůvodnění metropolitního plánu - Concept of Metropolitan Plan Justification (1st ed., pp. 0–28). Prague: Institute of Planning and Development Prague. Retrieved from http://plan.iprpraha.cz/uploads/assets/booklet/500_cesty_zvirat_new/500_Cesty_zvirat_1str_rastr_ele_00.pdf
Larsen, K. E., & Marstein, N. (2000). Conservation of Historic Timber Structures: An Ecological Approach. Oxford: Reed Educational and Professional Publishing Ltd.
Naše příroda. (2017). 3. konference Naše příroda - Příroda ve Městě. Retrieved December 11, 2017, from http://www.konference-priroda.cz/
Sanders, E. B.-N., & Stappers, P. J. (2008). Co-creation and the new landscapes of design. CoDesign, 4(1), 5–18. https://doi.org/10.1080/15710880701875068
Sevaldson, B. (2004). Designing Time: A Laboratory for Time Based Design. In Future Ground (pp. 1–13). Melbourne: Monash University. Retrieved from http://www.futureground.monash.edu.au/.
Sevaldson, B. (2005). Developing Digital Design Techniques: Investigations on Creative Design Computing (1st ed.). Oslo: AHO.
Sevaldson, B. (2011). GIGA-mapping: Visualisation for complexity and systems thinking in design. Nordes ’11: The 4th Nordic Design Research Conference, 137–156. Retrieved from http://www.nordes.org/opj/index.php/n13/article/view/104/88
Sevaldson, B. (2012). Systems Oriented Design for the Built Environment. In M. Hensel (Ed.), Design Innovation for the Built Environment - Research by Design and the Renovation of Practice  (pp. 107–120). Oxon: Routledge.
Sevaldson, B. (2013). Systems Oriented Design: The emergence and development of a designerly approach to address complexity. In J. B. Reitan, P. Lloyd, E. Bohemia, L. M. Nielsen, I. Digranes, & E. Lutnaes (Eds.), DRS // CUMULUS 2013 (pp. 14–17). Oslo: HIOA. https://doi.org/ISBN 978-82-93298-00-7
Sevaldson, B. (2015). Gigamaps: Their role as bridging artefacts and a new Sense Sharing Model. In Relating Systems Thinking and Design 4 (pp. 1–11). Banff: Systemic Design Research Network. Retrieved from https://app.box.com/s/tsj7ewtcy9dr63knf64tvo3yrepmzdov
United Nations. (2015). Transforming our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development. General Assembley 70 session (Vol. 16301). New York. https://doi.org/10.1007/s13398-014-0173-7.2
United Nations. (2016a). 11: Sustainable Cities and Communities - Sustainable Cities : Why They Matter. Sustainable Development Goals. New York. Retrieved from http://www.un.org/Sustainabledevelopment/Cities/
United Nations. (2016b). 15: Life on Land - Life on Land: Why It Matters. Sustainable Development Goals. New York. Retrieved from http://www.un.org/sustainabledevelopment/wp-content/uploads/2016/08/15_Why-it-Matters_Goal15__Life-on-Land_3p.pdf
Vogel, G. (2017). Where have all the insects gone? Science, 5(6355), 1–4. https://doi.org/10.1126/science.aal1160
Zímová, K. (2016). Pilotní studie - Ekologický význam lokality Zvonařka, Praha 2 / Pilot Study - Ecological Impact of Zvonařka Locality, Prague 2. Prague.

Marie Davidová, Architektka a Výzkumnice, Collaborative Collective & Fakulta umění a architektury, Technická univerzita v Liberci
Kateřina Zímová, Krajinná ekoložka a Výzkumnice Collaborative Collective & CooLAND
0 comments
add comment

Related articles