Are we architects? - Johan de Walsche

Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně, ve spolupráci s Galerií Architektury Brno a Studentskou obcí Fakulty architektury zve na přednášku architekta a pedagoga Johana de Walsche, která je součástí přednáškové série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“. Akce se uskuteční v úterý 26. listopadu 2019 v 18:00 hodin v přednáškové místnosti A310 na Fakultě architektury, Poříčí 5, Brno. Přednáška bude vedena v angličtině. 



Architektonické vzdělávání, otázka vztahu výzkumu a výuky


Univerzitní vzdělávání se legitimizuje svým těsným propojením s výzkumem. Přestože panuje všeobecná shoda o přínosech tohoto propojení, není jasné, jak ve skutečnosti funguje. Obzvláště vezmeme-li v úvahu, že věda je stále více roztříštěna na subdisciplíny, což vede k nekonečné specializaci. V takových podmínkách je obtížné chápat přínos takového spojení. 


Boloňská reforma klade stále větší důraz na zřízení řádného vztahu výzkumu a výuky. Ale v případě architektonického vzdělávání je tato otázka složitější – výuka architektury je založena na praxi. Páteří výuky je ateliér navrhování, nikoli laboratoře nebo knihovny. Namísto vědců či akademiků hlavní výuku zajišťující architekti z praxe. 


Tato přednáška kriticky zpochybní argumenty pro spojení výzkumu a výuky, ukáže, jak prosazování tohoto propojení může vést k obtížím a jak může být povrchní zakomponování výzkumu do architektonického vzdělávání problematické a může vést ke zvráceným situacím. Avšak vedle rizika nadměrné akademizace vzdělávacího programu pořád existuje i nebezpečí odborné praxe nedostatečně se opírající o výzkum.


Johan de Walsche je inženýr-architekt, vyučuje a zkoumá na Fakultě věd designu na Antverpské univerzitě, kde je vedoucím programu architektury. Ve svém výzkumu se zajímá o vzdělávací filozofii ateliéru navrhování a epistemologii výzkumu designu, a to jak v akademické oblasti, tak v praxi. Kromě základního výzkumu Johan de Walsche vede interdisciplinární výzkumnou organizaci ISTT (Mezinárodní studio pro transformační teritoria), kde propojuje architekturu, urbanistický aktivismus, regionální plánování, správu a ochranu památek při řešení rychlých transformací v městských a venkovských oblastech v ne-západních společnostech. Od roku 2016 je Johan de Walsche kurátorem každoročního Mezinárodního týdne designu (IDW) Re-Act by Design, pořádaného Fakultou věd designu. Je členem rady EAAE (Evropské asociace pro architektonické vzdělávání), kde vede vzdělávací akademii EAAE. Předtím byl vedoucím projektu Charty architektonického výzkumu EAAE a pozičního dokumentu EAAE Principy a praxe architektonického vzdělávání. Johan De Walsche byl předsedou první konference učitelů ACSA-EAAE „The Teacher’s Hunch“ o výuce praxe a praxi výuky. Johan de Walsche je zakládajícím členem mezinárodní výzkumné sítě ARENA, kde koordinuje DR_SoM (Design Research, Series on Methods) – pokračující sérii sympozií a seminářů o výzkumu architektonického navrhování. Byl partnerem ve výzkumném projektu NeST (Nové školy myšlení), projektu zabývajícího se reakcemi na homogenizaci architektonického vzdělávání. V současné době je partnerem v rámci akce Erasmus + Key Action 2 projekt Posmrtný život architektury: Multisektorální vliv architektonické kvalifikace. Johan de Walsche je zapojen do několika konferencí a expertních komisí o designu a uměleckém výzkumu a o validaci nepsaných výsledků výzkumu.



Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice

V posledních patnácti letech je vzdělávání architektů vystaveno dvojímu tlaku. Jeden směr pramení z rekalibrace institucionálního rámce vysokého školství a je spojen s tím, co je někdy označováno jako „výzkumný obrat“. Na zvyšující se požadavky a výkon ve výzkumu školy architektury a designu reagovaly mlhavě artikulovaným přístupem nazývaným „research by design“ (výzkum skrze navrhování). Tento „úskok“ zřetelně ukazuje na epistemologický předěl mezi architekturou a metodologicky ukotvenějšími vědeckými obory, které provádějí výzkum bez přívlastků. Ve své podstatě stejný problém, který ale tentokrát přichází z vnějšku, je obvykle formulován jako problém teorie a praxe. Tento směr kritiky často poukazuje na odtažitost architektonického vzdělávání od reálných problémů a aplikovatelnost architektonického výzkumu do reálného života. Otázka relevance je přesně tím akupunkturním bodem, který spojuje pochybnosti o vztahu akademie a architektonické praxe, potažmo pochybnosti o relevanci architektonické profese pro současnou „Společnost“. Tímto postupem se z epistemologické otázky o podstatě architektonické výuky a výzkumu stává otázka ontologická: Jak se jako architekti vztahujeme k okolnímu světu a jakou roli v něm chceme hrát?


Přednášková série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Brna a Nadace české architektury.