Petráčkova vila
Rodinný dům je dvoupodlažní, s výškovým členěním, takže obytný prostor má světlou výšku 335 cm a ložnicová část 240 cm. Tím dochází k jasnému zapojení objektu do svažitého terénu zahrady a bez rozsáhlých terénních úprav vzniká před obývacím prostorem rozlehlá krytá terasa, otevřená k jihu.
Ve spodním podlaží je vstupní hala, garáž, dílna, WC, prádelna, kotelna a dva sklepy, v horním podlaží je obytný prostor s jídelním koutem (32,9 m²), kuchyně, spíž, WC, koupelna a čtyři ložnice se šatnou (8 m², 9,15 m², 9 m², 12,3 m²). Celková obytná plocha je 71,35 m².
Konstrukční řešení vychází ze záměru vytvořit v hlavní etáži volný prostor na celou hloubku půdorysu pro dosažení variability dispozice, zejména v ložnicové části, tedy bez vnitřních podpor a s maximálním otevřením jižní stěny do zahrady. Autor navrhl mohutný železobetonový rošt, odvážně zastřešující jak vlastní stavbu, tak i přilehlou terasu, který se svým neopracovaným povrchem výrazně projevuje v průčelí a tvoří spolu s rozměrnými skleněnými tabulemi pásu oken (ukotvených do subtilních ocelových stojek) hlavní články architektonické koncepce díla. Obvodové suterénní zdivo je smíšené s kamenným lícem, přízemní zdivo je smíšené s vnějším lícem z bílých vápenopískových neomítaných cihel. Okna mají dřevěné stahovací žaluzie.
Architektonický účin stavby je znásoben rámcem vzrostlé zeleně upraveného zahradního prostředí, jehož autorem je arch. Ivan Otruba.
Ve spodním podlaží je vstupní hala, garáž, dílna, WC, prádelna, kotelna a dva sklepy, v horním podlaží je obytný prostor s jídelním koutem (32,9 m²), kuchyně, spíž, WC, koupelna a čtyři ložnice se šatnou (8 m², 9,15 m², 9 m², 12,3 m²). Celková obytná plocha je 71,35 m².
Konstrukční řešení vychází ze záměru vytvořit v hlavní etáži volný prostor na celou hloubku půdorysu pro dosažení variability dispozice, zejména v ložnicové části, tedy bez vnitřních podpor a s maximálním otevřením jižní stěny do zahrady. Autor navrhl mohutný železobetonový rošt, odvážně zastřešující jak vlastní stavbu, tak i přilehlou terasu, který se svým neopracovaným povrchem výrazně projevuje v průčelí a tvoří spolu s rozměrnými skleněnými tabulemi pásu oken (ukotvených do subtilních ocelových stojek) hlavní články architektonické koncepce díla. Obvodové suterénní zdivo je smíšené s kamenným lícem, přízemní zdivo je smíšené s vnějším lícem z bílých vápenopískových neomítaných cihel. Okna mají dřevěné stahovací žaluzie.
Architektonický účin stavby je znásoben rámcem vzrostlé zeleně upraveného zahradního prostředí, jehož autorem je arch. Ivan Otruba.
0 komentářů
přidat komentář
