Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Jak se to asi lidem ve vsi Černá u Měřína líbí?
1/ tvar Noemovy archy: je problematický, neboť se symbolicky vztahuje ke Starému zákonu, což by dříve nebylo možné. To symbolicky popírá Krista jako Mesiáše a přiklání se k Jeho odmítnutí židy.
2/ Vstup z boku proti světci: všechny kostely měly tzv.duchovní osu hlavní vstup - svatostánek s Kristem, aby věřící vstoupil a poklekl s pohledem na Krista ve svatostánku (v podobě konsekrované hostie). Zde vstupuje věřící proti světci, což symbolicky degraduje Krista za světce.
3/ Duchovní osa má směřovat od západu na východ (orientace presbytáře s Kristem je na východ - jisté výjimky byly, ale neodpovídaly principu), neboť je psáno v Mt.: Jako blesk z východu vychází, a proniká až na západ, tak bude příchod člověka...
4/Duchovním středobodem kostela je oltář se svatostánkem, kde je podle katolické víry fyzicky přítomný Kristus v podobě proměněné hostie. Vše v kostelích směřovalo ke Kristu. Hovoříme o kristocentrickém principu. Nad svatostánkem byl obraz světce - na jedné přímce - duchovní ose. Zde viz bod 1/ je osa rozdělená a ke Kristu zalomená!
5/ Svatostánek by měl být osvětlen paprsky ranního slunce (vývoj od gotiky po baroko), neboť je psáno v Jan: Já (Kristus) jsem světlo světa, kdo mě následuje, nechodí ve tmě....
A takto by se dalo pokračovat. Dnešní doba řeči symbolů kultivovanou stovky let nerozumí, jsou to pro nás nepodstatné věci. Důsledkem toho je, že v kostele není vše soustředěno na Krista, ale na člověka (antropocentrický princip) a kostely již nejsou příbytkem Boha, ale slouží různým lidským potřebám - koncertům, přednáškám, kulturním akcím a Ten, který nám nabízí spásu, je vytlačován na okraj - v souladu s dnešní dobou.