Krajské kulturní a vzdělávací centrum ve Zlíně
Soutěžní návrh, 2. místo
Základní koncepcí je nezastavět dvůr, hmoty, a fasády původních industriálních budov a zachovat jejich působivou atmosféru a urbanistickou otevřenost bloku.
Uprostřed prostoru mezi domy je na zvýšené úrovni navrženo vstupní plató, na které jsou osazeny přibližně na jednotné úrovni vstupy do obou domů. Plató výtvarně oba domy spojuje do jednoho celku a podporuje jednotu celého bloku.
Uprostřed plató - nádvoří je navržena velkorysá markýza ve formě květu, slunečníku, která vytváří krytý prostor pro obě budovy a může být díky svému výraznému tvaru novým symbolem - znakem instituce.
Nový tvar – „slunečník“ je symbolickou bránou do moderního městského centra - prostor uzavírá i neuzavírá.
Nové vložené dostavby: pevné cihelné nádvoří, slunečník s lehkostí létajícího balónu a moderní kovová věž depozitáře jsou materiálově a částečně tvarově řešeny kontrastně k původním stavbám, jejich materiálem je kov – perforovaný nerez na věži depozitáře a textilní potah slunečníku.
Návrh je založen na silném výrazovém prvku – centrálním symbolu – slunečníku, který sjednocuje prostor obou budov a zanechává silný vjem z návštěvy náhodného návštěvníka galerie, čtenáře knihovny i pracovníka. Návrh má symbolizovat veřejnou funkci.
ŠIRŠÍ VZTAHY, MĚSTSKÉ VAZBY
Návrh respektuje původní Gahurovu urbanistickou koncepci – čtvercové zastavovací schéma dvojic protáhlých etážových bloků a jejich otevřenost.
Návrh je založen na principu funkcionalistického volného zastavění.
Dostavbami se návrh snaží o vytvoření silného kulturního centra – osobitého urbanistického celku, a volně tak navazuje na původní Zlínské kompoziční urbanistické jednotky jako Velké kino, Masarykova škola, památník Tomáše Bati apod.
Kulturní centrum se okolí neuzavírá, naopak se snaží o otevřenost, přátelskost a komunikativnost. Kulturní centrum musí být dobře přístupné bez bariér.
Prostor mezi domy je pojat jako městský prostor s nástupem do obou institucí. Nástupní vyrovnávací rampy vytvářejí dostatečnou velkorysost tolik potřebnou funkci zadání. Rampy s nástupním plató vytvářejí příjemné městské nádvoří, které je místem setkávání, odpočinku, místem venkovních výstav, letního kina, koncertů apod. V prostoru jsou lidé čtoucí noviny, pijící kávu nebo snídající u kavárny, lidé přecházejí po lávkách z expozice do expozice, nebo prostorem pouze procházející… je to živý prostor a snahou návrhu bylo dostat vnitřní části z budov do tohoto meziprostoru a oživit ho.
Vstupní haly obou hlavních domů jsou osazeny na úroveň plató – tento urbanistický princip je důležitý pro zvýraznění jednoty celku a zrovnoprávnění obou institucí.
Kolem kulturního centra je navržen prstenec zeleně – travnatá plocha s vzrostlými stromy – platany jako připojení k přirozenému principu zástavby.
Návrh potvrzuje hlavní nástup z východní strany od dopravního terminálu a historické části města, tomu odpovídá zvolená koncepce dostaveb. Mezi domy navržené nádvoří má logický druhý hlavní nástup z opačné západní strany, která dále pokračuje do nového moderního městského centra. Z ulice Vavřečkovi je navržen další nástup po rampě do vstupní haly instituce – muzea a galerie jako potvrzení otevřenosti a komunikativnosti. Tento nástup může být veřejným prostupem do nádvoří mezi budovy.
HMOTOVÉ A PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ
Velkorysé cihelné nádvoří s rampami spojuje oba hranoly původních továren a jednoznačně z nich vytváří jeden celek - slunečník je svorník tohoto spojení.
Zvýšená úroveň plató - nádvoří podtrhuje jeho výjimečnost v okolí. Plató s rampami navazuje na hrany domů, zadláždění je navrženo z cihel (obdobně jako fasády) – tento materiál výtvarně oba domy spojuje do jednoho celku a podporuje jednotu celého bloku a vytváří pocit, že již při vstupu do nádvoří se dostáváme do interiéru kulturního centra. Převýšení z úrovně ulice je řešeno rampami na celou šíři nádvoří.
V přední části nádvoří, která je ponecháno volné je umístěna kašna a bude sloužit k vystavování uměleckých předmětů, v zadní části s depozitářem knihovny jsou umístěny stromy a záhony květin.
Centrální prvek slunečníku je umístěn ve středu vstupního nádvoří. Věž depozitáře navazuje na výšky výtahových věží původních budov a její vertikalita doplňuje horizontalitu střešních lávek. Obě dostavby – Slunečník i věž depozitáře knihovny jsou s hlavními budovami spojeny subtilními lávkami. Formy dostaveb a jejich osazení k původním stavbám mají vytvořit vzájemný vztah, kdy bude ponecháno maximální působení a celistvost „ nekonečné“ krásné industriální fasády původních továren.
Elipsovitý tvar slunečníku nepřiléhá až k fasádám budov, od fasád se odpoutává a ponechává vyznít původní fasády. Slunečník je průsvitný o mléčné barvě, z horní strany je částečně prosklený, bude prosycen světlem, světlo bude propouštět a částečně zářit do prostoru který kryje. Po setmění a nasvícení bude výrazným tvarem a poutačem v okolí. Dynamická forma slunečníku doplňuje přísné tvary původních domů.
Centrální prvek slunečníku vytváří svojí formou různé typy prostoru uvnitř i vně. Slunečník v sobě ukrývá oválný výstavní sál a vstupní informační síň. Venkovní studovna a oválný sál jsou napojeny na hlavní domy subtilními ocelovými lávkami. Prostory slunečníku jsou osvětleny kašnou/světlíkem umístěnou ve středu.
Vnější působení je převážně zaklenutém intimním prostoru u vstupního plató mezi vstupy do obou institucí a v prostorovém vztahu k fasádám obou budov a pohledů z jejich jednotlivých podlaží. Na střeše slunečníku „hnízdo“ venkovní studovny, která potvrzuje svobodu a otevřenost stavby knihovny. Stromy střešní zahrady budou doplňovat siluetu slunečníku a budou měnit jeho podobu během ročních období.
Uprostřed prostoru mezi domy je na zvýšené úrovni navrženo vstupní plató, na které jsou osazeny přibližně na jednotné úrovni vstupy do obou domů. Plató výtvarně oba domy spojuje do jednoho celku a podporuje jednotu celého bloku.
Uprostřed plató - nádvoří je navržena velkorysá markýza ve formě květu, slunečníku, která vytváří krytý prostor pro obě budovy a může být díky svému výraznému tvaru novým symbolem - znakem instituce.
Nový tvar – „slunečník“ je symbolickou bránou do moderního městského centra - prostor uzavírá i neuzavírá.
Nové vložené dostavby: pevné cihelné nádvoří, slunečník s lehkostí létajícího balónu a moderní kovová věž depozitáře jsou materiálově a částečně tvarově řešeny kontrastně k původním stavbám, jejich materiálem je kov – perforovaný nerez na věži depozitáře a textilní potah slunečníku.
Návrh je založen na silném výrazovém prvku – centrálním symbolu – slunečníku, který sjednocuje prostor obou budov a zanechává silný vjem z návštěvy náhodného návštěvníka galerie, čtenáře knihovny i pracovníka. Návrh má symbolizovat veřejnou funkci.
ŠIRŠÍ VZTAHY, MĚSTSKÉ VAZBY
Návrh respektuje původní Gahurovu urbanistickou koncepci – čtvercové zastavovací schéma dvojic protáhlých etážových bloků a jejich otevřenost.
Návrh je založen na principu funkcionalistického volného zastavění.
Dostavbami se návrh snaží o vytvoření silného kulturního centra – osobitého urbanistického celku, a volně tak navazuje na původní Zlínské kompoziční urbanistické jednotky jako Velké kino, Masarykova škola, památník Tomáše Bati apod.
Kulturní centrum se okolí neuzavírá, naopak se snaží o otevřenost, přátelskost a komunikativnost. Kulturní centrum musí být dobře přístupné bez bariér.
Prostor mezi domy je pojat jako městský prostor s nástupem do obou institucí. Nástupní vyrovnávací rampy vytvářejí dostatečnou velkorysost tolik potřebnou funkci zadání. Rampy s nástupním plató vytvářejí příjemné městské nádvoří, které je místem setkávání, odpočinku, místem venkovních výstav, letního kina, koncertů apod. V prostoru jsou lidé čtoucí noviny, pijící kávu nebo snídající u kavárny, lidé přecházejí po lávkách z expozice do expozice, nebo prostorem pouze procházející… je to živý prostor a snahou návrhu bylo dostat vnitřní části z budov do tohoto meziprostoru a oživit ho.
Vstupní haly obou hlavních domů jsou osazeny na úroveň plató – tento urbanistický princip je důležitý pro zvýraznění jednoty celku a zrovnoprávnění obou institucí.
Kolem kulturního centra je navržen prstenec zeleně – travnatá plocha s vzrostlými stromy – platany jako připojení k přirozenému principu zástavby.
Návrh potvrzuje hlavní nástup z východní strany od dopravního terminálu a historické části města, tomu odpovídá zvolená koncepce dostaveb. Mezi domy navržené nádvoří má logický druhý hlavní nástup z opačné západní strany, která dále pokračuje do nového moderního městského centra. Z ulice Vavřečkovi je navržen další nástup po rampě do vstupní haly instituce – muzea a galerie jako potvrzení otevřenosti a komunikativnosti. Tento nástup může být veřejným prostupem do nádvoří mezi budovy.
HMOTOVÉ A PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ
Velkorysé cihelné nádvoří s rampami spojuje oba hranoly původních továren a jednoznačně z nich vytváří jeden celek - slunečník je svorník tohoto spojení.
Zvýšená úroveň plató - nádvoří podtrhuje jeho výjimečnost v okolí. Plató s rampami navazuje na hrany domů, zadláždění je navrženo z cihel (obdobně jako fasády) – tento materiál výtvarně oba domy spojuje do jednoho celku a podporuje jednotu celého bloku a vytváří pocit, že již při vstupu do nádvoří se dostáváme do interiéru kulturního centra. Převýšení z úrovně ulice je řešeno rampami na celou šíři nádvoří.
V přední části nádvoří, která je ponecháno volné je umístěna kašna a bude sloužit k vystavování uměleckých předmětů, v zadní části s depozitářem knihovny jsou umístěny stromy a záhony květin.
Centrální prvek slunečníku je umístěn ve středu vstupního nádvoří. Věž depozitáře navazuje na výšky výtahových věží původních budov a její vertikalita doplňuje horizontalitu střešních lávek. Obě dostavby – Slunečník i věž depozitáře knihovny jsou s hlavními budovami spojeny subtilními lávkami. Formy dostaveb a jejich osazení k původním stavbám mají vytvořit vzájemný vztah, kdy bude ponecháno maximální působení a celistvost „ nekonečné“ krásné industriální fasády původních továren.
Elipsovitý tvar slunečníku nepřiléhá až k fasádám budov, od fasád se odpoutává a ponechává vyznít původní fasády. Slunečník je průsvitný o mléčné barvě, z horní strany je částečně prosklený, bude prosycen světlem, světlo bude propouštět a částečně zářit do prostoru který kryje. Po setmění a nasvícení bude výrazným tvarem a poutačem v okolí. Dynamická forma slunečníku doplňuje přísné tvary původních domů.
Centrální prvek slunečníku vytváří svojí formou různé typy prostoru uvnitř i vně. Slunečník v sobě ukrývá oválný výstavní sál a vstupní informační síň. Venkovní studovna a oválný sál jsou napojeny na hlavní domy subtilními ocelovými lávkami. Prostory slunečníku jsou osvětleny kašnou/světlíkem umístěnou ve středu.
Vnější působení je převážně zaklenutém intimním prostoru u vstupního plató mezi vstupy do obou institucí a v prostorovém vztahu k fasádám obou budov a pohledů z jejich jednotlivých podlaží. Na střeše slunečníku „hnízdo“ venkovní studovny, která potvrzuje svobodu a otevřenost stavby knihovny. Stromy střešní zahrady budou doplňovat siluetu slunečníku a budou měnit jeho podobu během ročních období.
0 komentářů
přidat komentář
