Čermák

František Čermák

*2. 4. 1903Nové Strašecí, Czech Republic
9. 10. 1998Prague, Czech Republic
Hlavní obrázek
V osobě pana profesora Čermáka odešel nejstarší český architekt a poslední z profesorů ČVUT, kteří po druhé světové válce výrazně ovlivnili výchovu mnoha generací až do poloviny osmdesátých let.
František Čermák maturoval na reálném gymnáziu v Praze a v letech 1922-1933 vystudoval architekturu na ČVUT, kde působil již od studentských let až do uzavření vysokých škol v listopadu 1939 jako asistent prof. Antonína Engela. Od roku 1928 úzce spolupracoval se svým spolužákem ing. arch. Gustavem Paulem. Vítězství v soutěži na teoretické ústavy lékařské fakulty v Bratislavě (1928) uvedlo soustředění této dvojice na zdravotnické a vysokoškolské stavby, které se jim staly životním posláním. Následovaly první ceny v soutěži na infekční nemocnici v Bratislavě (1930), v silné mezinárodní konkurenci na klinickou nemocnici v Zagrebu (1931) a na sanatorium TBC ve Vyšných Hágách (1932). První období završila v letech
1934-1935 stavba elegantního proskleného pavilónu sanatoria ve Vráži u Písku podle společného projektu s Antonínem Tenzerem. Konec třicátých let byl ve znamení soutěžních návrhů nejprve v otevřené a pak užší soutěži na klinickou nemocnici v Praze-Motole. Hlavní myšlenkou jejich vítězného a posléze i prováděného návrhu byla lokalizace všech složek hlavního monobloku podél vrstevnice tak, aby na jednotlivá oddělení navazovaly hřebínkovitě komplementární složky s posluchárnami. Operační trakty byly decentralizovány k jednotlivým klinikám, což umožnilo důmyslná „mezonetová“ řešení sálů s galeriemi mediků, zatímco ambulance, centrální rentgen a centrální laboratoř byly koncipovány jako představený celek u hlavního vstupu před lůžkový blok.
Když válka znemožnila realizaci tohoto velkorysého areálu, byla stavba provizorní „barákové“ nemocnice jen slabou náplastí. Válečnou dobu využili k studii asanace Albertova pro univerzitní město s úvahami, v nichž se monoblokový systém v komplikované a monumentální urbanistické skladbě vyvíjí k oboustranné hřebínkové kompozici a v detailu k promýšlení různých variant operačních a klinických jednotek.
Druhá polovina let čtyřicátých proběhla sice ještě ve znamení několika velkých projektů (univerzitní město Plzeň, nemocnice La Franconi Bratislava), z nichž zejména 1. cena ex aequo v soutěži na parlament na Letné byla velkým úspěchem, přinesla však
i určitý zlom ve spolupráci dvojice Čermák-Paul, když se František Čermák stal profesorem a přednostou Ústavu zdravotnických staveb na ČVUT. Teprve soutěž na dobudování vysokoškolského areálu ČVUT v roce 1957 přivedla oba architekty opět dohromady a vítězství v soutěži zajistilo jejich dlouhodobou spolupráci na dokončení kampusu ČVUT.
Engelův původní blokový systém uzavřených bloků je vystřídán koncepcí univerzitního areálu v zeleni s oboustranným hřebínkovým systémem strojní a elektrotechnické fakulty a se dvěma podélnými bloky fakulty stavební a s monoblokem menzy.
Tím byl částečně zachován kontext a měřítko původní Engelovy struktury. Profesor František Čermák svým vystupováním představoval kontinuitu slušnosti a vzdělanosti Masarykovy republiky, kterou přenášel na mladší generace posluchačů; a zachoval si duševní i fyzickou svěžest do vysokého věku. Mezinárodního uznání se mu dostalo zvolením dopisujícím členem Královského ústavu britských architektů v roce 1963. K 90. narozeninám v roce 1993 byl vyznamenán za zásluhy o výstavbu vysokých škol a svou pedagogickou činnost medailí ministra školství, mládeže a tělovýchovy.
medailon Vladimíra Šlapety pro časopis Architekt 24/98 , s.7