Úprava Tachovského náměstí
Tachovské náměstí prošlo proměnou. Při pohledu na katastrální plán je až banálně jednoduché, vynechaný blok ve struktuře žižkovských bloků. Druhý pohled však ukazuje více vrstev, které definují jeho identitu. Za tří stran je sevřený fasádami činžovních domů, jeho čtvrtou stranu formuje strmý svah Vítkova. Náměstí leží na křížení několika směrů pěších pohybů, které místu přináší energii. Vyústění pěšího tunelu z Karlína na Žižkov, cyklostezka A25 ve stopě bývalé dráhy, vytížená ulice Hartigova (dříve Koněvova), ale i předpolí nástupu na procházku parkem Vítkov.
Trať železniční dráhy utvářela více než století bariéru mezi náměstím a vrchem Vítkov. Zděný plot a mříže lemovaly trať, aby ochránili chodce před srážkou s vlakem. Na náměstí stála městská váha, na kterou najížděla auta z nedaleké žižkovské tržnice. Počátkem padesátých letech byl postaven pěší tunel do Karlína a s ním i podchod pod tratí, který propojil park se Žižkovem. Tunel i podchod proměnil prostorové vztahy a posílil význam náměstí. Na počátku sedmdesátých let pak postavili uprostřed náměstí budovu veřejných záchodů, která byla později v devadesátých letech zámečnickou dílnou.
V roce 2013 jsme vyhráli vyzvanou architektonickou soutěž. Základním konceptem byla změna prostorového uspořádání náměstí. Zrušili jsme podchod pod bývalou tratí a propojili jsme plochu náměstí s cyklostezkou. Koncept si vyžádal zdlouhavé projednání. Dlouho nebylo jasné, kdo je vlastníkem rušeného pochodu, který stál nad tunelem a tvořil most se železnicí, která se stala cyklostezkou.
Základním konceptem návrhu je pohyb z města na kopec a obráceně. Směr pohybu je zakódovaný v tělese tunelu, v chodnících podél domů a je podstatnou vlastností místa. Každý z pruhů má svou funkci. Komunikace podél domů střídají pruhy se stupňovitým sezením pro návštěvníky hospod a kaváren. Ve středu náměstí je místo zastavení – dlážděný plácek zastíněný stromy. Opěrné stěny podél rampy z tunelu byly navýšeny, aby bylo možné propojit obě strany náměstí v jedné úrovni. Při severní straně pak propojuje náměstí s cyklostezkou dvojice schodů a chodníkem. Jeho natočení vytváří záliv, který nabízí zastavení na cyklostezce s vyhlídkou na náměstí.
Šikmá středová plocha je určena k posezení s vyhlídkou na ruch ulice Hartigova. Plácek je doplněn několika záhony s okrasnými bylinami a šesticí platanů. Záhony a stromy s mřížemi jsou rozmístěny tak, aby co nejlépe zachytávaly a akumulovaly dešťovou vodu, která teče po šikmé ploše náměstí.
U nástupu na vrch Vítkov stojí atypická sochařská lampa. Zvýrazňuje bod na cestě – křížení cyklostezky a procházky na Vítkov. Světlo je majákem pro ztracené návštěvníky parku i uvítáním pro příchozí.
Chtěli jsme, aby studna s pumpou, která zde stojí přes sto let, byla uvedená do provozu a bylo z ní možné pít. Studna má nadále dostatečný pramen, ale podmínky stanovené hygienou nebyly pro provozovatele akceptovatelné. Vyvinuli jsme systém, kdy je pod pumpou napojena nádrž z veřejného vodovodu a tedy voda, která se vypumpuje je pitná.
Na místě bývalé městské váhy je v dlažbě naznačen její obrys. A nově je doplněna opravdová váha. Ta dříve sloužila k vážení ovoce a zeleniny v Hodoníně. Je částečně upravena tak, aby lépe odolala necitlivému provozu, přesto se jedná o jemný mechanismus a zejména velké přetížení ji nesvědčí. Přesto věříme v kultivaci veřejného prostoru a chtěli jsme se o připomínku váhy pokusit. Na váhu denně vstoupí množství kolemjdoucích. Neváží zcela přesně, díky teplotním změna, ale zpravidla je pak slyšet smích.
Trať železniční dráhy utvářela více než století bariéru mezi náměstím a vrchem Vítkov. Zděný plot a mříže lemovaly trať, aby ochránili chodce před srážkou s vlakem. Na náměstí stála městská váha, na kterou najížděla auta z nedaleké žižkovské tržnice. Počátkem padesátých letech byl postaven pěší tunel do Karlína a s ním i podchod pod tratí, který propojil park se Žižkovem. Tunel i podchod proměnil prostorové vztahy a posílil význam náměstí. Na počátku sedmdesátých let pak postavili uprostřed náměstí budovu veřejných záchodů, která byla později v devadesátých letech zámečnickou dílnou.
V roce 2013 jsme vyhráli vyzvanou architektonickou soutěž. Základním konceptem byla změna prostorového uspořádání náměstí. Zrušili jsme podchod pod bývalou tratí a propojili jsme plochu náměstí s cyklostezkou. Koncept si vyžádal zdlouhavé projednání. Dlouho nebylo jasné, kdo je vlastníkem rušeného pochodu, který stál nad tunelem a tvořil most se železnicí, která se stala cyklostezkou.
Základním konceptem návrhu je pohyb z města na kopec a obráceně. Směr pohybu je zakódovaný v tělese tunelu, v chodnících podél domů a je podstatnou vlastností místa. Každý z pruhů má svou funkci. Komunikace podél domů střídají pruhy se stupňovitým sezením pro návštěvníky hospod a kaváren. Ve středu náměstí je místo zastavení – dlážděný plácek zastíněný stromy. Opěrné stěny podél rampy z tunelu byly navýšeny, aby bylo možné propojit obě strany náměstí v jedné úrovni. Při severní straně pak propojuje náměstí s cyklostezkou dvojice schodů a chodníkem. Jeho natočení vytváří záliv, který nabízí zastavení na cyklostezce s vyhlídkou na náměstí.
Šikmá středová plocha je určena k posezení s vyhlídkou na ruch ulice Hartigova. Plácek je doplněn několika záhony s okrasnými bylinami a šesticí platanů. Záhony a stromy s mřížemi jsou rozmístěny tak, aby co nejlépe zachytávaly a akumulovaly dešťovou vodu, která teče po šikmé ploše náměstí.
U nástupu na vrch Vítkov stojí atypická sochařská lampa. Zvýrazňuje bod na cestě – křížení cyklostezky a procházky na Vítkov. Světlo je majákem pro ztracené návštěvníky parku i uvítáním pro příchozí.
Chtěli jsme, aby studna s pumpou, která zde stojí přes sto let, byla uvedená do provozu a bylo z ní možné pít. Studna má nadále dostatečný pramen, ale podmínky stanovené hygienou nebyly pro provozovatele akceptovatelné. Vyvinuli jsme systém, kdy je pod pumpou napojena nádrž z veřejného vodovodu a tedy voda, která se vypumpuje je pitná.
Na místě bývalé městské váhy je v dlažbě naznačen její obrys. A nově je doplněna opravdová váha. Ta dříve sloužila k vážení ovoce a zeleniny v Hodoníně. Je částečně upravena tak, aby lépe odolala necitlivému provozu, přesto se jedná o jemný mechanismus a zejména velké přetížení ji nesvědčí. Přesto věříme v kultivaci veřejného prostoru a chtěli jsme se o připomínku váhy pokusit. Na váhu denně vstoupí množství kolemjdoucích. Neváží zcela přesně, díky teplotním změna, ale zpravidla je pak slyšet smích.
OVA
0 komentářů
přidat komentář
