Vítězem soutěže na Revoluční 30 je sdružení Peer collective a Studio Muoto

Zločiny Velké Prahy se jmenoval televizní seriál České televize. Jeho pokračování začala před lety psát PENTA zástavbou u Masaryčky, kde postavila objekt vysoký téměř jako Prašná brána, jen ve stometrové délce a tedy v několikanásobném objemu. Případ Revoluční je vlastně obdobný. Desetipodlažní dům, jehož nárožní věž je stejně vysoká jako Novomlýnská vodárenská věž. Malebný prostor staré zástavby se rázem promění ve "velkoměstské City", aniž by ale nějaký smysluplný veřejný prostor vznikl. Dokonce i arch. Jiřičná v předešlém návrhu do jisté míry respektovala výškovou hladinu a navázala na protější palác Vltava. Tento projekt jde dál, staví novou věž a obytný blok o dvě patra převyšující okolní střechy. Cílem je maximální vytěžení objektu a tak se staví do maximální výšky i šířky (vykonzolovaní nad barodní dům se pak nazve levitující architekturou) a dokonce se nerespektuje ani uliční čára Revoluční - i do této ulice část stavby přesahuje. Myslím, že máme jedinečnou příležitost vidět likvidaci staré Prahy v přímém přenosu.

Horší to už být nemohlo! Genius loci dostalo K.O.

Čtu-li výše napsané komentáře, nemohu jinak, než se připojit. Nikoliv však souhlasem, ale rozhodným nesouhlasem. Panu Hurinovi rád dávám za pravdu, když tvrdí, že zástavba Masarykova nádraží je zločin. Já bych k tomu rád připojil i Vltavskou filharmonii a Nový terminál Hlavního nádraží (vlastně i tzv. Tančící dům, ale to už je tak strašně dávno, že snad ani Klub za starou Prahu by ho bourat nechtěl). Nemá to lehké ta naše stověžatá matička, jejíž tvář náš kolektivní mindrák provinční bezvýznamnosti, ruku v ruce s bujícím turbokapitalismem, hyzdí neustále novými důkazy naší „světovosti“. „Je to blbý, bude se to líbit“ říkával Jan Werich. Byl to moudrý člověk a věděl co říká.

Výsledek soutěže Revoluční 30 se naštěstí nachází na opačném pólu a dává najevo, co to znamená, když má soutěž porotu, která dokáže rozpoznat skutečnou kvalitu. „Dům na výšině bude vždy kritizován“ praví jedno anglické přísloví a každý architekt ví zcela přesně, co to znamená. To už zažil i Jaromír Krejcar se svým domem Olympic, který, jak víme, byl prvním moderním domem Prahy.

Blahopřeji porotě a vítězům!

Opravdu to monumentální maloměsto nemá lehké se stokrát přežvýkaným modernismem natřeným infantilním bahnem spekulativního blbství.

Nepamatuji si kdy naposled, zdali vubec nekdy, jsem se nestotoznil zde s prispevkem profesora Bauma. I zde, s jeho vyctem rpzlicnych arcvhitektonickych prasaren v Praze nemam zadnych sporu,
Ani ten "Jancici dum", bez ohledu co si o nem mysli Klub za starou Prahu, bych neboural. Tam, kde je, Praze neskodi.
Ale zpet, k Revolucni 30. Od navrhu pani Jiricne je to pokrok. Ale, jako staremu puvodne zedniku "levitujici" baraky nemusim a to prevyseni,az o dve patra, obe prilis zavani tim "prebujelym turbokapitalismem"
Proste je to takovy, ze be se to mohlo mnohym i libit..

Lze jen litovat, že nikde není uveřejněn pohled z Revoluční. Tam to možná bude problematičtější. Je vidět, že odborníci na architekturu nejsou odborníci na urbanistickou kompozici. Vidí dům, ale ne to, co je kolem něho. I když tady by stačilo ubrat dvě podlaží a bylo by to skoro v pořádku. To už by zůstala jasná poloha paláce Merkur jako jedné části vstupní brány do historického jádra, zůstala by dominantní Novomlýnská mostecká věž, která si tu polohu udržela přes celé 20. Století – ba i v nejrůznějších návrzích na novo zástavbu daného prostoru, ať od Jiřího Loudy nebo Karla Filsaka nebo Aleny Šrámkové. Jen mám obavy, že ten barokní domek se lekne a z leknutí spadne. Byla by ho ovšem škoda.

Ony ty navrhy z let sedesatych zde zminene pracovaly s vetsim uzemim podel Revolucni tridy.a v dobe kdy metr ctverecni ve stredu Prahy byl hodnocen stejne jako metr nekde na venkove (tusim ze 4 Kcs). Nyni u nas radi jiz 3 desetileti ten "turbokapitalismus", tak to prehusteni a prevyseni nove zastavby neni ale vubec vzacnosti. Jako treba i zde.
Po celou dobu sve odborne cinosti se obiram za poslednich nekolik staleti stale vice v architekture mizejici "vztahovosti k mistu" (place relatedness). Proto, v tomto pripadu se domnivam, ze by zde melo dojit k obnove stavu zde trvajicim do roku 1940, kdy byly zboreny zde stojici, na miste dnesniho parku, tzv. Elisciny lazne.
Neminim samozrejmne obnovu cihelne pseudogotiky, ale novostavbu. Proc ne hned k opacnemu konci byvalych staromestskych hradeb stojicimu Narodnimu divadlu zde nepostavit Koncertni budovu lidskych rozmeru a dosazitelne ceny ?

i když ta nárožní věž s dekorativním mramorováním pláště jako by vyšla z pera Ricarda Bofilla, stejně jako u nedalekého Obecního dvora. Ano, tam kde se teď staví Fránkova bytovka U Milosrdných. Podle mne by se zástavba na podobných místech měla řešit formou výzvy třem atelierům světového jména. Chybí invence, nebo alespoň pokora.

je tento návrh poslední kapkou, kdy se tzv.konceptualismus , zde řešící zadání dvěma dekorovanými hranoly, jako akademismus zabalený do modernistického kabátu konečně přežije. Za tímto popiskem působí vítězný návrh až groteskně.