Smuteční síň do Roudnice nad Labem - 2. cena

Ing. arch. Pavel Jura

Source
Ing. arch. Pavel Jura
Publisher
Tisková zpráva
20.09.2010 09:25
Před popisem (návrhem) konkrétní podoby smuteční síně je třeba – více než u kterékoliv jiné stavby – definovat obecné požadavky a stanovit základní cíle, které mají být návrhem dosaženy. Je třeba stanovit pravidla, jak „dáti kultu jeho formu, jeho vnější výraz“ (E. Wiesner, 1928). Stavba pro „odchod na věčnost“ by neměla být poplatná době. Jedním ze základních části konceptu musí být vůle po stavbě nezávislé na dočasných (byť současných) moderních tendencích (to v lepším případě) či módních vlnách (v horším případě). Při návrhu takto nezávislé a tedy nadčasové stavby je třeba vyvarovat se momentálně „aktuálních“ materiálů, forem či pouhých manýr. Naopak je třeba využívat materiálů a forem přiměřených, zejména jedná-li se o stavbu z veřejných finančních prostředků. Při návrhu smuteční síně nesmí být dán prostor experimentu s materiálem či exhibici architekta, stavba smuteční síně by neměla být zneužita pro sebestřednou reklamu architektury. Stavba by neměla udivit ani šokovat příchozí, ale pobídnout k zastavení se a zamyšlení.
Urbanistické řešení
Stávající charakter lokality je zcela výjimečný svým racionálním uspořádáním. Pro kontext místa je bezesporu zásadní a určující hřbitovní alej, která definuje jak základní osu stávajícího uspořádání, tak i možnosti a principy dalšího rozvoje. Klíčovou jednotící úlohu aleje i dokládá stávající podoba lokality – jednotlivé vrstvy (etapy zástavby, části hřbitovů) tvoří díky aleji jednoduchý (jedno-duchý) celek, a to i přes nedokončenost této struktury. Stávající „genetickou informaci“ území lze dešifrovat jako sled jednotlivých různých vrstev, seřazených podél aleje, využívajících hloubky pozemku. Při zachování aleje lze tyto vrstvy modifikovat, doplňovat o další, spojovat či dělit.
Urbanistické řešení je založeno na racionálním a přiměřeném doplnění stávající struktury tak, aby byla dále zachována jednoduchost celku. Urbanistickým řešením je stávající sled vrstev doplněn o další, nové vrstvy. Stavba smuteční síně je umístěna na zadaném pozemku, logicky naproti novému židovskému hřbitovu. Stavba je orientována ke hřbitovní aleji s přiměřeným odstupem pro veřejný prostor, který odpovídá charakteru stavby. Stavba je položena do hloubky pozemku, v této logice navazuje i navrhovaná rezerva pro nové kolumbárium. Mezi kolumbáriem a smuteční síní je navržen nový vstup do hřbitovního areálu, v prodloužení hlavní příčné osy stávajícího hřbitova. Stávající parková „vrstva“ hřbitova s rozptylovou loučkou je rozšířena až po novou stavbu smuteční síně a kolumbária, při částečném zachování stávajícího živého plotu.
Dopravní řešení
Základním principem dopravního řešení a návrhu parkovacích ploch je zachování aleje, jakožto zásadního urbanistického prvku. Alej nesmí být dopravním řešením zneužita, nesmí být změněna v komunikaci, parkoviště či obratiště autobusů – tyto inženýrské stavby jsou navrženy mimo prostor aleje, logicky jako další z mnoha vrstev, které jsou podél aleje seřazeny. Dopravní řešení je navrženo na schématu páteřní komunikace, kolmé na alej. Touto komunikací jsou řešeny jednotlivé části dopravní obslužnosti stavby - veřejné parkoviště o celkové kapacitě 49 stání, příjezd vozidel pohřební služby, stání a nástupní plocha autobusu, provoz vozidel technické údržby a svozu odpadu, stejně jako otáčení autobusu, navržené v závěru komunikace. Páteřní komunikace obsluhuje celou hloubku pozemku a umožňuje případné propojení severním směrem na stávající komunikaci Terezínskou. Kapacita a umístění veřejného parkoviště podporuje i nově navržený vstup mezi kolumbáriem a smuteční síní, v pomyslném prodloužení geometrie hřbitova.
Navržené urbanistické a dopravní řešení podporuje stávající strukturu areálu, především ale umožňuje další vývoj lokality na základě dříve přijatých a osvědčených pravidel - „kód DNA“ je přenesen dále.
Architektonické řešení Pro koncept stavby je určují kontext místa – horizontální krajina Polabí s výraznými vrcholy českého středohoří (matně viditelnými v dálce na horizontu), rozlehlý – neurčitý - charakter polí s jasně čitelnou linkou aleje, plošná struktura hřbitovů, vymezená ostrými konturami hřbitovních zdí. Tyto „naměřené“ fenomény místa se staly základními kameny stavby. Na základě těchto „naměřených“ hodnot není návrh koncipován na konvenčním schématu stavby (t.j. na definici vnějšího objemu, vertikálním dělení sokl-korpus-římsa, na typologii fasád atd.), ale na použití výše popsaných fenoménů místa. Volné stavební místo, vymezené pro smuteční síň, je dále podrobněji děleno a definováno jednotlivými zdmi a objemy, volnými prostory. Nad touto strukturou zdí a prostorů je volně umístěna společná horizontální plocha střechy, s výraznou převýšenou hmotou světlíku síně. Svislé liniové elementy – zdi, sloupy – jsou navrženy z tvrdých, tmavých materiálů. Obklad stěn je navržen z kamene tefritu, sloupy jsou z černé litiny. Horizontální plocha střechy je navržena v tradiční světlé omítce, převýšený kubus síně je navržen zcela bez dalších architektonických článků a značek - u stavby smuteční síně se jakékoliv formální řešení této části jeví jako nadbytečné, nemístné. Architektonické řešení stavby je střídmé, jednoduché a civilní, bez přemrštěného patosu. Stavba je díky tomu imunní vůči módním trendům, trvanlivá nejen hmotou, ale i myšlenkou.
Provozní a technický koncept stavby důsledně sleduje ekonomické nakládání s dostupnými finančními prostředky. Návrh stavby tak není založen na efektních materiálech, sofistikovaných technologiích či průhledech na vodní hladinu umělého jezírka, jehož provoz i realizace stavbu prodražuje. Pro návrh stavby je naopak zásadní přehledné a racionální provozní řešení, jehož ekonomie je potvrzena použitím obvyklých stavebních technologií a materiálů.
Hlavní vstup smutečních hostů je orientován prostřednictvím předprostoru ke hřbitovní aleji. Veřejný prostor je definován rastrem litinových sloupů (mrtvých), místy je tento rastr nahrazen stromy v dlažbě (živými). Přístup ke stavbě uvozuje jedna z kamenných zdí, kolmých na alej. Vstup smutečních hostů je navržen také ze strany páteřní komunikace, v blízkosti nástupní plochy autobusu. Veškeré vstupní a výstupní prostory stavby jsou kryté přesahem společné střechy, stejně tak podélná nástupní plocha autobusu.
Foyer smuteční síně je navrženo ze dvou stran prosklené do vstupních krytých předprostorů. čelní stěnu foyer definuje vstupní portál do smuteční síně, tvořený dubovými dveřmi s hlubokým ostěním, zasazeným do tmavého kamenného obkladu. Smuteční síň je navržená se střední převýšenou částí po celé délce půdorysu. Proporce převýšené části a síně jako celku balancují mezi konvenčním halovým prostorem a typologií světlíku, tato neurčitá poloha mezi oběma extrémy vnáší do prostoru určité napětí, otázku bez odpovědi.
Vstup do síně je opticky snížen kruchtou pro audio / video technologii, popř. sbor. Vzhledem k zadávacím podmínkám stavby (odpověď na otázku č. 31) však bude přítomnost sboru (hudebníků) pouze výjimečná, a kruchta tak bude sloužit převážně k umístění technologie osvětlení a ozvučení, projekce. Vzhledem k tomuto funkčnímu využití a s ohledem na prostorové řešení vstupu je příležitostný přístup na kruchtu navržen sklápěcím schodištěm.
Závěr smuteční síně definuje zavěšená stěna v převýšené části – rozděluje síň na prostor pro katafalk a prostor smutečních hostů, umožňuje požadovanou projekci při smutečním obřadu. Především ale tato stěna definuje osvětlení síně – odděluje jinak společné horní osvětlení katafalku a prostoru síně, kryje ukončení podhledu - skleněný prosvětlený podhled zdánlivě nekonečně mizí „někde v prostoru mrtvých“. V prostoru portálu je navržena rozměrově identická, avšak svisle posuvná stěna – při zakončení obřadu tato stěna uzavírá prostor pro katafalk, nahrazuje prosvětlenou niku s katafalkem neosvětlenou plochou zdi. Po ukončení obřadu tak závěr síně osvětluje pouze nekonečný skleněný podhled a úzký pruh světla, dopadající mezi fixní a posuvnou stěnou.
Odchod smutečních hostů a pozůstalých je navržen přes odchozí halu do „smutečního“ atria – intimního prostoru pro návrat do reálného světa. Hlavní foyer a odchozí hala jsou provozně propojeny, sdílí rovněž sociální zázemí návštěvníků. Provoz smuteční síně umožňuje požadovanou projekci i vynášení rakve jako součást obřadu, a to jak směrem ke hřbitovní aleji, tak i přímo do stávajícího hřbitova přes „smuteční“ atrium. Na rozhraní mezi provozy zázemí a veřejnosti je umístěn výstav rakve s intimním horním osvětlením a místnost pro nejbližší pozůstalé, s orientací do zahradní části hřbitova. Materiálové řešení interiéru je odlišné v prostoru síně a ostatních částí pro veřejnost. Smuteční síň je navržena se světlou omítkou zdí, mléčným sklem podhledu a obkladu stěn, černým litým terazzem na podlaze síně. Ostatní prostory pro veřejnost jsou určeny světlým podhledem stropů, světlým terazzem podlah, a tmavým kamenným obkladem stěn.
Provoz zázemí síně je navržen přehledně a racionálně, s minimalizací tras přesunu rakve. Přehledné a jednoduché provozní schéma je založené na centrální komunikaci, která propojuje jednotlivé části provozů – od kancelářského a zaměstnaneckého provozu, až po vlastní přípravu a provoz obřadu. Vykládka vozů pohřební služby je navržena v uzavřeném dvoře, přes manipulační prostor je rakev přemístěna přímo do chlazeného skladu či přípravny, která je navržena v těsné blízkosti síně a výstavu rakve.
Vstup zaměstnanců je navržen zcela odděleně od provozu smutečních hostů, ze severní strany objektu. V kancelářském provozu návrh předpokládá také jednání s klienty a objednávky pohřbů, vstup do provozní části je tedy navržen s dostatečným a důstojným předprostorem, částečně krytým střechou, společně s novým vstupem do areálu hřbitova.
Konstrukční řešení
Konstrukční řešení je navrženo v obvyklých materiálech a technologiích. Předpokladem je založení objektu na monolitické železobetonové desce. Svislé konstrukce jsou navrženy zděné, lokálně železobetonové. Nosnou konstrukci střechy tvoří monolitická žb deska, obvodové stěny převýšeného kubusu jsou navrženy jako monolitické žb průvlaky na celou výšku, umožňují tak překlenutí velkého rozponu bez podpor i zavěšení zdi v závěru síně. Úpravy venkovních povrchů tvoří světlá omítka zateplovacího systému na železobetonu střešní konstrukce, kamenné obklady sendvičového zdiva na svislých konstrukcích. Střecha je navržena jednoplášťová, s parozábranou na vnitřním líci a stabilizačním pohledovým zásypem kačírkem.
1 comment
add comment
Subject
Author
Date
výraz
roman strnad
21.09.10 10:32
show all comments

Related articles