Rodný dům Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

Původně barokní rodný dům Antonína Dvořáka s okolními hospodářskými budovami je významnou dominantou obce a národní kulturní památkou. V roce 1884 jej zakoupila rodina Lobkowiczů. Později byl zkonfiskován nacistickým a komunistickým režimem. V letech 1976–2019 budovu spravovalo Národní muzeum, poté objekt převzala společnost Lobkowicz Collections, o.p.s., která zahájila jeho dlouho očekávanou proměnu v mezinárodní hudební centrum s novou muzejní expozicí.

Nová muzejní expozice propojí Dvořákovu hudbu s geniem loci jeho rodiště. Inovativní výstava představí prostředí středočeské vesnice tak, jak vypadala v polovině 19. století, tedy v době, kdy zde Dvořák vyrůstal. Velký důraz je kladen na zvukovou stránku a samozřejmě na hudbu. K té budou mít návštěvníci přístup prostřednictvím speciálních audioprůvodců, jež je seznámí se skladatelovou životní a profesní cestou, vedoucí ze skromných poměrů jeho rodiště až k celosvětovému uznání.

Architektonický návrh rekonstrukce rodného domu vytvořilo renomované britské studio Wright & Wright. Řešení muzejní expozice pak připravila společnost Ralph Appelbaum Associates, jedna z nejprestižnějších firem zaměřených na design muzejních výstav. Tým, který se na přípravě výstavy podílel, pracoval s výsledky mnohaletého výzkumu a studia archivních materiálů. Součástí příprav byly také konzultace s historiky a odborníky, kteří velkoryse poskytli své znalosti, aby koncepce narativu Dvořákova dětství tak vychází z interpretace reálných příběhů a událostí.

Rodný dům Antonína Dvořáka a přilehlý areál je prostorem pro pořádání mnoha hudebních, komunitních a vzdělá- vacích programů, koncertů a kreativních dílen určených všem generacím.

ANTONÍN DVOŘÁK

Příběh světoznámého hudebního skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904) má počátek v malé středočeské vesnici Nelahozeves, ležící na levém břehu řeky Vltavy 35 km severně od Prahy. Právě tam se v roce 1841 Antonín narodil Anně a Františku Dvořákovým jako nejstarší z devíti dětí. Jeho otec provozoval řeznictví a hospodu, ve které hrával při vesnických zábavách na citeru. Chlapec zde prožil většinu dětství obklopen hudebními vjemy. V kostele sv. Ondřeje, který stojí hned naproti domu a ve kterém byl pokřtěn, uslyšel poprvé varhany a hlasy místních zpěváků. Zdejší učitel a kantor Josef Spitz ho učil na housle a Dvořák záhy začal hrát při církevních obřadech i na vesnických zábavách. V roce 1853 se odstěhoval za studiem z Nelahozevsi do nedalekých Zlonic. Ze skromných poměrů syna nelahozeveského řezníka a hostinského se postupně stal mezinárodně uznávaným skladatelem a hudebním géniem.

Ve své hudbě Antonín Dvořák vycházel z české lidové tvorby, jejíž prvky včlenil do svého rozsáhlého díla. Zasadil se o definování českého národního hudebního stylu a prezentoval jej světu. Jeho stěžejní kompozice, včetně Slovanských tanců a proslulé opery Rusalka, byly s úspěchem hrány v Praze, Vídni a Londýně. Během působení ve funkci ředitele americké Národní konzervatoře hudby v New Yorku (1892–1895) složil Dvořák své nejznámější dílo, Symfonii č. 9 „Z Nového světa“. Ta měla premiéru v prosinci 1893 v Carnegie Hall a v roce 1969 se její nahrávka dokonce dostala na palubu Apolla 11, kterou vedl Neil Armstrong při misi na Měsíc.

Dvořák povzbuzoval Američany k poslechu jejich jedineč- ného hudebního dědictví, zejména černošských spirituálů a hudby původních amerických obyvatel. Ty inspirovaly nejen jeho vlastní tvorbu, ale také připravily půdu pro americké skladatele a hudebníky, jako byli Aaron Copland, George Gershwin a Duke Ellington, a daly vzniknout novým hudebním žánrům, včetně jazzu. Dvořákův vliv rozvíjel a formoval budoucí výrazně americký hudební hlas.

Přes všechen mezinárodní úspěch Dvořák nezapomněl na svůj skromný původ. Místa a zvuky dětství, jako hluk vesnické hospody, šumící řeka Vltava, hvízdání parních vlaků či ptačí zpěv, hluboce zakořeněné ve vzpomínkách na jeho milovanou vlast, se nesly celým jeho životem a hudbou.

> www.lobkowicz.cz/rodny-dum-antonina-dvoraka