Rekonstrukce Brancusiho ateliéru

Constantin Brâncuși (1876-1957) byl rumunský sochař, který se v roce 1904 přestěhoval do Paříže, aby zde po zbytek života tvořil. Ve svém ateliéru na adrese 11 Impasse Ronsin v 15. pařížském okrsku vyboural u tří místností stěny, aby zde mohl vystavovat své práce. V poslední vůli odkázal celý obsah ateliéru (137 soch, 87 podstavců, 41 kreseb, 2 malby a 1600 skleněných fotografických desek a originálních výtisků) Francouzské republice. Na sklonku života přestal Brancusi vytvářet sochy a soustředil se jen na jejich komponování uvnitř ateliéru. Své práce nechtěl nikde vystavovat a když nějakou sochu prodal, tak ji nahradil sádrovou kopií, aby její absence nenarušovala celkovou kompozici ateliéru.
Zpočátku byl Brancusiho ateliér instalován v roce 1962 v muzeu Palais de Tokyo. V roce 1997 vznikla přesná replika ateliéru naproti Centre Pompidou. V roce 1990 byl ateliér vyplaven a pro veřejnost uzavřen. Současná rekonstrukce od architekta Renzo Piana je prezentována jako muzejní prostor zahrnující umělcův ateliér. Hlavní Pianovou snahou bylo otevření prostoru veřejnosti a respektování umělecovy poslední vůle. Architekt se nepokoušel znovu vytvářet intimitu původního ateliéru, ale současně zachoval myšlenku chráněného prostoru, kde jsou návštěvníci izolování od okolní ulice a náměstí, zejména předzahrádkou, kam přes skleněnou stěnu směřují výhledy z ateliéru.