Kostel v Aránzazu

Petr Šmídek, 2011

Historie svatyně v Aránzazu (baskicky Arantzazu) sahá více než půl tisíciletí do historie. O významné poutní místo se dlouhá staletí staral františkánský řád. Aránzazu leží v nadmořské výšce 750 metrů a nachází se poblíž horského města Oñati v baskické provincii Gipuzkoa na severu Španělska. Po skončení druhé světové války byla vypsána soutěž na zdejší novou baziliku, kterou vyhráli mladí madridští architekti Sánez de Oiza a Luis Laorga, pro něž šlo zároveň o jejich první realizaci. Od 50. let na strmých horských svazích postupně vyrůstal na historických základech impozantní kostel, který svými rysy odkazuje na předválečnou expresivní tvorbu německého architekta Dominicuse Böhma. Autoři kostela se zaměřil převevším na dosažení co 'nejvyššího uměleckého a moderního výrazu', což bylo hlavním soutěžním zadáním. K návrhu byli také přizváni sochaři Jorge Oteiza (sochy apoštolů na hlavním průčelí), Eduardo Chillida (vstupní kovová brána) a malíři Néstor Basterretxea a Lucio Muñoz.
Obdobně výrazný kamenný kostel nebyl ve Španělsku nikdy později zopakován. Sáenz Oiza s každou další zakázkou směřoval k tomu, aby se mohla vyjádřit k nejaktuálnějšímu dění. Proto také Oizova tvorba postrádá nějaký pevnější obrys. Přesto se jedná o nejinspirativnějšího španělského architekta 2. poloviny 20. století.