Helena Lukášová, Michal Palaščak: Viscera Domus - výstava v DUMB

Výstava Viscera Domus představuje prostorově vizuální dialog Heleny Lukášové a Michala Palaščaka, inspirovaný konkrétní budovou – nedávno otevřenou dostavbou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně na Poříčí, která v sobě zahrnuje několik prostorných ateliérů pro studenty výtvarné výchovy a pohodlné odpočinkové zázemí pro studující i jejich pedagogy s výhledy do zeleně. V Galerii Jaroslava Krále návštěvník vstoupí do experimentálně řešeného architektonického labyrintu Michala Palaščaka, zbudovaného ze základních, již použitých stavebních materiálů. Instalace poskytuje rámec pro obrazy Heleny Lukášové, promítané na holografické plátno a napnuté do light boxů. Její díla evokují biologickou strukturu - malbu obnažené tkáně vzniklé počítačovou manipulací. Záměrem autorů je vést diváky skrze chodbu s výhledy a průhledy, jež nabízí maximální zážitek z architektonického řešení experimentální instalace představených děl, a ukázat dům nikoliv jako utilitární věc, ale organismus žijící v symbióze s člověkem.
Instalace zahrne i exteriér budovy, konkrétně balkon okolo výstavního sálu, který je právě z Galerie Jaroslava Krále přístupný.
"Jeden z nejslavnějších a také nejvlivnějších výroků o architektuře pochází od spoluzakladatele moderní architektury Le Corbusiera, který pravil, že „dům je stroj na bydlení“. Do určité míry je toto tvrzení shrnutím modernistického pohledu na architekturu, jenž zdůrazňuje funkčnost a efektivitu bydlení. Dům by měl podle něj sloužit svým obyvatelům stejně účelně a kontrolovatelně jako stroj. Nástup účelnosti, přehlednosti, optimálnosti a ekonomie zároveň odkouzlil tradiční pojetí domu. Pro poezii, dramatičnost, romantiku nebo tajemství v architektuře už nezbývalo místo. Veskrze racionální přístup v uvažování o architektuře ji ochudil o rozměr, který umožňuje soužití staveb s člověkem.
Helena Lukášová a Michal Palaščak se rozhodli ukázat divákům jeden dům způsobem, jako bychom nahlíželi do anatomického atlasu architektury. Jejich zobrazení připomíná nákresy kosterního systému se svalovou hmotou nebo orgány. Navozené vnitřnosti a vnitřní pochody domu připomínají entitu, která vybízí ke zkoumání, poznávání a porozumění. Spíše než stroj na bydlení je dům organismem připraveným k soužití, v němž dům nabízí užitek a člověk se odvděčuje smyslem." Rostislav Koryčánek, kurátor výstavy.