Víc, než se zdá
Co vše může nabídnout průměrně velký městský byt? Pokud se řešení interiéru nedegraduje na dekorace a bytové doplňky, ale naopak se bezešvě propojuje s inovací dispozic, stavebním řešením i technickou infrastrukturou, může toho často nabídnout víc, než se zdá.
Statisticky průměrná velikost českého bytu je dle sčítání lidu v roce 2021 86,7 metrů čtverečních. Takový byt prý pak svým obyvatelům poskytuje průměrně 2,9 obytných místností a kuchyni. Zbylé prostory jako chodby, koupelny a toalety jsou pak považovány za průchozí, servisní prostory. Co kdyby tomu tak ale nebylo? Co kdybychom nad všemi částmi bydlení přemýšleli jako nad rovnocennými prostory? Co kdybychom potřebné provozy organicky propojili i za cenu atypických situací? Lze najít harmonii mezi naplněným využitím, úložnými prostoty, denním světlem, větráním a neztratit velkorysost, originalitu a svébytný charakter?
Vzali jsme průměrný byt a zaměřili se na maximalizaci jeho obytného potenciálu. A vzniklo toho víc, než se zdá na první pohled. Bydlení zahrnuje po rekonstrukci stavební program blížící se spíše rodinnému domu. Na svých dokonce podprůměrných dvaaosmdesáti metrech čtverečních užitné plochy nabízí s trochou nadsázky až 11+kk. A sice vstupní halu s denním světlem, dlouhou centrální chodbu s posezením, dva dětské pokoje s komfortním spaním pro tři děti, dvě koupelny, samostatnou toaletu s úložnými prostory, kuchyni se stolováním až pro osm osob a obývací pokoj s knihovnou, za jejíž rozměry by se nemusel stydět žádný intelektuál, pracovní kout, rodičovskou ložnici a domácí saunu, díky které rodina přestala přes zimu stonat. A samozřejmě též příruční šatnu, sklad a prádelnu v jednom. To vše za vstupními dveřmi průměrně velkého bytu ve stoletém bytovém domě, jakých jsou v Česku tisíce. Přes tak nasycenou náplň se však se nejedná o bezduché skladiště s chodbami, náš návrh nerezignuje na snahu o velkorysost a poctivý detail. Na poetiku, bez které je každá stavba jen pouhou investicí.
Architekti vědí, že pro bytové domy není větší neštěstí, než troj trakt. Tedy celkem čtyři nosné stěny formující troje prostory, dva s okny – podél fasády a jednoho otloukánka uprostřed, bez přístupu k dennímu světlu a čerstvému vzduchu. Bez flexibility prostupů, průhledů, pohybu. A přesně takový troj trakt byl na začátku naší práce. Velká, ale černočerná předsíň bez oken. Se vstupem ze studené a tmavé podesty domovního schodiště. Předsíň, kde snadno našlapete bláto při vstupu a pak jej celý den roznášíte do pokojů, které jsou na ni navěšeny kolem dokola. Pokoje buď příliš velké, nebo zas příliš malé. A přitom jich nebylo tolik, kolik jsme potřebovali pro uspokojení potřeb nových obyvatel, mladé rodiny s dětmi.
Začali jsme nejprve paradoxně plýtváním místem. Vložili jsme doprostřed dispozice zcela nově dlouhý komunikační prostor, dokonce delší, než jsme potřebovali a na jeho koncích jej zaoblili a opatřili přisednutím a úložnými prostory. Od domovní chodby jsme pak byt pro pocit intimity a z hygienických důvodů odclonili vstupní halou, do které jsme pustili denní světlo jednak přímo přes kuchyňskou linku, ale i přes velkorysou prosklenou stěnu. Dětské pokoje jsme orientovali do dvora, rodičovskou ložnici a pracovní kout do ulice. Kuchyni dominuje uvítací okénko do haly, ale především velký kulatý stůl. Obývací prostor je tu vyvýšen na podium k oknu a usazen mezi dvojici knihoven. Pro případné návštěvy nebo lenošení poskytuje možnost rozložit na velké letiště. Rodičovská koupelna a sauna poskytuje přímo hotelový komfort. Bydlení je posazeno na dubové podlaze oděno do odstínů bílé a béžové s péčí o jemný detail. Celek podtrhuje světlá zubatá linie nízkého dřevěného obkladu – ve skutečnosti monumentálního soklu, zapuštěného do stěn a volně přecházející na nábytek a zpět.
Okénko mezi halou a kuchyní nabízí také jeden speciální efekt. Když se zavřou posuvné dveře do kuchyně, tak při zakrytí okna černým papírem s malým otvorem ve středu je zde možné provozovat cameru obscuru – dírkovou komoru, předchůdce fotoaparátů a zrcadlového promítání.
Statisticky průměrná velikost českého bytu je dle sčítání lidu v roce 2021 86,7 metrů čtverečních. Takový byt prý pak svým obyvatelům poskytuje průměrně 2,9 obytných místností a kuchyni. Zbylé prostory jako chodby, koupelny a toalety jsou pak považovány za průchozí, servisní prostory. Co kdyby tomu tak ale nebylo? Co kdybychom nad všemi částmi bydlení přemýšleli jako nad rovnocennými prostory? Co kdybychom potřebné provozy organicky propojili i za cenu atypických situací? Lze najít harmonii mezi naplněným využitím, úložnými prostoty, denním světlem, větráním a neztratit velkorysost, originalitu a svébytný charakter?
Vzali jsme průměrný byt a zaměřili se na maximalizaci jeho obytného potenciálu. A vzniklo toho víc, než se zdá na první pohled. Bydlení zahrnuje po rekonstrukci stavební program blížící se spíše rodinnému domu. Na svých dokonce podprůměrných dvaaosmdesáti metrech čtverečních užitné plochy nabízí s trochou nadsázky až 11+kk. A sice vstupní halu s denním světlem, dlouhou centrální chodbu s posezením, dva dětské pokoje s komfortním spaním pro tři děti, dvě koupelny, samostatnou toaletu s úložnými prostory, kuchyni se stolováním až pro osm osob a obývací pokoj s knihovnou, za jejíž rozměry by se nemusel stydět žádný intelektuál, pracovní kout, rodičovskou ložnici a domácí saunu, díky které rodina přestala přes zimu stonat. A samozřejmě též příruční šatnu, sklad a prádelnu v jednom. To vše za vstupními dveřmi průměrně velkého bytu ve stoletém bytovém domě, jakých jsou v Česku tisíce. Přes tak nasycenou náplň se však se nejedná o bezduché skladiště s chodbami, náš návrh nerezignuje na snahu o velkorysost a poctivý detail. Na poetiku, bez které je každá stavba jen pouhou investicí.
Architekti vědí, že pro bytové domy není větší neštěstí, než troj trakt. Tedy celkem čtyři nosné stěny formující troje prostory, dva s okny – podél fasády a jednoho otloukánka uprostřed, bez přístupu k dennímu světlu a čerstvému vzduchu. Bez flexibility prostupů, průhledů, pohybu. A přesně takový troj trakt byl na začátku naší práce. Velká, ale černočerná předsíň bez oken. Se vstupem ze studené a tmavé podesty domovního schodiště. Předsíň, kde snadno našlapete bláto při vstupu a pak jej celý den roznášíte do pokojů, které jsou na ni navěšeny kolem dokola. Pokoje buď příliš velké, nebo zas příliš malé. A přitom jich nebylo tolik, kolik jsme potřebovali pro uspokojení potřeb nových obyvatel, mladé rodiny s dětmi.
Začali jsme nejprve paradoxně plýtváním místem. Vložili jsme doprostřed dispozice zcela nově dlouhý komunikační prostor, dokonce delší, než jsme potřebovali a na jeho koncích jej zaoblili a opatřili přisednutím a úložnými prostory. Od domovní chodby jsme pak byt pro pocit intimity a z hygienických důvodů odclonili vstupní halou, do které jsme pustili denní světlo jednak přímo přes kuchyňskou linku, ale i přes velkorysou prosklenou stěnu. Dětské pokoje jsme orientovali do dvora, rodičovskou ložnici a pracovní kout do ulice. Kuchyni dominuje uvítací okénko do haly, ale především velký kulatý stůl. Obývací prostor je tu vyvýšen na podium k oknu a usazen mezi dvojici knihoven. Pro případné návštěvy nebo lenošení poskytuje možnost rozložit na velké letiště. Rodičovská koupelna a sauna poskytuje přímo hotelový komfort. Bydlení je posazeno na dubové podlaze oděno do odstínů bílé a béžové s péčí o jemný detail. Celek podtrhuje světlá zubatá linie nízkého dřevěného obkladu – ve skutečnosti monumentálního soklu, zapuštěného do stěn a volně přecházející na nábytek a zpět.
Okénko mezi halou a kuchyní nabízí také jeden speciální efekt. Když se zavřou posuvné dveře do kuchyně, tak při zakrytí okna černým papírem s malým otvorem ve středu je zde možné provozovat cameru obscuru – dírkovou komoru, předchůdce fotoaparátů a zrcadlového promítání.
0 komentářů
přidat komentář
