Dům v Kynetonu
Klienti Adrian a Carl, aktivně působící v oblasti filmu a umění, se na nás obrátili s požadavkem na rozšíření jejich stávajícího domu ze 70. let. Cihlový dům dokončený podle projektu architekta Kena Robinsona v roce 1977 stojí na krásné rozlehlé svažité parcele se vzrostlými exotickými stromy. Jednoduché zadání na vybudování nové hlavní ložnice s terasou pro relaxaci a dílnou s přístřeškem pro auto v suterénu se ukázalo jako designově atraktivní a ve výsledku pro nás bylo velkou výzvou.
Majitelé chtěli jejich dům adaptovat tak, aby v něm mohli spokojeně dožít a dál se starat o zahradu. Podobu domu ze 70. let velmi oceňovali, ale nepřáli si, aby přístavba jeho styl napodobovala, nýbrž byla jeho soudobým doplňkem.
Jako umělci a nadšení sběratelé umění se klienti velmi zajímali o náš přístup k designu, k sochařským ambicím přístavby, její vztah a odkaz ke stávajícímu domu, stejně jako k zahradě se vzrostlými stromy a svažitému pozemku. Přáli si použití přírodních materiálů a jejich bohaté uplatnění, aby interiér evokoval galerijní prostory, v nichž by mohla jejich umělecká sbírka dramaticky vyniknout.
Naší odpovědí byl návrh černé podlouhlé obdélníkové hmoty, která se vznáší nad zahradou v korunách stromů. Jednoduchý černý ingot evokuje kovové sochy Tonyho Smithe a Anthonyho Cara, černý obklad vytváří neutrální pozadí pro expresivní zeleň. Konzola přístavby vytvořila kryté stání pro auto, odkud začíná i nový vstup do domu s výtahem, který vás dopraví až do hlavního obytného prostoru s navazující ložnicí.
V interiéru se materiály uplatňují maximálně v jejich přirozené podobě a reagují tím na klientův požadavek cokoliv co nejméně natírat.
Návrh domu v Keynetonu sleduje dva hlavní cíle, které jdou zdánlivě proti sobě. Jednak zachování poklidné atmosféry stávajícího sídla umožňující příjemné dožití majitelů, jednak výraznou sochařskou intervenci nepřehlédnutelnou ani ve stávající krásné vzrostlé zahradě. Věříme, že náš návrh tyto požadavky splnil a majitelé si budou svůj dům i zahradu užívat ještě spoustu dalších let.
Majitelé chtěli jejich dům adaptovat tak, aby v něm mohli spokojeně dožít a dál se starat o zahradu. Podobu domu ze 70. let velmi oceňovali, ale nepřáli si, aby přístavba jeho styl napodobovala, nýbrž byla jeho soudobým doplňkem.
Jako umělci a nadšení sběratelé umění se klienti velmi zajímali o náš přístup k designu, k sochařským ambicím přístavby, její vztah a odkaz ke stávajícímu domu, stejně jako k zahradě se vzrostlými stromy a svažitému pozemku. Přáli si použití přírodních materiálů a jejich bohaté uplatnění, aby interiér evokoval galerijní prostory, v nichž by mohla jejich umělecká sbírka dramaticky vyniknout.
Naší odpovědí byl návrh černé podlouhlé obdélníkové hmoty, která se vznáší nad zahradou v korunách stromů. Jednoduchý černý ingot evokuje kovové sochy Tonyho Smithe a Anthonyho Cara, černý obklad vytváří neutrální pozadí pro expresivní zeleň. Konzola přístavby vytvořila kryté stání pro auto, odkud začíná i nový vstup do domu s výtahem, který vás dopraví až do hlavního obytného prostoru s navazující ložnicí.
V interiéru se materiály uplatňují maximálně v jejich přirozené podobě a reagují tím na klientův požadavek cokoliv co nejméně natírat.
Návrh domu v Keynetonu sleduje dva hlavní cíle, které jdou zdánlivě proti sobě. Jednak zachování poklidné atmosféry stávajícího sídla umožňující příjemné dožití majitelů, jednak výraznou sochařskou intervenci nepřehlédnutelnou ani ve stávající krásné vzrostlé zahradě. Věříme, že náš návrh tyto požadavky splnil a majitelé si budou svůj dům i zahradu užívat ještě spoustu dalších let.
0 komentářů
přidat komentář
