To jste si asi nikdy nevsiml Kaplickeho "knihovna" pro Letnou !
Nemela by toto byti nahrazkou za dalsi obludarium, hned pres ulici zrovna bouraneho Transgasu a nebo presun ne tak dlouhu predtim navrhovneho "ledniho medveda", z "kulataku" v Dejvicich. ?
Nebylo by chybou "zazdit" ten nadherny vyhled na kolejiste a samotny "Wilsonak", ktery mi jiz od utleho mlqdi, tehdy jeste vcetne koure a pary tech "podjizdejicich" parnich lokomotiv, tak ucaroval ?
Kolejiště je jistě fascinující s jakou neomaleností rozčíslo centrum Prahy, je to až magické, kdy člověk neví jestli bdí nebo sní nad tou propastí a tunelem do tmy. Když se nad tím ale v klidu zamyslíme v souvislosti s přeměnou magistrály na městskou třídu, která by neměla město rozdělovat, ale spojovat, klidně i ve dvou paralelních trasách v návaznosti na Wilsonovu a Legerovu a na Bubenskou a Argentinskou, je nevyhnutelné tento "hradební příkop" zastropit a město propojit.
Na tomto návrhu z roku 2006 je nejzajímavější, že dnes po 13 letech takovýto neforemný element nazývaný "kloubem" už není možné vnímat jako vhodný způsob městské zástavby nebo dokonce brány města. Něco se již naštěstí změnilo a návrat k měřítku blokové zástavby a uličních čar s regulovanou výškou a parcelací se jeví jako nevyhnutelnost. Město má prostě své zákonitosti, které je fajn znát abychom se nedopouštěli zbytečných vylomenin.
Jsem veliký nostalgik a ve spojení inženýrské architektury 19. věku s urbanismem tehdejších měst vidím to nejlepší z odkazu naší civilizace. Mrzí mě proto kdejaký přestavěný viadukt, smutně koukám na výsledky „optimalizace traťových koridorů“… Ale zastropení toho příkopu, co už skoro 150 let odděluje Vinohrady od Nového Města, pokládám za dobrý nápad a pohled na tu Marjankovu a Kronfeldovu skleněnou halu si klidně užiju i z té nově vytvořené vyhlídky na hraně navrhované platformy. Ale takhle by to přesto asi nemělo ve výsledku vypadat…
Když si uvědomíme, že hlavním problémem daného místa je neprostupnost území, tak tohle je řešení sotva polovičaté. Rozumím, že technicky je náročné propojit oba břehy zářezu ve větším rozsahu, protože se vzájemně výškově rozcházejí (Španělská jde skoro po vrstevnici, zatímco Legerova k nádraží výrazně klesá), ale to je věc řešitelná. Kvůli snaze ušetřit si námahu při přemýšlení – a koneckonců i dost peněz při realizaci – bychom neměli rezignovat na snahu co možno nejlépe využít toho, co dané místo nabízí. Vždyť rozsah zastropení by mohl být mnohem větší! Budova by tam nemusela být jen jedna ale třeba hned tři. Mnohem propracovaněji by se dal uspořádat nově uvažovaný parter, aby to nebyl jen průchod pod břichem nějaké améby, ale živoucí městský prostor s rafinovaně odstupňovanými úrovněmi. Mohla by tu vzniknout hezká piazetta krytá před ruchem okolního velkoměsta důmyslně uspořádanými stavbami okolo. A takhle prostě na začátku Vinohradské jenom dřepí další nařvaný vdolek, který se okázale štítí svých „trapně maloměšťáckých“ sousedů oděných do vlídných fasád historismu a důstojné moderny. Takhle to vypadá, že ta platforma je vlastně jenom záminkou pro výstavbu několika kanceláří, a nikoliv urbanistickým činem. Takže… jestli na někoho tenhle návrh působí jako „městský element“, to mě teda polechtej!
Je to divná věc, zdá se, že zlo a dobro zůstává na světě v podivné rovnováze – alespoň na Vinohradech jistě. Ještě nezbourají Transgas, už se projektuje další dezurbanismus hned přes ulici…
Abych jen nehaněl: jako začátek debaty o tomhle zkaženém kusu pražského centra je to dobré. Ale jinak lze tenhle pokus o „městskost“ charakterizovat případem člověka, který vyslal střelu na cíl, ale těsně po opuštění tětivy šíp ještě hbitým hmatem v letu zachytil a zahodil někam stranou.
V roce 1966 se konala soutěž na komplexní přestavbu Hlavního nádraží v Praze a už tehdy se tam objevil požadavek na propojení Vinohrad a Žižkova s Novým Městem. V roce 1976 vypracoval Karel Prager, tehdy s Janem Šrámkem, studii překryvu kolejiště Hlavního nádraží. Tomuto tématu se věnoval až do konce života. Nemusí se dnešní době líbit objemy navrhovaných objektů, ale urbanistické řešení bylo velmi nápadité a městu hodně pomáhající. jen málokde v Praze se začíná z bodu nula ...
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Nemela by toto byti nahrazkou za dalsi obludarium, hned pres ulici zrovna bouraneho Transgasu a nebo presun ne tak dlouhu predtim navrhovneho "ledniho medveda", z "kulataku" v Dejvicich. ?
Na tomto návrhu z roku 2006 je nejzajímavější, že dnes po 13 letech takovýto neforemný element nazývaný "kloubem" už není možné vnímat jako vhodný způsob městské zástavby nebo dokonce brány města. Něco se již naštěstí změnilo a návrat k měřítku blokové zástavby a uličních čar s regulovanou výškou a parcelací se jeví jako nevyhnutelnost. Město má prostě své zákonitosti, které je fajn znát abychom se nedopouštěli zbytečných vylomenin.
Když si uvědomíme, že hlavním problémem daného místa je neprostupnost území, tak tohle je řešení sotva polovičaté. Rozumím, že technicky je náročné propojit oba břehy zářezu ve větším rozsahu, protože se vzájemně výškově rozcházejí (Španělská jde skoro po vrstevnici, zatímco Legerova k nádraží výrazně klesá), ale to je věc řešitelná. Kvůli snaze ušetřit si námahu při přemýšlení – a koneckonců i dost peněz při realizaci – bychom neměli rezignovat na snahu co možno nejlépe využít toho, co dané místo nabízí. Vždyť rozsah zastropení by mohl být mnohem větší! Budova by tam nemusela být jen jedna ale třeba hned tři. Mnohem propracovaněji by se dal uspořádat nově uvažovaný parter, aby to nebyl jen průchod pod břichem nějaké améby, ale živoucí městský prostor s rafinovaně odstupňovanými úrovněmi. Mohla by tu vzniknout hezká piazetta krytá před ruchem okolního velkoměsta důmyslně uspořádanými stavbami okolo. A takhle prostě na začátku Vinohradské jenom dřepí další nařvaný vdolek, který se okázale štítí svých „trapně maloměšťáckých“ sousedů oděných do vlídných fasád historismu a důstojné moderny. Takhle to vypadá, že ta platforma je vlastně jenom záminkou pro výstavbu několika kanceláří, a nikoliv urbanistickým činem. Takže… jestli na někoho tenhle návrh působí jako „městský element“, to mě teda polechtej!
Je to divná věc, zdá se, že zlo a dobro zůstává na světě v podivné rovnováze – alespoň na Vinohradech jistě. Ještě nezbourají Transgas, už se projektuje další dezurbanismus hned přes ulici…
Abych jen nehaněl: jako začátek debaty o tomhle zkaženém kusu pražského centra je to dobré. Ale jinak lze tenhle pokus o „městskost“ charakterizovat případem člověka, který vyslal střelu na cíl, ale těsně po opuštění tětivy šíp ještě hbitým hmatem v letu zachytil a zahodil někam stranou.