Konference o památkách bude řešit dilema: přestavba či konzervace

Praha - O tom, zda je lepší památky rekonstruovat či konzervovat, se budou radit odborníci na březnové konferenci o obnově památek. V  pořadí již sedmá konference doplněná výstavou a exkurzí je určená projektantům, stavitelům, restaurátorům, zaměstnancům veřejné správy, investorům i všem dalším, kteří se věnují ochraně památek. Konat se bude 20. a 21. března v Praze. O konferenci informuje Národní památkový ústav na své internetové stránce.
    Otázka rekonstrukce památek spojená s problémem památkové ochrany, je aktuální zejména kvůli nedávno zbořenému přerovskému domu Komuna. Tomu ministerstvo kultury prostřednictvím jednoho ze svých vysoce postavených úředníků před několika měsíci ochranu odňalo a údajně věřilo, že vlastník připravuje citlivou rekonstrukci. Majitel ale dům zcela odstranil a plánuje stavět obchod.
    Pojem rekonstrukce se při obnově památek užívá velmi často, ale s různým významem, rekonstrukce není podle památkářů pouhá oprava. "Znamená uvedení do původního stavu nebo přestavbu. Ve významu návratu ke staršímu nedochovanému stavu patří k základním pojmům památkové péče," píší pořadatelé konference na internetové stránce.
    Ale právě otázka, zda při péči o architektonické dědictví přistupovat k rekonstrukci zaniklého stavu fyzicky, představuje velký teoretický i praktický problém. Názory na vhodnost návratů k zaniklému stavu se různí. Na jedné straně stojí obhajoba výtvarného ideálu, na druhé poukaz na nevěrohodnost výsledků, napáchané škody a etickou problematičnost vytváření nových památek.
    Otázka rekonstrukcí má v  památkové péči řadu poloh. Jejich šíři lze dokládat na příkladu Staroměstského náměstí v Praze. Záměr znovu postavit Mariánský sloup je ilustrací rekonstrukce celé zaniklé památky. Kousek dál jde o doplnění chybějící části - arkýř kaple Staroměstské radnice byl v květnu 1945 zničen a nahrazen kopií.
    Další způsob rekonstrukce dokládá Dům U Kamenného zvonu - dochoval se v barokní úpravě, ale byl regotizován, tedy byla rekonstruována starší podoba existující stavby. Znamenalo to otlučení barokních fasád, vybourání stropů, likvidaci poměrně hodnotných interiérů či novou střechu. Dnes stojí mezi okolními domy s  podobou o mnoho set let mladší jako solitér. Tento způsob záchrany památek někteří odborníci, především mimo obor samotné památkové péče, kritizují.