Ohlédnutí se za summaery 2013
Výstava semestrálních prací na Bauhaus-Univerzitě ve Výmaru
V polovině července se na Bauhaus-Univerzitě ve Výmaru již tradičně koná výstava summaery, která shrnuje výsledky studentských prací za celý rok. Na čtyři dny se kampus spolu s celým městem promění v živé jeviště. Hraje se tu na výstavy, koncerty, videoinstalace, performence a herci se u toho královsky baví.
Od Bauhausu k Bauhausu
Výmar je považován za kolébku Bauhausu. Zde byl v roce 1919 sloučením Vysoké umělecké školy saského velkovévodství a Školy saského velkovévodství pro umělecká řemesla vytvořen Státní Bauhaus. Z politických důvodů však musel otec Bauhausu Walter Gropius roku 1925 přesídlit do sasko-anhaltské Desavy, odkud se pak škola proslavila po celém světě a zapsala se tak do učebnic dějin umění a architektury. Ve Výmaru pokračovala škola pod názvem Vysoká škola stavebního a výtvarného umění. V padesátých letech byla přejmenována na Vysokou školu architektury a stavebnictví a soustředila se zejména na vývoj stavebních materiálů. Na začátku devadesátých let byla znovu překřtěna na Bauhaus-Univerzitu na znamení toho, ke které tradici se hodlá nadále hlásit.
Svým zaměřením by se Bauhaus-Univerzita dala přibližně přirovnat ke škole uměleckoprůmyslové. Skládá se ze čtyř fakult – fakulty stavební, médií, umění a architektury. Na fakultě architektury působí v současnosti 24 profesur. (V českém kontextu odpovídá profesura zhruba pojmu ústav.) Hlavními motty se v posledních letech stala mezioborovost a mezinárodnost. Univerzitě byl v roce 2012 dokonce udělen titul 'Mezinárodní škola roku'. V tomto duchu jsou rovněž strukturovány nově otevřené programy jako Advanced Urbanism, nabízený ve spolupráci s Tonji Univerzitou v Šanghaji anebo MediaArchitecture, program na pomezí architektury a médií.
„Z letošní summaery jsem nadšený. Byl tam neuvěřitelný život! Je to nesmírně důležitý moment v životaběhu školy, kdy se všichni spojí k jednomu společnému cíli. Vzniká tak jedinečná atmosféra soudržnosti, která je pro mě vlastně důležitějsí než vyprodukované výsledky jednotlivých projektů. Za takovou velmi vydařenou ukázku bych označil prezentaci projektu SpaceColony – dvůr plný lidí se u ní skvěle bavil,“ zhodnotil své dojmy z výstavy architekt Martin Bielik, působící na profesuře informatika v architektuře.
Projekt SpaceColony E13 byl vyvinut v rámci spolupráce fakulty stavební a fakulty architektury, pod vedením profesora Rainera Gumppa a profesora Jürgena Rutha. Hlavním tématem bylo stavění na měsíci, spojené s extrémními podmínkami a vysokými nároky na dopravu, které vyžadují nová, kreativní řešení. Byly zkoumány pojmy jako kvalita a udržitelnost, načež byly vyabstrahované výsledky tohoto procesu postaveny v modelu 1:1.
Na výuku v měřítku 1:1 je ve studiu kladen mimořádný důraz. Každý letní semestr studenti prvního ročníku na profesuře děkana fakulty, profesora Bernda Rudolfa navrhují a sami pro výstavu postaví pavilony. Tentokrát vznikly čtyři pavilony na téma 'Schlemmerovy ostrovy v moři summaery', které sloužili jako místa pro posezení a občerstvení.
„Ocenila jsem především zkušenost s prací v dílnách. Práce se dřevem je tu naprostou samozřejmostí. U nás si studenti někdy z časových důvodů nechávají modely vyrábět i na zakázku, což je tady téměř nemyslitelné. Člověk si tak svůj návrh vždy odžije v dílně na vlastní kůži,“ reflektovala své zážitky z pobytu Erasmus studentka FA ČVUT Simona Prylová. „Uvědomila jsem si, jak rozdílně může být na vzdělání architektů pohlíženo. Postrádám zde například důraz na technické a konstrukční provedení návrhů, na který jsem z domova zvyklá. V pozitivním smyslu mě naopak překvapila kvalita grafického zpracování prací, na které jsou tu kladeny vysoké nároky. Fascinuje mě, že si studenti mohou vlastní návrhy zkusit postavit i na kolika projektech škola spolupracuje s jinými univerzitami.“ Mezinárodních projektů letos bylo k vidění vskutku požehnaně. Na profesuře bytová výstavba profesora Waltera Stamm-Teske studenti zpracováli téma současného bydlení v Istanbulu, profesor Karl-Heinz Schmitz svým studentům zadal školu v Hradsku. Zato profesury soustředící se na stavbu měst se v tomto semestru zaměřili výlučně na přestavbu a další možný růst Berlína (jako příklad profesorka Hilde Barz-Malfatti s projektem Urbánní sídliště Pankow – nový kus města).
A na závěr Simona vzkazuje: „Rozhodně bych každému doporučila na nějaký čas změnit pole působnosti – studium v zahraničí nabízí možnost srovnání, bilancování a otevírá nové obzory.“
Více informací >
Výmar je považován za kolébku Bauhausu. Zde byl v roce 1919 sloučením Vysoké umělecké školy saského velkovévodství a Školy saského velkovévodství pro umělecká řemesla vytvořen Státní Bauhaus. Z politických důvodů však musel otec Bauhausu Walter Gropius roku 1925 přesídlit do sasko-anhaltské Desavy, odkud se pak škola proslavila po celém světě a zapsala se tak do učebnic dějin umění a architektury. Ve Výmaru pokračovala škola pod názvem Vysoká škola stavebního a výtvarného umění. V padesátých letech byla přejmenována na Vysokou školu architektury a stavebnictví a soustředila se zejména na vývoj stavebních materiálů. Na začátku devadesátých let byla znovu překřtěna na Bauhaus-Univerzitu na znamení toho, ke které tradici se hodlá nadále hlásit.
Svým zaměřením by se Bauhaus-Univerzita dala přibližně přirovnat ke škole uměleckoprůmyslové. Skládá se ze čtyř fakult – fakulty stavební, médií, umění a architektury. Na fakultě architektury působí v současnosti 24 profesur. (V českém kontextu odpovídá profesura zhruba pojmu ústav.) Hlavními motty se v posledních letech stala mezioborovost a mezinárodnost. Univerzitě byl v roce 2012 dokonce udělen titul 'Mezinárodní škola roku'. V tomto duchu jsou rovněž strukturovány nově otevřené programy jako Advanced Urbanism, nabízený ve spolupráci s Tonji Univerzitou v Šanghaji anebo MediaArchitecture, program na pomezí architektury a médií.
„Z letošní summaery jsem nadšený. Byl tam neuvěřitelný život! Je to nesmírně důležitý moment v životaběhu školy, kdy se všichni spojí k jednomu společnému cíli. Vzniká tak jedinečná atmosféra soudržnosti, která je pro mě vlastně důležitějsí než vyprodukované výsledky jednotlivých projektů. Za takovou velmi vydařenou ukázku bych označil prezentaci projektu SpaceColony – dvůr plný lidí se u ní skvěle bavil,“ zhodnotil své dojmy z výstavy architekt Martin Bielik, působící na profesuře informatika v architektuře.
Projekt SpaceColony E13 byl vyvinut v rámci spolupráce fakulty stavební a fakulty architektury, pod vedením profesora Rainera Gumppa a profesora Jürgena Rutha. Hlavním tématem bylo stavění na měsíci, spojené s extrémními podmínkami a vysokými nároky na dopravu, které vyžadují nová, kreativní řešení. Byly zkoumány pojmy jako kvalita a udržitelnost, načež byly vyabstrahované výsledky tohoto procesu postaveny v modelu 1:1.
Na výuku v měřítku 1:1 je ve studiu kladen mimořádný důraz. Každý letní semestr studenti prvního ročníku na profesuře děkana fakulty, profesora Bernda Rudolfa navrhují a sami pro výstavu postaví pavilony. Tentokrát vznikly čtyři pavilony na téma 'Schlemmerovy ostrovy v moři summaery', které sloužili jako místa pro posezení a občerstvení.
„Ocenila jsem především zkušenost s prací v dílnách. Práce se dřevem je tu naprostou samozřejmostí. U nás si studenti někdy z časových důvodů nechávají modely vyrábět i na zakázku, což je tady téměř nemyslitelné. Člověk si tak svůj návrh vždy odžije v dílně na vlastní kůži,“ reflektovala své zážitky z pobytu Erasmus studentka FA ČVUT Simona Prylová. „Uvědomila jsem si, jak rozdílně může být na vzdělání architektů pohlíženo. Postrádám zde například důraz na technické a konstrukční provedení návrhů, na který jsem z domova zvyklá. V pozitivním smyslu mě naopak překvapila kvalita grafického zpracování prací, na které jsou tu kladeny vysoké nároky. Fascinuje mě, že si studenti mohou vlastní návrhy zkusit postavit i na kolika projektech škola spolupracuje s jinými univerzitami.“ Mezinárodních projektů letos bylo k vidění vskutku požehnaně. Na profesuře bytová výstavba profesora Waltera Stamm-Teske studenti zpracováli téma současného bydlení v Istanbulu, profesor Karl-Heinz Schmitz svým studentům zadal školu v Hradsku. Zato profesury soustředící se na stavbu měst se v tomto semestru zaměřili výlučně na přestavbu a další možný růst Berlína (jako příklad profesorka Hilde Barz-Malfatti s projektem Urbánní sídliště Pankow – nový kus města).
A na závěr Simona vzkazuje: „Rozhodně bych každému doporučila na nějaký čas změnit pole působnosti – studium v zahraničí nabízí možnost srovnání, bilancování a otevírá nové obzory.“
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
