Rakouský národní pavilon
Rakouský národní pavilon postavený v roce 1934 je jednou z posledních prací Josefa Hoffmanna. První návrh ale vznikl již v roce 1913 a jeho autorem byl také J. Hoffmann, ale kvůli předpokládané nákladnosti od něj bylo upuštěno. Podobně skončil i návrh z roku 1926 od Emila Hoppeho a Otto Schönthala.
Dnešní pavilon byl v Giardini postaven během třiceti dnů, ale v neúplné podobě. Pavilon byl dokončován až do roku 1954, přibyly boční verandy, fontány a zahradní zdi. Po padesáti letech své existence byl roku 1984 důkladně zrekonstruován Hansem Holleinem, který ho nazval „(rakouským) snem na jihu“ a porovnával ho se stavbami Johanna Bernharda Fischera a Johanna Lucase von Hildebrandt, které nepřežily na jih od Alp.
Pavilon využívá symetrie a to převážně osové, ale mezi pavilonem a zahradou je možné procházet i bočními průchody. Z této možnosti, vychází problém, jakým způsobem se v expozici pohybovat, kam jít nejdříve. Pozorování ukázala, že většina návštěvníků nejdříve zahne doprava, že se pohybují proti směru hodinových ručiček. Symetrie není užitá nejenom v objektu, ale už v jeho předprostoru, jak je znatelné ze starších fotografií, ale i dnes, i když je příchod veden ze strany.
Rakouský pavilon je klasických forem a nevyužívá téměř žádnou dekoraci, což je mimo jiné určitě výsledkem snahy o co nejnižší cenu. Na fasádě je využito horizontálního drážkování spolu s pásovým oknem pod střechou a výrazným středovým vstupním portálem po obou stranách pavilonu, který zajišťuje průhled přes sál na terasu (zahradu). Sál je rozdělen na polovinu vyvýšeným průchodem ohraničeným dvěma řadami sloupů.
Dnešní pavilon byl v Giardini postaven během třiceti dnů, ale v neúplné podobě. Pavilon byl dokončován až do roku 1954, přibyly boční verandy, fontány a zahradní zdi. Po padesáti letech své existence byl roku 1984 důkladně zrekonstruován Hansem Holleinem, který ho nazval „(rakouským) snem na jihu“ a porovnával ho se stavbami Johanna Bernharda Fischera a Johanna Lucase von Hildebrandt, které nepřežily na jih od Alp.
Pavilon využívá symetrie a to převážně osové, ale mezi pavilonem a zahradou je možné procházet i bočními průchody. Z této možnosti, vychází problém, jakým způsobem se v expozici pohybovat, kam jít nejdříve. Pozorování ukázala, že většina návštěvníků nejdříve zahne doprava, že se pohybují proti směru hodinových ručiček. Symetrie není užitá nejenom v objektu, ale už v jeho předprostoru, jak je znatelné ze starších fotografií, ale i dnes, i když je příchod veden ze strany.
Rakouský pavilon je klasických forem a nevyužívá téměř žádnou dekoraci, což je mimo jiné určitě výsledkem snahy o co nejnižší cenu. Na fasádě je využito horizontálního drážkování spolu s pásovým oknem pod střechou a výrazným středovým vstupním portálem po obou stranách pavilonu, který zajišťuje průhled přes sál na terasu (zahradu). Sál je rozdělen na polovinu vyvýšeným průchodem ohraničeným dvěma řadami sloupů.
Nikola Křídová
0 komentářů
přidat komentář
