Zemřel architekt Milan Rejchl

Odešel architekt Milan Rejchl (9. 8. 1936–22. 7. 2025)

Milan Rejchl se narodil v Hradci Králové významnému architektu Janu Rejchlovi, který byl autorem řady významných staveb ve městě (pobočka Národní banky, budova nádraží, sklářský ústav, řada činžovních a rodinných domů). Po druhé světové válce Jan Rejchl spoluzakládal východočeský Stavoprojekt, kde působil v 50. až 70. letech. Jan Rejchl měl staršího bratra Václava, architekta a stavitele, a jeho otcem byl Václav Rejchl st., stavitel, který se podílel na vzniku moderního města Hradce Králové.

Milan Rejchl v 50. letech vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství, jeho učiteli byli Karel Honzík, Jindřich Krise nebo Antonín Ausobský, kteří v dobách tuhého stalinismu zprostředkovávali kontinuitu meziválečné avantgardy. Milan Rejchl po krátkém působení v Hradci Králové nastoupil do Pražského projektového ústavu, kde se stal členem týmu, pracujícího na navrhování experimentálního sídliště Invalidovna. Rejchl zde dostal za úkol navrhnout centrum občanské vybavenosti s obchody, supermarketem a restaurací. V Pražském projektovém ústavu se Rejchl zúčastnil soutěže na typové smuteční síně pro venkovské obce, kde získal přední ocenění. Ještě v PPÚ začal pracovat na přípravných fázích projektu hotelu Praha, který se stal ikonickým dílem architektury 80. let s prvky organiky i brutalismu. V roce 1963 se setkal na soutěžním projektu vřídelní kolonády v Karlových Varech se svým otcem a také spolupracoval se svou budoucí manželkou Dagmar. V šedesátých letech několikrát bodoval v soutěžích na atriové terasové domy, které byly vypisovány především pro kopcovitý terén Prahy. Na urbanismu Prahy se podílel ještě několikrát: zúčastnil se soutěže na dopravní terminál na Hradčanské nebo na regulaci Jižního města. V první polovině sedmdesátých let vytvořil jedny ze sváých nejcennějších realizací: vilu Jana Kodeše v Dejvicích a přístavbu motelu Stop s V roce 1977 odešel učit s krátkou epizodou na Fakultě stavitelství na Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde vedl později Ústav navrhování. Akademické prostředí mu umožnilo i několik zahraničních cest na západ, kde jej zaujala především atriová architektura a pasivní domy, které prosazoval už v 80. letech. Pokračoval v práci na zakázku hotelu Praha a na budovu konsolidační agentury, kterou rovněž začal ještě na sklonku svého působení v PPÚ.  V osmdesátých letech přibyly velké projekty na Středisko zimních sportů a hotel Uran v Harrachově.

Milan Rejchl v roce 1993 založil soukromý ateliér a věnoval se navrhování soukromých, pasivních domů. V devadesátých letech ale nechyběly ani větší projekty, např. hotel Pyramida u Františkových Lázní nebo dostavba a přestavba sídla Plzeňského prazdroje v Plzni. Posledním velkým realizovaným projektem byla ve druhém desetiletí 21. století adaptace konsolidační agentury na sídlo družicového systému Galileo. Po celou svou kariéru neztratil kontakt s Hradcem Králové a východními Čechy: do konce 70. let spolupracoval na řadě projektů se svým otcem Janem Rejchlem a následně navrhoval nejrůznější projekty pro Hradec Králové s cílem navázat na modernistickou koncepci města. Jeho krédem bylo zaplňovat městskou strukturu polyfunkčními stavbami, aby nedocházelo k vylidňování městských center. Dokázal reagovat na výzvy doby a snažil se hledat řešení řady společenských problémů architektonickými prostředky: když v roce 2022 propukla válka na Ukrajině, navrhl adaptovat svůj starší nerealizovaný projekt bydlení pro seniory na bydlení pro ukrajinské uprchlice s dětmi.

Milan Rejchl si považoval spolupráce s řadou kolegů a kolegyň, k architektuře přistupoval jako kolektivními dílu. Celý svůj život spolupracoval s výtvarnými umělci a umělkyněmi: Marií Rychlíkovou, Děvanou Mírovou a Lýdií Hladíkovou, Vladimírem Kýnem, Janem Koblasou a dalšími. Sám byl výtvarně činný, věnoval se akvarelům (především akvarelům z cest do Itálie, na Jadran, do Řecka ad.), malbě (abstraktní a surrealistické kompozice) a v poslední době také keramice.

Na Milana Rejchla budou mnozí vzpomínat jako na laskavého pedagoga, vstřícného kolegu, optimistu a tvořivého a činorodého člověka, s jehož odchodem odchází i kus dějin české architektury 20. století.   

Ladislav Jackson