Tři dny, tři noci a tři vily v záři světel

Je to již 25 let, co byla vila Tugendhat zapsaná na Seznam světového dědictví UNESCO. Při této příležitosti jsme si povídali s vedoucí vily Tugendhat Ing. arch. Ivetou Černou


Mám ráda autentické paměťové zdroje – rozhovory, fotografie, plány a reálné pramenné materiály, tedy "příběhy", které pravdivě a vědecky o vile vypovídají. Neocenitelná je například přednáška Grety Tugendhatové z roku 1969, kterou přednesla v Domě umění města Brna v rámci výstavy věnované dílu Ludwiga Miese van der Rohe. Její "příběh" se vrací do doby vzniku stavby, líčí opakovaná setkání s Miesem a respekt manželů Tugendhatových k architektovi, kterého označují za génia. Hluboce emoční jsou i střípky z rodinné atmosféry popisující šťastný, ale bohužel pouze osm let trvající rodinný život v domě. Greta text nejdříve napsala německy, poté si jej sama přeložila do češtiny a česky jej také přednesla.

Obdobně překvapivý je i rozhovor s devadesátiletým Karlem Haimannem z roku 1985, který v mládí pracoval pro berlínskou firmu Johann B Bacon, která se inzerovala jako "továrna pro ústřední topení, větrání a vlhčení vzduchu (klimatizace)". V jeho "příběhu" i s velkým časovým odstupem rezonuje setkání s Fritzem Tugendhatem, precizně kontrolujícím technické provedení tepelných zařízení, ale i se svými současníky, architektem Ernstem Wiesnerem, bratry Eislerovými, Bohuslavem Fuchsem.

Samostatnou sérií "příběhů tvoří Miesova původní plánová dokumentace. Zaslouží obdiv za rozsah, detail a preciznost. Obdivuji nejen tu, která je uložena v depozitáři Muzea města Brna, ale zejména tu, kterou uchovává Muzeum moderního umění v New Yorku.

Nemohu říci, že bych měla jedno preferované místo. Co na domě miluji, je proměnlivost atmosféry v čase denním či sezónním. Interiér díky velkoplošným oknům intenzivně reaguje na okolní zahradu a vyhlídku na město. Vidět letní bouřku či tiché sněžení ze skleněného pokoje je velmi silným zážitkem. Jste prostě součástí okolí, i když jste uvnitř. Opakem je pobyt v technické části domu. Místy se nemůžete zbavit pocitu, že jste v podpalubí historického zámořského plavidla s jeho sofistikovanými a nadčasovými technologiemi vzduchotechniky, vzduchových filtrů, kotly Strebel, výtahy – nejen na jídlo, ale i na popel.

Vila Tugendhat nebyla stavbou experimentální, ale byla zde použita řada neobvyklých stavebních, a tehdy moderních a progresivních, technologií a materiálů, včetně ocelové skeletové nosné konstrukce se sloupy s křížovým profilem. Dnes je dům mimo jiné vysoce ceněn za vysokou míru originality, kterou se podařilo zachovat v precizně a vzorově provedené památkové obnově z let 2010-12. Z toho ovšem plyne závazek nepřetržité údržby, velmi frekventovaných oprav a restaurátorských zásahů. Vnímáme i drobný uživatelský diskomfort způsobený např. jednoduchým zasklením veškerých oken. Prozatím se nám daří s úspěchem prodlužovat životnost materiálové substance domu. Tak tomu ovšem nebude navždy a některé dožilé materiály již nahrazeny byly, například střešní izolace.

Vrcholem celoročních oslav je srpnová akce Light Up Tugendhat. Na tři dny a tři noci se tento prostor promění v místo plné umění a kreativity. Přes den na návštěvníky čeká kinetická a zrcadlová instalace, hudební program v režii Maratonu hudby a doprovodné aktivity v jednotlivých vilách. Každý večer od devíti hodin se pak zahrady rozzáří světelnou instalací, laser show a videomappingem na fasádách všech tří vil: Tugendhat, Löw-Beer a Arnoldovy vily.

V tento moment výsledný produkt – videomapping – zpracovává specializovaná agentura, které jsme předali koncept zadání vztahující se k 25. výročí zápisu na Seznam světového dědictví UNESCO (16. 12. 2001). Představujeme si, že budou rezonovat základní atributy stavby, tedy ušlechtilé materiály jako onyx, travertin, palisandr, makassarský eben, ale i lesklý chromový povrch sloupů, zrcadlení velkoplošných oken v kontrastu měkkých textilií, sametu a hedvábí. Inspirovaní výrokem Lilly Reich, designérky a spolupracovnice Miese: "...na barvu musí mít člověk odvahu...", která výrazně ovlivnila volbu textilních materiálů v domě, bychom rádi viděli barevnou paletu reagující na rubínově červený samet chaise longue, smaragdově zelenou kůži křesel Barcelona, stříbřitě šedou rodierovou látku na křeslech Tugendhat či jemně krémovou na pergamenovém potahu židlí Brno. Předpokládáme, že videomapping zachytí i autenticitu a nadčasovost domu, volně plynoucí prostor skleněného pokoje a optické "mizení" zahradní fasády v zeleni. Možná zazní i transformovaný výrok Grety Tugendhatové: "…velké prostory osvobozují…" a Miesovo: "…ideální rozměry prostoru nelze vypočítat, prostor je nutné cítit…".