Velká synagoga v Plzni z roku 1893 je třetí největší v Evropě

Praha – Jednou z dominant průmyslové a pivovarské Plzně je vedle katedrály svatého Bartoloměje z konce 13. století i Velká sy- nagoga v ulici sady Pětatřicátníků. Židovský svatostánek, který je s kapacitou přes 2000 návštěvníků třetí největší synagogou v Evropě a jasně největší v ČR, ale sloužil věřícím jen necelých 50 let. Poté židovskou komunitu ve městě zdecimoval zejména nacistický holokaust, ale i následných 40 let komunistické diktatury. Monumentální stavba se dvěma 45metrovými věžemi a trojlodní dispozicí, postavená v letech 1890 až 1893 z dobrovolných darů plzeňských Židů, se nyní otevírá po nákladné tříleté rekonstrukci.

Synagoga, která měří 57 metrů na délku, široká je 30 metrů a světlá výška klenby činí 16 metrů, byla slavnostně zasvěcena 7. září 1893. Jejímu průčelí dominují dvě osmiboké věže ukončené cibulovými báněmi a zlacenými šesticípými hvězdami. V ose nad trojicí vstupních dveří je trojúhelníkový štít s šestidílným oknem ve štukovém obrazci Davidovy hvězdy, který zakončuje baldachýn s kamenným desaterem. Interiér synagogy je zdoben výmalbou s rostlinnými motivy a součástí jsou též dvoukřídlé varhany z roku 1890 či unikátní horkovzdušné vytápění pod podlahou. Ve dvoře se pak nachází patrový rabínský dům, postavený v novorománském slohu.

Rostoucí plzeňská židovská obec původně plánovala koncem 19. století vystavět synagogu ještě majestátnější. Na pozemku, koupeném v roce 1874, navrhl vídeňský architekt Max Fleischer budovu v gotickém slohu severského typu se dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tehdejší městská rada však projekt zamítla, oficiálním důvodem bylo, že věže jsou příliš vysoké a nevhodně soupeří s věží kostela svatého Bartoloměje. Radní odmítli i styl stavby, protože se jim zdál být příliš podobný stylu křesťanských kostelů. Podle plzeňské encyklopedie ale byla navržená stavba, podobná Fleischerově vídeňské synagoze, také příliš drahá.

Nové plány domácího plzeňského stavitele Emanuela Klotze z roku 1890 sice zachovaly půdorys a celkovou koncepci stavby, změnil se ale architektonický styl a také se o 20 metrů snížily věže. V tomto projektu se také objevily prvky románského stylu, vše bylo vyzdobeno orientálními ornamenty. Od otevření synagogy v roce 1893, kdy měla Plzeň asi 50.000 obyvatel, z čehož bylo přes 2500 Židů, pak stánek sloužil svým účelům až do holokaustu, bohoslužby se zde konaly do roku 1941. Podobě jako jiné synagogy chtěli nacisté i tu plzeňskou zničit, od zániku ji nejspíš zachránila poloha mezi dvěma domy a také fakt, že posloužila jako skladiště zabaveného židovského majetku.

Synagoga fungovala jako prodejní sklad nábytku deportovaných Židů, později v ní fungovala dílna, kde se šily uniformy německým vojákům. Při osvobozování Plzně americkou armádou v květnu 1945 byla synagoga značně poničena střelbou, protože její věže využívali němečtí vojáci. Po válce se synagoga vrátila židovské náboženské obci, která však byla po válečných útrapách značně zdecimovaná. V letech komunistického režimu byla uzavřena, k bohoslužbám se do roku 1973 užívala jen menší modlitebna v lodi chátrající synagogy, ve které byl jinak sklad nábytku ze zrušených sakrálních staveb v kraji.

Po roce 1989 požádali představitelé plzeňské židovské komunity v USA o příspěvky na rekonstrukci, ale jejich úsilí bylo neúspěšné. V roce 1992 byla synagoga prohlášena kulturní památkou, zlom k lepšímu nastal v roce 1995, kdy začaly dvouleté práce na opravě vnějšího pláště budovy. V únoru 1998 byla synagoga otevřena pro veřejnost a v září téhož roku se v synagoze uskutečnila první bohoslužba po mnoha letech. Synagoga jako celek sloužila jako centrum kulturních akcí. Nyní dokončená rekonstrukce začala v roce 2019, zdržela ji pandemie koronaviru.