inventura urbanismu 2011 - ohlédnutí

Zdroj
inventura urbanismu 2011
Vložil
Tisková zpráva
19.10.2011 08:00
Ve dnech 14. a 15. října 2011 se v Praze uskutečnila druhá konference INVENTURA URBANISMU s podtitulem:

Inventura urbanismu 2011: Co je to vlastně město?

Uspořádala ji Fakulta architektury ČVUT v Praze pod záštitou České komory architektů a ve spolupráci s nakladatelstvím Zlatý řez. Konference se zúčastnilo 25 přednášejících a cca 350 ostatních účastníků. Průběh obou dnů byl přenášen on line na webových stránkách Fakulty architektury.

INVENTURA URBANISMU je projekt intenzivních setkání architektů a odborníků zainteresovaných na tvorbě veřejného prostředí. Nabízí platformu pro výměnu názorů a formulaci stanovisek k tvorbě veřejného prostoru, klade si za cíl mapovat stav urbanismu v České republice, podporovat teoretickou reflexi oboru a komunikaci s veřejností a veřejnou správou.
Koncepci Inventury urbanismu tvoří: Jan Jehlík, Irena Fialová, Petr Hlaváček, Roman Koucký, Radek Kolařík, Jakub Filip Novák, Jana Tichá, Michal Kohout, Jan Sedlák, Jiří Plos.

Proč INVENTURA URBANISMU?
Vzrůstá tlak laické i odborné veřejnosti nespokojené s kvalitou naší krajiny, měst, venkova i jednotlivých staveb. Společnost jen obtížně hledá rovnováhu individuálního a společného, soukromého a veřejného. Proces územního plánování je nesrozumitelný veřejnosti, tato nespokojenost vyvolává nezvládané konflikty různých skupin. Obnova zájmu o krajinu, město a venkov mění pohled veřejnosti na kulturní prostředí, který se projevuje postupnou změnou životního názoru a stylu. Naše legislativa na tyto změny není připravena. I politici dnes zjištují pod tlakem veřejnosti, že průhledné a kvalitní investice do měst a krajiny mají dlouhodobý význam a smysl.

Inventura urbanismu vznikla na půdě Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT v Praze. Hlavním cílem ústavu je nalézt cestu zpět k architektuře, k urbanismu jako navrhování městského prostředí. Urbanismus se totiž několik desetiletí choval jen jako pomocná disciplína územního plánování a rezignoval na společné téma architektury. Tím trpěla tvorba kvalitního prostředí ve smyslu krásné, užitečné a pevné stavby, ve smyslu vědomého projektování fyzického prostoru sídel a krajiny.

Hlavním tématem INVENTURA URBANISMU 2011 byla otázka „Co je to vlastně město?“ spolu s návodným citátem Manuela de Sola-Moralese: „Dnešní městský projekt spočívá mnohem víc ve strategickém a materiálním a vyznačuje se
intenzitou akupunkturního zásahu do povrchu těla, který ovlivní v hloubce uložený orgán.“ Volně interpretováno: je zřejmé, že tradiční územní plánování není schopno reflektovat současné potřeby měst; plány musí mnohem živěji souznít s reálnými strategiemi obcí a s fyzickou strukturou sídel; územní plánování musí být připravené generovat i absorbovat aktuální projekty jako autentické operativní nástroje, jako iniciátory kvalitativních proměn.

Jednání prvního dne bylo rozděleno do tří bloků s názvy: A. „Kdo staví město?“, B. „Pro koho stavíme město?“, C. „Jak stavět město?“. Každý blok obsahoval příspěvky vyzvaných politiků, architektů a dalších odborníků na uvedená témata. Druhý den jednání pokračovalo ve třech tématických panelech moderovanou diskusí přednášejících a účastníků konference. První diskuzní panel měl téma „Hranice mezi městem a krajinou“, druhý panel měl téma „Rezervy centra“, třetí panel měl téma „Vnitřní periferie – stavění ve městě“.

Letošní ročník se tedy věnoval hlavnímu předmětu urbanismu: městu. Je paradoxem, že čím více lidí žije ve městech, tím méně městům jako organismu rozumíme, tím méně je tedy i umíme stavět. Nekontrolovaný plošné vrůstání do krajiny, rozsáhlé vnitřní periferie a neživotná centra jsou typickými znaky současných sídel. Druhým paradoxem je, že ačkoliv budování měst je mimořádnou silou hospodářskou, sociální a kulturní, tak znalost tohoto budování je na pokraji zájmu politiky a  politiků. Veřejná sféra jako reprezentant státu, obcí a občanů není iniciátorem kvalitního stavění, nenastavuje laťku pro soukromý sektor, je většinou pouze ve vleku událostí. Na rozdíl od úspěšných západoevropských zkušeností česká veřejná správa jen velmi zřídka vyzývá architekty ke spolupráci na vzniku kvalitního prostředí. Přitom zkušenosti z realizace velkých městotvorných celků dokazují, že přes sebevětší úsilí a profesionálnost zúčastněných odborníků nelze jen pomocí soukromých investic vytvořit skutečně městské prostředí. I všeobecně zmiňovaná agresivita developerů je pouze důsledkem slabé a nepoučené činnosti veřejné správy, v horších případech důsledkem jejích spekulací. A třetím paradoxem, že jako hlavní nástroj ochrany, proměny a rozvoje města je používán úřední mechanismus vulgarizovaného funkcionalistického územního plánování. Bytostně tvůrčí práce politiků, úředníků a odborné i laické veřejnosti na společné dohodě je nahrazena anonymní alibistickou činností v ne-přátelském prostředí nad ne-přátelským plánem. Účastníci konference konstatovali, že nástroje územního plánování dle platné legislativy nejsou v současné situaci adekvátním nástrojem pro zdravý a udržitelný rozvoj našich sídel. Nejen hledání vhodných nástrojů ale i procesů (výběr účastníků, zodpovědnost, kvalita, efektivita atd.) je dnes zřejmě nejdůležitějším společným úkolem pro odborníky a politiky. 

Proto byly letos jednotlivé bloky věnovány jak politickým pohledům na stavbu měst, tak teoretickým východiskům jejich plánování i praktickým ukázkám nástrojů a procesů (tj. projektů) vedoucích k úspěšnému zvládnutí této nejednoduché cesty.

Splnilo se přání organizátorů pozvat účastníky v širokém názorovém i věkovém spektru. Z následujícího seznamu přednášejících a názvů přednášek je zřejmé, jak široký záběr to byl a kterými cestami směřuje ono hledání.

Podrobnější informace >
0 komentářů
přidat komentář

Související články