Josip Plečnik : Stredoeurópsky architekt - výstava na Bratislavském hradě
Slovinský architekt Josip Plečnik (1872 – 1957) patrí medzi najvýznamnejšie osobnosti európskej architektúry 20. storočia. Ako žiak Otta Wagnera vo Viedni si rýchlo vytvoril vlastný, nezameniteľný štýl. V rokoch 1920 – 1934 prestavoval Pražský hrad na osobnú žiadosť prezidenta Tomáša Garrigua Masaryka – jeho zásahy sa dodnes považujú za symbol demokracie prvej Československej republiky.
V Ľubľane navrhol množstvo stavieb – kostoly, knižnicu, mosty aj cintorín Žale – vďaka čomu sú dnes Plečnikove diela zapísané do Zoznamu svetového dedičstva UNESCO. Hoci bol vizionár, vždy sa vracal k tradícii a ľudovej kultúre. Aj preto ho oslovilo Slovensko – v roku 1920 podnikol so svojimi študentmi študijnú cestu po slovenských regiónoch, kde hľadal inšpiráciu v ľudovej architektúre a symbolike.
Významná časť výstavy zameriava na vzťah Josipa Plečnika k Slovensku – predstavuje inšpiráciu ľudovým umením, tvorbu jeho žiakov i diela Dušana Jurkoviča, s ktorým Plečnika spájal obdiv k tradícii. Medzi exponátmi nájdete model Mohyly na Bradle, Jurkovičovej vily i časť nábytku zo študentského internátu či kríž z vojenských cintorínov v Haliči.
Výstavu 1. 10. 2025 slávnostne otvorili prezident Slovenskej republiky Peter Pellegrini, prezidentka Slovinskej republiky Nataša Pirc Musar, prezident Rakúskej republiky Alexander Van der Bellena, prezident Českej republiky Petr Pavel a predseda Národnej rady SR Richard Raši.
Uplynulo již více než celé století od chvíle, kdy Josip Plečnik opustil pozici profesora na pražské Uměleckoprůmyslové škole a více než čtvrt století od velkolepé výstavy jeho díla v prostorách Pražského hradu. Jeho působení v Praze mělo ohlas i na Slovensku. On sám sbíral artefakty slovenského lidového umění a do vývoje slovenské architektury zasáhly významně i jeho žáci, zejména Jindřich Merganc. Protože jeho dílo neztratilo nic ze své aktuálnosti, chceme ho dnes připomenout unikátní výstavou na Bratislavském hradě.
Budou na ní představeny všechny tři etapy jeho životní a umělecké pouti. Ranné období ve Vídni 1892-1911, kde se z tovaryše truhlářského řemesla vypracoval na posluchače prestižní mistrovské školy prof. Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění, stal se jeho vůdčím spolupracovníkem a posléze i samostatným architektem, který získal respekt stavbami Zacherlova paláce a kostela sv. Ducha. Když následník trůnu Ferdinand d´Este zabránil jeho jmenování Wagnerovým nástupcem, nastoupilo jeho druhé tvůrčí období: jeho přítel ze studentských let Jan Kotěra ho prosadil na místo profesora Uměleckoprůmyslové školy, a tak se Plečnik v roce 1911 přestěhoval do Prahy, kde za 10 let vychoval pět desítek předních českých architektů. V roce 1921 začala závěrečná etapa jeho života. Přijal profesuru v rodné Lublani, avšak zároveň vykonával funkci hradního architekta na Pražském hradě za doby prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, kterému dal vynikajícími úpravami dnešní důstojnou podobu k reprezentaci prezidentského úřadu. Zároveň začal přetvářet i tvář slovinské metropole, kterou obohacoval až do své smrti řadou urbanistických souborů i architektonických soliterů. Zapomenut v době pozdního modernismu byl Jože Plečnik na konci dvacátého století znovuobjeven výstavou v Centre Pompidou v Paříži v roce 1986 a konečně expozicí na Pražském hradě v létě 1996. Ve svém díle originálním způsobem propojuje tradice antické a renesanční architektury s moderním chápáním prostoru a inovativními technologickými metodami. Proto je jeho dílo inspirativní i pro současnou středoevropskou architekturu.
Expozice bude v jednotlivých částech prezentovat fáze života a díla, jak v Lublani, tak ve Vídni a Praze, a také Plečnikův vliv na slovenskou scénu. Expozice bude obohacena o unikátní dokumenty ze státních a soukromých sbírek a doplněna velkým počtem modelů a artefaktů z muzeálních a galerijních sbírek ze Slovinska, Rakouska, Česka a Slovenska. Hlavními kurátory výstavy jsou Zdeněk Lukeš, Damjan Prelovšek, Boris Podrecca a Vladimír Šlapeta.
Více informací >
V Ľubľane navrhol množstvo stavieb – kostoly, knižnicu, mosty aj cintorín Žale – vďaka čomu sú dnes Plečnikove diela zapísané do Zoznamu svetového dedičstva UNESCO. Hoci bol vizionár, vždy sa vracal k tradícii a ľudovej kultúre. Aj preto ho oslovilo Slovensko – v roku 1920 podnikol so svojimi študentmi študijnú cestu po slovenských regiónoch, kde hľadal inšpiráciu v ľudovej architektúre a symbolike.
Významná časť výstavy zameriava na vzťah Josipa Plečnika k Slovensku – predstavuje inšpiráciu ľudovým umením, tvorbu jeho žiakov i diela Dušana Jurkoviča, s ktorým Plečnika spájal obdiv k tradícii. Medzi exponátmi nájdete model Mohyly na Bradle, Jurkovičovej vily i časť nábytku zo študentského internátu či kríž z vojenských cintorínov v Haliči.
Výstavu 1. 10. 2025 slávnostne otvorili prezident Slovenskej republiky Peter Pellegrini, prezidentka Slovinskej republiky Nataša Pirc Musar, prezident Rakúskej republiky Alexander Van der Bellena, prezident Českej republiky Petr Pavel a predseda Národnej rady SR Richard Raši.
SNM
Uplynulo již více než celé století od chvíle, kdy Josip Plečnik opustil pozici profesora na pražské Uměleckoprůmyslové škole a více než čtvrt století od velkolepé výstavy jeho díla v prostorách Pražského hradu. Jeho působení v Praze mělo ohlas i na Slovensku. On sám sbíral artefakty slovenského lidového umění a do vývoje slovenské architektury zasáhly významně i jeho žáci, zejména Jindřich Merganc. Protože jeho dílo neztratilo nic ze své aktuálnosti, chceme ho dnes připomenout unikátní výstavou na Bratislavském hradě.
Budou na ní představeny všechny tři etapy jeho životní a umělecké pouti. Ranné období ve Vídni 1892-1911, kde se z tovaryše truhlářského řemesla vypracoval na posluchače prestižní mistrovské školy prof. Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění, stal se jeho vůdčím spolupracovníkem a posléze i samostatným architektem, který získal respekt stavbami Zacherlova paláce a kostela sv. Ducha. Když následník trůnu Ferdinand d´Este zabránil jeho jmenování Wagnerovým nástupcem, nastoupilo jeho druhé tvůrčí období: jeho přítel ze studentských let Jan Kotěra ho prosadil na místo profesora Uměleckoprůmyslové školy, a tak se Plečnik v roce 1911 přestěhoval do Prahy, kde za 10 let vychoval pět desítek předních českých architektů. V roce 1921 začala závěrečná etapa jeho života. Přijal profesuru v rodné Lublani, avšak zároveň vykonával funkci hradního architekta na Pražském hradě za doby prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, kterému dal vynikajícími úpravami dnešní důstojnou podobu k reprezentaci prezidentského úřadu. Zároveň začal přetvářet i tvář slovinské metropole, kterou obohacoval až do své smrti řadou urbanistických souborů i architektonických soliterů. Zapomenut v době pozdního modernismu byl Jože Plečnik na konci dvacátého století znovuobjeven výstavou v Centre Pompidou v Paříži v roce 1986 a konečně expozicí na Pražském hradě v létě 1996. Ve svém díle originálním způsobem propojuje tradice antické a renesanční architektury s moderním chápáním prostoru a inovativními technologickými metodami. Proto je jeho dílo inspirativní i pro současnou středoevropskou architekturu.
Expozice bude v jednotlivých částech prezentovat fáze života a díla, jak v Lublani, tak ve Vídni a Praze, a také Plečnikův vliv na slovenskou scénu. Expozice bude obohacena o unikátní dokumenty ze státních a soukromých sbírek a doplněna velkým počtem modelů a artefaktů z muzeálních a galerijních sbírek ze Slovinska, Rakouska, Česka a Slovenska. Hlavními kurátory výstavy jsou Zdeněk Lukeš, Damjan Prelovšek, Boris Podrecca a Vladimír Šlapeta.
Architecture Week
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
