Alois Mikuškovic

*10. 12. 1897, Kvasejovice, Česká republika
9. 2. 1952, Praha, Česká republika

Hlavní obrázek
Biografie
Prof. Dr. Ing. arch. Alois Mikuškovic patří mezi naše nejvýznamnější a stále nedoceněné architekty, urbanisty, vysokoškolské pedagogy. Tento předek akademického architekta Jakuba Cajthamla vystudoval školu architektury a pozemního stavitelství na pražské technice a nastoupil roku 1925 u Antonína Engela jako asistent na Ústavu architektoniky na ČVUT v Praze. Od 20. let byl Mikuškovic činný v Ústavu pro stavbu měst při Masarykově akademii práce, kde spolupracoval zejména s Otokarem Fierlingerem. Od dvacátých let Mikuškovic navrhoval obytné domy, vily, vnitřní zařízení, účastnil se soutěží regulačních a pomníkových, pracoval na urbanistických projektech českých i zahraničních měst. Od roku 1930 velice často přispíval svými články do hlavních architektonických časopisů. V roce 1929 přešel z Ústavu architektoniky na Ústav stavby měst (také ČVUT), kde se na začátku školního roku 1933/34 habilitoval jako soukromý docent. Mikuškovicova habilitační práce vyšla už v roce 1933 pod názvem Technika stavby měst. V ní architekt přinesl zhuštěný přehled dosavadního vývoje vnímání a nástrojů stavby měst a naznačil možnosti dalšího směřování. Jiří Hrůza k této knize uvedl: „Co do své úrovně i obsahu se může přinejmenším měřit s v tomtéž roce vydaným dnes již klasickým spisem P. Abercrombieho „Town and Country Planning“ (Hrůza, Kalendárium 2002: 38). Počátkem roku 1938 byl Mikuškovic jmenován mimořádným profesorem a převzal vedení Ústavu stavby měst po Antonínu Engelovi. Po druhé světové válce činnost ústavu obnovil pod názvem Ústav stavby měst a krajinného plánování a vedl jej až do své smrti roku 1952. Alois Mikuškovic byl poctěn státním uznáním za celoživotní dílo v oboru urbanistiky a krajinného plánování. V roce 2008 byl nominován na Poctu ČKA.
Jan Dostalík
Některé projekty a realizace
Soutěžní projekt na Úrazovou pojišťovnu dělnickou, 1924.

Soutěžní projekt Obchodní akademie v Chocni (3. místo), 1931; s J. Kittrichem a J. Hrubým.

Funkcionalistický dům pro více rodin, Na dračkách 12, Praha-Střešovice (774/XVIII), 1932.

Soutěžní návrh na regulační plán města Mukačeva, asi 1934; s J. K. Říhou.
Regulační plány a urbanistické koncepce, například Karlových Varů, Rokycan, Pardubic, Pelhřimova, Třeboně či Soběslavi.

Výběr z textů
MIKUŠKOVIC, A. Regionální plán. Stavba, 1930-31, roč. 9, s. 10-13.
MIKUŠKOVIC, A. Urbanisace a desurbanisace. Stavba, 1931-32, roč. 10, s. 65-66.
MIKUŠKOVIC, A. Soutěž na vyřešení všeobecného dopravního programu Velké Prahy. Stavba, 1931-32, roč. 10, s. 170-178.
MIKUŠKOVIC, A. Technika stavby měst. Praha: Klub architektů, 1933.
MIKUŠKOVIC, A. Urbanizace ČSR a otázka kolonizační. Architekt SIA, 1934, roč. 33, s. 185-191.
MIKUŠKOVIC, A. Regionální plánování v ČSR. Stavba, 1934-35, roč. 12, s. 67-70.
FIERLINGER, O. – MIKUŠKOVIC, A. K osídlovací otázce v Československé republice. Stavba, 1934-35, roč. 12, s. 133-138.
MIKUŠKOVIC, A. Od pražského plánu k plánování pražské oblasti. Stavba, 1934-35, roč. 12, s. 155-156.
MIKUŠKOVIC, A. Pražský regulační plán. Architekt SIA, 1935, roč. 34, s. 33-39.
FIERLINGER, O. – MIKUŠKOVIC, A. – VANĚČEK. J. Regionální plánování. Referát na mezinárodním kongresu pro stavbu měst a bydlení v Paříži. Sborník MAP, 1937, roč. 11. s. 66.
MIKUŠKOVIC, A. Vliv měst na venkovské oblasti. In ŘÍHA, J. K. (red.). Vesnice – půda a plán. Praha: Knihovna Péče o zdraví venkova, 1937, s. 116-131.
MIKUŠKOVIC, A. Pozemková otázka a rozvoj měst. Architekt SIA, 1937, roč. 36, s. 56-64.
MIKUŠKOVIC, A. Plánování velkých Pardubic. Architekt, 1948, roč. 46, s. 145-146.
MIKUŠKOVIC, A. Předmluva. In KLIKA, J. Plánujeme s přírodou: Metodika biologického průzkumu při plánování. Praha: Brázda 1948.

Zdroje
DOSTALÍK, J. Projevy environmentálního myšlení v české teorii architektury a urbanismu první poloviny 20. století. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2010. 84 s. Vedoucí diplomové práce Ing. arch. Magdalena Hledíková.
ENGEL, A. Ústav stavby měst na vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. Architekt SIA, 1938, roč. 37, s. 37-38.
HRŮZA, J. Kalendárium 2002: Alois Mikuškovic. Urbanismus a územní rozvoj, 2002, roč. 5, č. 2, s. 35-39.
HRŮZA, J. Medailon: Alois Mikuškovic. Architekt, 2002, č. 2, s. 77.
VLČEK, P. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. s. 429.