Rodinný dům na Červeném kopci

Rodinný dům na Červeném kopci
Adresa: Kamenná 13, Štýřice, Brno, Česká republika
Realizace:1996-2005
Zastavěná plocha:191 m2


Objevování architektury na Červeném kopci
Existuje velká skupina architektů, kteří nacházejí přímý vztah mezi architekturou a hudbou. Já osobně jejich názor nesdílím a spíše se přikláním k teorii Jeana Nouvela, který přirovnává práci architekta k činnosti režiséra a architekturu jako umělecké dílo k filmu. Film rozhodně pracuje s prostorem a se světlem lépe než dvojrozměrná hudba. Jedním z nejlepších filmů, které jsem v poslední době shlédnul, byla návštěva rodinného domu navrženého architektem Fránkem pro rodinu své vlastní sestry.
Rodinný dům stojí v horní části podlouhlé parcely, která začíná na severní hraně u uliční fronty Kamenné ulice a šplhá až na samotný vrchol Červeného kopce. V dolní části parcely vystavěl své sídlo bratr-architekt, zatímco horní část patří rodině architektovy sestry. Zajímavou vlastností obou domů je absolutní nadmořská výška jejich atik, která je u každého domu stejná. Ani jeden z domů tak nepřevyšuje ten druhý. Navíc se půdorysná stopa domu sestry promítá do části dispozice domu bratra a obě stavby jsou tak geneticky spojeny.
Velkou devizou Červeného kopce je nádherný výhled na panorama Brna. Od západních Žabovřeských luk, přes Pisárky s výstavištěm a vilovou čtvrtí přeletíte svýma očima výškové akcenty Žlutého kopce a Špilberku, abyste na konci své podívané libě spočinuli na siluetě katedrály sv. Petra a Pavla na Petrově. Tento fenomenální prožitek je bohužel vykoupen skutečností, že se nacházíme na severní straně dosti svažitého kopce. Hlavním úkolem architekta bylo vypořádat se s touto komplikovanou parcelou.
Architekt Fránek se svým pojetím architektury vymyká z velké skupiny místních tvůrců, kteří si za své východisko zvolili silný odkaz funkcionalistické generace 30. let. Kořeny Fránkova názoru na architekturu musíme hledat u německých expresionistů a maďarských organiků. Fránek se sám hlásí k fascinaci čistými formami Tadao Anda. Fránkovo výrazové portfolio je dostatečně široké a citlivé k podmínkám konkrétního zadání a především k duchu místa. Namísto rigidní ortogonální kompozice se ve svahu Červeného kopce zrodil plastický klenot brněnské porevoluční architektury.
Nejobtížnějším úkolem bylo kromě nalezení formy domu jeho přesné usazení do svahu. Forma domu je významně ovlivněna potřebou prosvětlit interiér přirozeným světlem. Hlavní obytná společenská část má tak tvar kornoutu-trychtýře, který svým průběžným prosklením v koruně lapá co nejvíce slunečních paprsků a propouští je do interiéru. Podobnou rotační formu nalezneme v návrhu Andova Suntory muzea v Ósace nebo v poslední Wrightově rezidenční realizaci pro Normana Lykese v arizonském Phoenixu. Fránek si rotační plochy již v minulosti vyzkoušel na rodinném domě v Hodoníně. Odkazy na jiné stavby jsou však v případě brněnské vily podružné, poněvadž výsledná forma je pravdivým odrazem potřeb a vnitřního ustrojení domu. O náročném hledání formy domu a jeho usazení do místa svědčí skutečnost, že se nakonec podařilo prosadit až třetí variantu.
Ještě dříve než divák vstoupí do interiéru domu, musí vstřebat jeho podstatnou část zvenčí z cesty, která se k němu vine. Podobný prvek dovedený do maxima použil Wright u Vily nad vodopádem. V Brně jsme fascinováni především vysokou dynamickou formou, která jakoby vyrůstala (snad až tryskala) z pukliny ve svahu. Vila je třípodlažní. Hlavní vstup v suterénu sousedí s garáží, která dále pokračuje přes technologickou místnost do fitness. Vstupní prostory nejsou nijak prostorově luxusní a člověk je v nich patřičně pocitově zkomprimován. Pokud však vystoupá po schodech do hlavního patra, dojde k rychlé a ohromující dekompresi. Neodpustím si poznamenat, že podobně zachází při práci s prostorem Mies u vily Tugendhat.
Dům sestává ze dvou základních částí - společenského velkoprostoru a soukromých pokojů v navazujícím dvojtraktu. Plošně jsou ložnice členů rodiny řešeny velmi skromně a slouží pouze k přespání. Rodina tráví svůj čas především ve společenské části, což je řešení velmi sympatické. Hlavní obytný prostor představuje prostorově bohatou krajinu, jejíž zákoutí slouží různým funkcím. Již při výstupu ze zádveří do patra mineme kuchyň, která je od obývacího pokoje oddělena z důvodu zachování průhledu na vedutu města jen jemnou nerezovou sítí. Výstupní proud nás zavede k jídelnímu stolu, který je situován u velkorysého prosklení umožňujícího přímý kontakt s terasou na jižní straně domu. Obývací pokoj se sezením kolem krbu se nachází v samotném středu kuželu. Specialisté na feng-šuej prožívají orgasmus. Jižní stěna obytného pokoje se zdvíhá přes celou výšku dvou podlaží, aby vyvrcholila v průběžném pásovém prosklení. Právě odsud je interiér po celý den zásobován pruhem světla, který prozkoumává hloubku jeho prostoru. Vložená severní galerie s pracovnou v posledním patře je přístupná po kruhové rampě. Steven Holl má s pohybem po rampě a její paralaxou pravdu.
Jižní terasa-dvůr je zčásti zakryta přesahem střechy, která celou kompozici svou vahou stmeluje a na jižní straně napomáhá ke kompaktnímu působení hmoty domu. Je obdivuhodné, jaké má vila v exteriéru plastické formální kvality, a přitom je její vnější forma odrazem vnitřního uspořádání. Nejsme svědky žádného šálení, nýbrž přesné přiznané pravdy.
Fránek v realizaci domu pro rodinu své sestry předvedl, že i s použitím klasických a dostupných technologií lze postavit velkorysou architekturu založenou na kvalitě prostoru. Pochopení potenciálu místa a jeho umocnění v navržené struktuře je silným argumentem pro odmítnutí typových řešení. Dům na Červeném kopci ukazuje, v čem spočívá podstata architektury.

psáno pro časopis ARCH 2/2006
24 komentářů
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Otazka
Jan Růžička
09.02.06 09:20
Šetříme čas architektů
Jan Kratochvíl
09.02.06 10:56
Jen to jen pocit
Jan Růžička
09.02.06 01:16
Vyhlídka nej nej v Brně
Jan Kratochvíl
09.02.06 02:37
Ale proc ne...
Jan Růžička
09.02.06 06:41
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Fránek Architects