Internalities - Architektura územní rovnováhy
Španělská národní expozice na 19. bienále architektury v Benátkách
Španělský pavilon na 19. bienále architektury v Benátkách přináší pod názvem „Internalities" změnu pohledu na dlouhodobou udržitelnost ve stavebnictví. Kurátoři Roi Salgueiro Barrio a Manuel Bouzas Barcala tvrdí, že dekarbonizace není jen o technologiích, ale o změně geografie našich zdrojů. Místo toho, aby architektura exportovala své problémy (externality) někam jinam, musí tyto procesy vtáhnout zpátky "dovnitř" (internality) a vyřešit je v místě vzniku. Celý projekt tak směřuje k nalezení nové územní rovnováhy, kde architektura nezatěžuje své okolí více, než je daný region schopen unést.
Ústředním motivem výstavy je tedy hledání územní rovnováhy. Expozice váží každé architektonické rozhodnutí proti jeho environmentální a materiální ceně. V hlavním sále najdeme 16 vah, na jedné misce vah leží 16 vybraných architektonických projektů od španělských architektů, na druhé straně leží zdroje, které si tyto stavby vyžádaly - dřevo, kámen, práce a energie. Cílem je ukázat stav, kdy jsou tyto misky vyrovnané a architektura nezatěžuje své okolí více, než je únosné.
Druhým klíčovým prvkem jsou velkoformátové fotografie. Ty zde neplní jen ilustrační roli. Neukazují jen dokončené budovy. Zaměřují se na místa činu - lomy, lesy, továrny a dílny v pěti regionech Španělska. Tyto snímky mají propojit architekturu s krajinou, ze které vzešla. Ukazují, že cihla není jen jakýsi produkt, ale kus vypálené země z konkrétního místa.
Dále je výstava strukturovaná do pěti os kolem hlavní místnosti s vahami. Tyto osy mají definovat novou španělskou architekturu:
Materiály: Návrat k přírodním lokálním zdrojům a jak moderní technologie dokážou tyto staré materiály využít pro současné potřeby. Hmatatelným prvkem jsou tři totemy uprostřed, které slouží jako důkaz, že tyto materiály mohou sloužit jako moderní vertikální konstrukce.
Energie: Vystavené projekty ukazují domy, které se umí samy ochladit díky tlustým zdem, promyšlenému stínění nebo komínovému efektu. Je to architektura, která s klimatem bojuje tvarem a orientací.
Práce: Expozice naznačuje, že skutečná udržitelnost je i sociální - když dáte práci místnímu kameníkovi nebo tesaři, peníze i dovednosti zůstanou „uvnitř" regionu (internality) a neodtékají pryč.
Odpady: V logice „Internalities" se nepřemýšlí nad vyhozením nějakého materiálu. Projekty v této místnosti ukazují naprostou cirkularitu - jak se suť ze staré stavby stává základem pro novou, jak se recyklují staré cihly nebo jak se navrhuje dům tak, aby šel za 50 let rozebrat a ne zdemolovat. Tuto logiku znázorňuje v místnosti sloup, který složen z rozdrcených cihel, betonu, kachliček a keramiky. Řez různými znovu použitými materiály jako novým základem.
Emise: Zaměření na drastické zkrácení dodavatelských řetězců. Zdejší grafiky a fotografie mapují absurditu globální dopravy a staví proti ní lokální přístup. Uprostřed oblouková dřevěná konstrukce, která je díky tvaru i materiálu nízkoemisní.
Vybral jsem si projekt Intemalities, protože to není jen výstava; je to taková mapa zdrojů a návodů pro budoucí generace. Ukazuje jiný způsob stavění, který není nějakou nedosažitelnou vizí, ale realitou, kterou nová generace španělských architektů již žije.
Ústředním motivem výstavy je tedy hledání územní rovnováhy. Expozice váží každé architektonické rozhodnutí proti jeho environmentální a materiální ceně. V hlavním sále najdeme 16 vah, na jedné misce vah leží 16 vybraných architektonických projektů od španělských architektů, na druhé straně leží zdroje, které si tyto stavby vyžádaly - dřevo, kámen, práce a energie. Cílem je ukázat stav, kdy jsou tyto misky vyrovnané a architektura nezatěžuje své okolí více, než je únosné.
Druhým klíčovým prvkem jsou velkoformátové fotografie. Ty zde neplní jen ilustrační roli. Neukazují jen dokončené budovy. Zaměřují se na místa činu - lomy, lesy, továrny a dílny v pěti regionech Španělska. Tyto snímky mají propojit architekturu s krajinou, ze které vzešla. Ukazují, že cihla není jen jakýsi produkt, ale kus vypálené země z konkrétního místa.
Dále je výstava strukturovaná do pěti os kolem hlavní místnosti s vahami. Tyto osy mají definovat novou španělskou architekturu:
Materiály: Návrat k přírodním lokálním zdrojům a jak moderní technologie dokážou tyto staré materiály využít pro současné potřeby. Hmatatelným prvkem jsou tři totemy uprostřed, které slouží jako důkaz, že tyto materiály mohou sloužit jako moderní vertikální konstrukce.
Energie: Vystavené projekty ukazují domy, které se umí samy ochladit díky tlustým zdem, promyšlenému stínění nebo komínovému efektu. Je to architektura, která s klimatem bojuje tvarem a orientací.
Práce: Expozice naznačuje, že skutečná udržitelnost je i sociální - když dáte práci místnímu kameníkovi nebo tesaři, peníze i dovednosti zůstanou „uvnitř" regionu (internality) a neodtékají pryč.
Odpady: V logice „Internalities" se nepřemýšlí nad vyhozením nějakého materiálu. Projekty v této místnosti ukazují naprostou cirkularitu - jak se suť ze staré stavby stává základem pro novou, jak se recyklují staré cihly nebo jak se navrhuje dům tak, aby šel za 50 let rozebrat a ne zdemolovat. Tuto logiku znázorňuje v místnosti sloup, který složen z rozdrcených cihel, betonu, kachliček a keramiky. Řez různými znovu použitými materiály jako novým základem.
Emise: Zaměření na drastické zkrácení dodavatelských řetězců. Zdejší grafiky a fotografie mapují absurditu globální dopravy a staví proti ní lokální přístup. Uprostřed oblouková dřevěná konstrukce, která je díky tvaru i materiálu nízkoemisní.
Vybral jsem si projekt Intemalities, protože to není jen výstava; je to taková mapa zdrojů a návodů pro budoucí generace. Ukazuje jiný způsob stavění, který není nějakou nedosažitelnou vizí, ale realitou, kterou nová generace španělských architektů již žije.
Tadeáš Gryc, FA VUT
0 komentářů
přidat komentář
