Byt s barevnými akcenty
Stručné zadání od majitele tohoto prostorného bytu (158 m²), a jeho jasná dispozice nám stačily. Naším úkolem, který jsme s radostí přijali, bylo navrhnout byt, ve kterém se bude cítit skvěle každý nájemník. Vytvořili jsme tak byt vyššího standartu s jednou hlavní ložnicí a ložnicí pro hosta s rozkládací sedačkou (variantně dětským pokojem).
V bytě hrála značnou roli železobetonová ztužující stěna, která téměř zcela předělovala podélný prostor s impozantními okny na obou koncích. Právě denní světlo vycházející z těchto velkorysých oken jsme se snažili využít na maximum. Mezi obytnou a vstupní halou tak vznikla prosklená stěna, která bezprostředně po vstupu do bytu nabízí pohled do hlavních prostor tak, aby měl nájemce hned v první vteřině kontakt se srdcem celého bytu. Zároveň dává tato prosklená stěna nadechnout prostorám uprostřed dispozice.
Základním motivem výtvarného řešení bytu byla představa čistého bílého sádrového hranolu s barevnými výřezy. Dojem čistého hranolu je podporován i výběrem dveří se skrytou zárubní, které mají povrch malby - stejně jako přilehlé stěny. Dále byly použity i bílé soklové lišty, které jsme zapustili do omítky. Barvy pro výřezy byly zvoleny odvážně - nikoli však samoúčelně - v jasně žluté, modré a hnědé tak, aby podtrhovaly obrazy na stěnách od autorů z různých koutů Evropy. Mobiliář byl vybírán s důrazem na dojem lehkosti. Nic nesmí ležet těžkopádně na podlaze. Vše jako by se vznášelo nad podlahou z běleného dubu. Všechny linie konstrukcí musely být maximálně subtilní, a to nejen u mobiliáře, ale i u svítidel. A když linie, tak černá! Bez kompromisu!
Zajímavou výzvou se v průběhu návrhu ukázal hlavně prostor před televizí, jehož šířku definovala šířka okna. Bylo tedy nutné, vypořádat se s otázkou: Jak připravit co nejvíce míst k sezení, a to v tak úzkém prostoru? Sáhli jsme po netradičně tvarované sedačce, která svůj úkol bez výhrad splnila.
Zjednodušeně se dá říct, že byt ve Vokovicích není reakcí na představu klienta o vlastním bydlení, není výsledkem komunikace architekta s člověkem, který bude uživatelem bytu. Byt ve Vokovicích má za úkol nadchnout od první chvíle budoucího nájemce a usnadnit tím majiteli pronájem. Zároveň musí obstát jak fyzicky, tak i esteticky před "porotou" rozličných uživatelů. Barevné výřezy, výrazné obrazy a subtilní černé linie dominující v absolutní čistotě, mají za úkol vytvářet pozadí života těch, jenž se budou mezi stěnami bytu v budoucnu střídat.
V bytě hrála značnou roli železobetonová ztužující stěna, která téměř zcela předělovala podélný prostor s impozantními okny na obou koncích. Právě denní světlo vycházející z těchto velkorysých oken jsme se snažili využít na maximum. Mezi obytnou a vstupní halou tak vznikla prosklená stěna, která bezprostředně po vstupu do bytu nabízí pohled do hlavních prostor tak, aby měl nájemce hned v první vteřině kontakt se srdcem celého bytu. Zároveň dává tato prosklená stěna nadechnout prostorám uprostřed dispozice.
Základním motivem výtvarného řešení bytu byla představa čistého bílého sádrového hranolu s barevnými výřezy. Dojem čistého hranolu je podporován i výběrem dveří se skrytou zárubní, které mají povrch malby - stejně jako přilehlé stěny. Dále byly použity i bílé soklové lišty, které jsme zapustili do omítky. Barvy pro výřezy byly zvoleny odvážně - nikoli však samoúčelně - v jasně žluté, modré a hnědé tak, aby podtrhovaly obrazy na stěnách od autorů z různých koutů Evropy. Mobiliář byl vybírán s důrazem na dojem lehkosti. Nic nesmí ležet těžkopádně na podlaze. Vše jako by se vznášelo nad podlahou z běleného dubu. Všechny linie konstrukcí musely být maximálně subtilní, a to nejen u mobiliáře, ale i u svítidel. A když linie, tak černá! Bez kompromisu!
Zajímavou výzvou se v průběhu návrhu ukázal hlavně prostor před televizí, jehož šířku definovala šířka okna. Bylo tedy nutné, vypořádat se s otázkou: Jak připravit co nejvíce míst k sezení, a to v tak úzkém prostoru? Sáhli jsme po netradičně tvarované sedačce, která svůj úkol bez výhrad splnila.
Zjednodušeně se dá říct, že byt ve Vokovicích není reakcí na představu klienta o vlastním bydlení, není výsledkem komunikace architekta s člověkem, který bude uživatelem bytu. Byt ve Vokovicích má za úkol nadchnout od první chvíle budoucího nájemce a usnadnit tím majiteli pronájem. Zároveň musí obstát jak fyzicky, tak i esteticky před "porotou" rozličných uživatelů. Barevné výřezy, výrazné obrazy a subtilní černé linie dominující v absolutní čistotě, mají za úkol vytvářet pozadí života těch, jenž se budou mezi stěnami bytu v budoucnu střídat.
0 comments
add comment
