Nové muzeum Bauhausu ve Výmaru
Bauhaus-Museum Weimar
Ve Výmaru úspěšné tažení Bauhausu začalo. Sice trvalo stejně krátký čas jako Výmarská republika, ale jeho odkaz je stále připomínán. Jedním z nejaktuálnějších příkladů je v dubnu 2019 otevřená budova Nového muzea Bauhausu od dvojice berlínských profesorů Heike Hanada a Benedicta Tonona, kteří se prosadili v architektonické soutěži mezi 536 návrhy.
Mohutný solitér je umístěn na okraji parku Weimarhallenpark. V prostředí historizujících budov si nový pětipodlažní objekt s fasádou ze železobetonových prefabrikátů vyjednává stejný respekt. Se soumrakem se tvář domu rázem promění. Fasádu totiž po celém obvodu obíhá 24 světelných pásů z LED diod ukrytých za prosklením. Klasicky vzhlížející objekt najednou získá na dynamice. Zjeví se „imaginární pásová okna“, která jsou tolik příznačná pro funkcionalistický sloh. Nové muzeum tak stojí na pomezí tradice a moderny. Smysluplně uchopuje obě polohy a přetváří je pro potřebné využití.
Zatímco zvenku lze budovu vnímat jako zářící solitér, tak interiér poskytuje prostor k nerušenému vystavování exponátů. Na ztvárnění vnitřní expozice se podílelo curyšské studio Holzer Kobler. Podlaha a stěny vstupní haly odpovídají svou materialitou a haptikou vnějšímu betonovému soklu muzea. Členění vnitřních prostorů opět vychází z funkcionalistické logiky. Kromě horizontální provázanosti nabízí také horizontální a diagonální průhledy do sousedících prostorů. Kavárna na úrovni parku rozšiřuje veřejně přístupnou oblast a díky tomu se budova dostává do vztahu jak s parkem, tak s městem.
Návrh vyniká diferenciovaným energetickým konceptem, který byl vyvinut mezinárodně renomovanou kanceláří Transsolar ze Stuttgartu. Aktivace stavebních dílů, tepelné čerpadlo a vzduchové a solární kolektory garantují dodržení požadavků na klima v prostoru muzea a současně vedou k důsledné redukci spotřeby energie. Kompaktnost budovy slibuje nízké náklady na zdroje. Projekt zahrnoval četná opatření, kterými bude zaručena udržitelnost stavby, např. použití odolných stavebních materiálů jako sklo, beton, kamenné podlahy a hliněné omítky.
Mohutný solitér je umístěn na okraji parku Weimarhallenpark. V prostředí historizujících budov si nový pětipodlažní objekt s fasádou ze železobetonových prefabrikátů vyjednává stejný respekt. Se soumrakem se tvář domu rázem promění. Fasádu totiž po celém obvodu obíhá 24 světelných pásů z LED diod ukrytých za prosklením. Klasicky vzhlížející objekt najednou získá na dynamice. Zjeví se „imaginární pásová okna“, která jsou tolik příznačná pro funkcionalistický sloh. Nové muzeum tak stojí na pomezí tradice a moderny. Smysluplně uchopuje obě polohy a přetváří je pro potřebné využití.
Zatímco zvenku lze budovu vnímat jako zářící solitér, tak interiér poskytuje prostor k nerušenému vystavování exponátů. Na ztvárnění vnitřní expozice se podílelo curyšské studio Holzer Kobler. Podlaha a stěny vstupní haly odpovídají svou materialitou a haptikou vnějšímu betonovému soklu muzea. Členění vnitřních prostorů opět vychází z funkcionalistické logiky. Kromě horizontální provázanosti nabízí také horizontální a diagonální průhledy do sousedících prostorů. Kavárna na úrovni parku rozšiřuje veřejně přístupnou oblast a díky tomu se budova dostává do vztahu jak s parkem, tak s městem.
Návrh vyniká diferenciovaným energetickým konceptem, který byl vyvinut mezinárodně renomovanou kanceláří Transsolar ze Stuttgartu. Aktivace stavebních dílů, tepelné čerpadlo a vzduchové a solární kolektory garantují dodržení požadavků na klima v prostoru muzea a současně vedou k důsledné redukci spotřeby energie. Kompaktnost budovy slibuje nízké náklady na zdroje. Projekt zahrnoval četná opatření, kterými bude zaručena udržitelnost stavby, např. použití odolných stavebních materiálů jako sklo, beton, kamenné podlahy a hliněné omítky.
0 komentářů
přidat komentář
