Tomáš Petrášek: Nedělní krajina - dva plány novohradské krajiny
FA ČVUT Praha, vedoucí: Doc. Bočan
Hodnocení poroty: Autor návrhu šťastně navázal na historii a vývoj jihočeské krajiny. Porota hodnotí kladně výtvarné zpracování, ve kterém je přítomna autenticita i prožitek. Moderními výrazovými prostředky přesvědčivě dokomponovává kulturní prostředí. Velmi cenné je odvážné uchopení tématu monumentu v krajině.
Městečko Nové Hrady je významným turistickým střediskem východní části Novohradských hor, a širšího okolí vůbec. Nachází se v jednom z nejpanenštějších koutů už tak dost atraktivních jižních čech. Leží asi 35 km východně oderských Budějovic, asi 3 km od hranice s Rakouskem, na ostrohu nad soutokem říčky Stropnice a Novohradského potoka, výběžku mírně zvlněného Novohradského podhůří do lesnaté roviny Třeboňské pánve. Působivost tohoto umístění je umocněna nedaleko prudce se zdvihajícím masivem Vysoké (1034) a Kraví hory (958) s poutním kostelem Dobrá Voda v úpatí, dominantou širokého okolí. Městečko samo je přes svou nepatrnou velikost památkově velmi cenné, a má silný "městský" charakter. Ten je umocněn bezprostředním kontrastem historické rostlé zástavby a volné krajiny na hraně ostrohu, vytvářející jedinečné panorama dobře patrné při příjezdu od Českých Budějovic. Najdeme zde hrad,renesanční rezidenci tvořící celou jednu frontu pravidelného čtvercového náměstí, kostel s klášterem, jehož štíhlá bílá věž je nezapomenutelným akcentem v moři okolních lesů, a také empírový "Nový Zámek" s přilehlým parkem a jednou opravdovou raritou - prostranství před severním zámeckým průčelím je počátkem 8 km dlouhé pohledové osy, zviditelněné lesním průsekem s vysázenou lipovou alejí, kdysi zakončené kašírovaným obeliskem na osamělé terénní vlně. Všechny lesní cesty v jeho okolí tvoří ortogonální síť, od linie průseku vychýlenou o 45°. V těsné blízkosti města, v Údolí u Nových Hradů se nalézá sentimentální krajinný park Terčino Údolí, s množstvím pozoruhodných empírových staveb v různém stupni dochovalosti, různými můstky a mimo jiné i umělým vodopádem svedeným po vrstevnici ze Stropnice. Také na nedalekém Žárském rybníce, na ostrově v něm položeném, stával kdysi pavilonek, s údajným výhledem na hrad v nových Hradech. Ten se stejně jako obelisk do dnešních časů nedochoval.
Z toho všeho je zřejmé, že péče o krajinu a její pozdvižení v něco jako vyšší význam, není náhodou, ale záměrem, dokladem systematické snahy po generace vytvářené původně belgickou hraběcí rodinou Buqoyů, sídlící na Nových Hradech od pobělohorské doby.
Takováto vznešenost nám vnucuje dojem, že kraj má více společného s ušlechtilou kulturou Rakouského podunají a Vídně, než s výrazně zemitějším geniem loci naší české kotliny, podobně jako moravská paralela ideální krajiny - lichtenštejnský Lednicko-Valtický areál.
Tato jedinečnost byla i důvodem proč jsem toto téma vůbec zvolil…
ZEVRUBNÝ POPIS NÁVRHU:
Úkolem, jež si práce vytýčila, byla zprvu úvaha, jak z těchto zajímavých izolovaných fragmentů vytvořit jeden celek s vlastními zákonitostmi, byť introvertně neuchopitelnými. Již ze všeho co se zde nachází je jasné rozvrstvení do dvou plánů. Jeden zahrnuje konkrétní, žitá místa, uchopitelná na první pohled, a druhý, "vyšší" plán, více abstraktní myšlenková konstrukce geometrických vztahů důležitých míst, mlčící a zároveň fanfarónsky ohlašující šifrovaná sdělení o velikosti a potřebě nesdělitelného.
Oba plány žijí pospolu v jednom prostoru, přitom jakoby v různých dimenzích, jen ohniskové body této krajinné stolní hry, jinak nám důvěrně známé objekty, se stávají hlubokými místy setkání časoprostorů, bezednými studnami, schody do nebes či jen naivní představou vyšinutého ducha ……
1. plán:
První plán představuje, dosti vulgárně řečeno, "prodloužení" přírodního parku Terčino Údolí až ke kostelu v Dobré Vodě, kde mám v plánu obnovit zašlou lázeňskou slávu z časů rožmberských, a po cestě přibrat i dočasně hluchoněmého genia loci Horní Stropnice, dnes zapomenuté pohraniční obce, jež si sama není vědoma své potence. Samozřejmě pak nepůjde jen o "údolí", což je další stěžejní bod návrhu v - jak celou trasu definovat - ve skutečném údolí je to snadné, je svou podstatou lineární, tedy - někam vede, ale co dělat když na jeho konci vystoupíme na bezbřehou podhorskou pláň? Máme snad cestu oplotit, aby si jí byli lidé vědomi? Označit ji praporky? Mé řešení zní takto: druhá část trasy je jakoby pocukrována vysázenými háji osamělých listnatých stromů, ty jako "lajna koksu" pozorně sledují a vizualizují průběh trasy, do stran se nenápadně vytrácejí, respektujíce distingovaný odstup linií stávajících stromořadí. Horní Stropnice a její okolí tím dostává další rozměr, obohacuje jím šatník svých dosavadních grimas. V duchu pavilonů v Terčině Údolí je trasa obdařena dalšími objekty, drobnými architekturami nejrůznějšího smyslu i nesmyslu.
Detailní popis Terčina Údolí najdeme níže, v přiložené rešerši věcí stávajících, stojí snad za zmínku samý počátek trasy, posunutý návrhem blíže městu, ke kapli na bývalé návsi v obci Údolí. Počítá se s obnovou návesního prostoru, podhradí získá důstojné ohnisko, kde hlavní novostavba tvaru "Z" znamená v podstatě vstupní bránu s bočními křídly - muzeem místního krajinného krásna v jednom, a informačním centrem ve druhém. Zřízením nového prostorného parkoviště schovaného
Po absolvování existující trasy, kde se počítá jen s obnovou Modrého Domu - polozbořeného pavilonu, vystoupíme na Hráz Humenické přehradní nádrže, zadržující vodu Stropnice, současný konec vycházkového okruhu, kde také celá myšlenka vznikla. Odtud dále směřuje další tvůrčí úsilí. V momentě kdy se zdá že je již po všem, zaregistrujeme z temene hráze ne nezajímavý pohled na Dobrovodský kostel s masivem Kraví hory přes vodní hladinu. To není nic jiného, než hozená rukavice pro ty, co ještě nemají dost, aby se se zadýcháním vraceli okruhem kolem tvrze Cuknštejn.
Těsně pod komunikací vedoucí po hrázi prorážím "tunel" - živý průhled, orientovaný na Dobrou Vodu, povýšenou tím na galerijní exponát, a na hrozivý betonový blok zvonovité výpusti posazuji lehký transparentní objekt, čajovnu - "Vodní Dům", s přístupovým molem. Dále můžeme pokračovat dvěma směry, a to buď po břehu přehrady, odkud sledujeme protilehlou ves Humenice jako panoptikum, divadelní hru "Rok na vsi". Proč se také třeba neprojet na lodi? Kolem pobřeží vzniknou dvě absurdní zastavení - "Večerní Schody", a "Amfiteátr". Pak nás mělké údolí zavede k rozšířenému meandru obtékajícímu nízký ostroh, na kterém leží těžiště obce Horní Stropnice - starobylý kostel. Nabízí se podmanivý pohled, dnes prakticky nezúročený. Taktéž se znovu setkáváme s paralelní trasou.
Ta vede od hráze po Planině Listnatých Hájů, zprvu sevřena mezi pobřežní porost a na první pohled obyčejný les, v útrobách opatrující kruhový palouk na terénním návrší, se třemi radiálními paprsky vynechaných průhledů do 3 stran, směřovaných na vodní dům, tvrz Cuknštejn, a současně kostel Hornostropnický i Dobrovodský, oba téměř v zákrytu, zkrátka se stáváme diváky soukromého dostaveníčka mocných, nesoucího pojmenování "Palouk Zasvěcení". Dále se vlníme po pláni, odpočíváme či piknikujeme pod korunami jednou možná staletých stromů, registrujeme záhadný monumentální objekt - "Piedestal", vlastně jen opěrnou zdí vymezenou rovnou plochu, přístupnou dlouhým schodištěm, spolu s Večerními Schody malou rezonancí barokního schodiště Dobrovodského chrámu. Z prostranství lze nerušeně pozorovat velký sloup, Sloup č. 3, v noci svítící, a za ním za obzorem vykukuje cosi jako rám nebo brána, osaměle stojící uprostřed polí. Máme čest seznámit se s členy vyšší hry. Z trasy po pláni vedou dvě odbočky spojující ji s nábřežní cestou. Pomalu se klesáním přibližujeme ke zmíněnému ostrohu, za postupného vzájemného posouvání obou kostelních dominant, pro jejichž choreografii je celá pláň pohodlným hledištěm.
Znovu stojíme pod ostrohem, na "akropoli" vystoupíme po navrženém domě - schodišti -"Propylajích". Dovedou nás až do samotného ohniska vřetenového náměstí - před dveře původem románského kostela. Od kostela Propylaje připomínají bránu, rám, podobný tomu v polích, kterým do urbanity naléhavě vniká okolní krajina, podobně jako v obrazu "Hluk ulice vniká do domů", na jehož autora si bohužel nevzpomenu. Na druhé straně náměstí proklouzáváme bránu připomínajícím průjezdem do komorní uličky klesající zpět ke stropnici na druhou stranu meandru. V uličce je vybudováno dláždění a schodiště, dále cesta sleduje ploty zahrad přeměněné na kamenné zídky, vše tak společně s navrhovanou regulací některých jizev městečka probouzí zakletou městskost, tak příjemně bizarní ve venkovském prostředí. Řeka nás dovede k místnímu koupališti, kde se na druhé straně cesty jako ukazatel znovu vynoří motiv listnatého háje - "Háj Odpuštění", zde se zřejmým účelem utěšit pohled na areál kolchozu. Za následujícím rybníkem, obejitelným z obou stran se již z hájů otevírají blízké pohledy na dobrou vodu, jakoby již byl cítit její dech. Na obzoru malého návrší po levici navrhuji malé archetypální místo - "Topol a Baldachýn", prostor pro odpočinek a rozjímání. Ten můžeme jak jen z povzdálí sledovat, tak navštívit a vrátit se k trase, nebo dojít do cíle přes "Zemi Roberta Blížence", zvlněné úpatí s krásnými výhledy, oživlými polními cestami lemovanými mladým porostem s dvěma průhledy na vzdálené kostely, "Menhirem" a pozoruhodnou dřevěnou zvonicí, viditelnou zdaleka. To vše vzniklo v době nedávné z nadšení níže jmenovaného pána. Je však asi logičtější se tímto územím vracet zpět, a o Topolu s Baldachýnem ještě chvíli snít, tím si dopřejeme triumfální příchod do lázeňského městyse, vůči krajině hrdě opevněného kamennými terasami nového parkoviště, bazénu a lázní pod náměstím, na nějž vystoupáme po širokých schodech.
Do kraje orientovanou frontu náměstí tvoří kolonáda s nově svedeným pramenem,skrze kterou sledujeme celý kraj, jímž jsme prošli i neprošli, z perspektivy bližší ptačí, s možností konečně ocenit nadřazený krajinný plán. V obci se dodnes kromě kostela dochovala asi jen pětina původní zástavby, oproti předválečnému stavu.- mou snahou je tuto poztrácenou skládanku doplnit, byť i nově, zejména přidáním zcela nepůvodního náměstí, svou existencí vzdorujícího vůči neúprosnému terénu, ohraničeném výše zmíněnou kolonádou, objektem lázní, jejichž větší část leží pod částí náměstí, přestavěnou někdejší hospodářskou částí památkově cenné budovy pod kostelem, a nad místní poměry vyšším objektem po straně kostela, který má identické dvojče na jeho straně druhé, oba tvoří kostelu něco jako "úvozovky". Výškově leží náměstí ve dvou úrovních, stejně jako velká část vrstevnicově orientované hlavní ulice, která v části na západ od kostela připomíná úzké obdélné náměstí. Na nižší úroveň je svedena veškerá doprava, horní pak zůstává klidným předprostorem kostelního schodiště s léčivým pramenem. Obě úrovně jsou propojené rampou, spojující kostel s náměstím.
Potenciální význam Dobré Vody je ještě posílen existencí sousední, výše položené Hojné Vody, asi 1 km vzdálené paralely. Již z názvu je patrná tatáž lázeňská historie. Obnova tamního torza obdobné urbánní struktury je taktéž na snadě, mohla by tak mezi oběma "Vodami" vzniknout zajímavá interakce.
Jako třešnička na dortu působí další možná procházka - výstup na Kraví horu (958), vrch s rozhlednou a kamennými útvary na vrcholu.
2. plán:
Jeho nejstěžejnějším bodem je vztah kostela v Nových Hradech s kostelem v Dobré Vodě. Spojuje je myšlená čára, na níž leží zhruba na půli cesty záhadná brána, objekt bez zřejmé funkce, z jehož blízkosti není tato speciální poloha patrná, tu vnímáme až při výstupu na Dobrou Vodu, postupné uvědomování si těchto vztahů z počátečního nepochopení vytváří zajímavý, skoro až napínavý příběh. Poblíž osy se do hry nesměle zapojuje hornostropnický kostel, viditelný v několika komponovaných průhledech, jednou, stejně jako novohradský, z alejí v Zemi Roberta Blížence, podruhé v zákrytu s dobrovodským kostelem z trojpaprsčitého kruhového palouku v háji Zasvěcení, odtud je dále vidět nový Vodní dům, a starobylá tvrz Cuknštejn. Z hmoty blízké sypané hráze Humenické přehrady je odebráním masy materiálu vytvořen tunelovitý průhled opět na dobrovodský kostel. V této mimořádné koncentraci zvláštních jevů figuruje ještě jakýsi sloup, umístěný na kolmici na osu Nové Hrady - Dobrá Voda, pomyslně vztyčenou v místě monumentu, zároveň sloup figuruje v průhledu. Sloup však není jen náhle vyskytnutou vertikálou, je jedním ze tří členů zvláštního bratrstva sloupů, v noci svítících, střežících významná místa, definujících v kraji trojúhelné pole jejich vzájemného napětí. Právě jejich identičnost uvádí širší kraj do vzájemné jednoty ve jménu něčeho vyššího. Další sloup se nachází na ostrově v Žárském rybníce, kde kdysi stával pavilonek s výhledem na hrad, jejich pomyslná spojnice ještě dodoutnává v éteru. Tam funguje jako předsunutá hlídka na hlavním příjezdu do mikroregionu, tedy od Českých Budějovic, je prvním věrověstem zdejších neobvyklých vzdušných klání. Sloup poslední zakončuje dochovanou pohledovou osu s průsekem vedoucí od zámku, právě v místě někdejšího obelisku. Osa průseku tak spojuje posvátný trojúhelník s pevnými body, úhelnými kameny. Trojúhelník se jako drak vznáší ve svobodných rovinách lesnatého třeboňska, provazem přivázán k starobylému městu Novým Hradům. K dojmu celku poskládaného z jednotlivě sesbíraných vjemů přispívá také záměrná vizuální či principiální podobnost některých objektů, jde opět o trojici. První objekt jež zahlédneme je osamělá brána v polích, jen prosté podpory a kladí, archetyp, téměř až dřeň architektury. Tento zážitek nám probudí pohled na bránu - schodiště u kostela v Horní Stropnici, a konečně do třetice také forma kolonády na dobrovodském náměstí. Opět jako by existoval pomyslný trojúhelník, již druhý, přičemž třetí trojicí je háj Zasvěcení se třemi paprsky průhledů.
Městečko Nové Hrady je významným turistickým střediskem východní části Novohradských hor, a širšího okolí vůbec. Nachází se v jednom z nejpanenštějších koutů už tak dost atraktivních jižních čech. Leží asi 35 km východně oderských Budějovic, asi 3 km od hranice s Rakouskem, na ostrohu nad soutokem říčky Stropnice a Novohradského potoka, výběžku mírně zvlněného Novohradského podhůří do lesnaté roviny Třeboňské pánve. Působivost tohoto umístění je umocněna nedaleko prudce se zdvihajícím masivem Vysoké (1034) a Kraví hory (958) s poutním kostelem Dobrá Voda v úpatí, dominantou širokého okolí. Městečko samo je přes svou nepatrnou velikost památkově velmi cenné, a má silný "městský" charakter. Ten je umocněn bezprostředním kontrastem historické rostlé zástavby a volné krajiny na hraně ostrohu, vytvářející jedinečné panorama dobře patrné při příjezdu od Českých Budějovic. Najdeme zde hrad,renesanční rezidenci tvořící celou jednu frontu pravidelného čtvercového náměstí, kostel s klášterem, jehož štíhlá bílá věž je nezapomenutelným akcentem v moři okolních lesů, a také empírový "Nový Zámek" s přilehlým parkem a jednou opravdovou raritou - prostranství před severním zámeckým průčelím je počátkem 8 km dlouhé pohledové osy, zviditelněné lesním průsekem s vysázenou lipovou alejí, kdysi zakončené kašírovaným obeliskem na osamělé terénní vlně. Všechny lesní cesty v jeho okolí tvoří ortogonální síť, od linie průseku vychýlenou o 45°. V těsné blízkosti města, v Údolí u Nových Hradů se nalézá sentimentální krajinný park Terčino Údolí, s množstvím pozoruhodných empírových staveb v různém stupni dochovalosti, různými můstky a mimo jiné i umělým vodopádem svedeným po vrstevnici ze Stropnice. Také na nedalekém Žárském rybníce, na ostrově v něm položeném, stával kdysi pavilonek, s údajným výhledem na hrad v nových Hradech. Ten se stejně jako obelisk do dnešních časů nedochoval.
Z toho všeho je zřejmé, že péče o krajinu a její pozdvižení v něco jako vyšší význam, není náhodou, ale záměrem, dokladem systematické snahy po generace vytvářené původně belgickou hraběcí rodinou Buqoyů, sídlící na Nových Hradech od pobělohorské doby.
Takováto vznešenost nám vnucuje dojem, že kraj má více společného s ušlechtilou kulturou Rakouského podunají a Vídně, než s výrazně zemitějším geniem loci naší české kotliny, podobně jako moravská paralela ideální krajiny - lichtenštejnský Lednicko-Valtický areál.
Tato jedinečnost byla i důvodem proč jsem toto téma vůbec zvolil…
ZEVRUBNÝ POPIS NÁVRHU:
Úkolem, jež si práce vytýčila, byla zprvu úvaha, jak z těchto zajímavých izolovaných fragmentů vytvořit jeden celek s vlastními zákonitostmi, byť introvertně neuchopitelnými. Již ze všeho co se zde nachází je jasné rozvrstvení do dvou plánů. Jeden zahrnuje konkrétní, žitá místa, uchopitelná na první pohled, a druhý, "vyšší" plán, více abstraktní myšlenková konstrukce geometrických vztahů důležitých míst, mlčící a zároveň fanfarónsky ohlašující šifrovaná sdělení o velikosti a potřebě nesdělitelného.
Oba plány žijí pospolu v jednom prostoru, přitom jakoby v různých dimenzích, jen ohniskové body této krajinné stolní hry, jinak nám důvěrně známé objekty, se stávají hlubokými místy setkání časoprostorů, bezednými studnami, schody do nebes či jen naivní představou vyšinutého ducha ……
1. plán:
První plán představuje, dosti vulgárně řečeno, "prodloužení" přírodního parku Terčino Údolí až ke kostelu v Dobré Vodě, kde mám v plánu obnovit zašlou lázeňskou slávu z časů rožmberských, a po cestě přibrat i dočasně hluchoněmého genia loci Horní Stropnice, dnes zapomenuté pohraniční obce, jež si sama není vědoma své potence. Samozřejmě pak nepůjde jen o "údolí", což je další stěžejní bod návrhu v - jak celou trasu definovat - ve skutečném údolí je to snadné, je svou podstatou lineární, tedy - někam vede, ale co dělat když na jeho konci vystoupíme na bezbřehou podhorskou pláň? Máme snad cestu oplotit, aby si jí byli lidé vědomi? Označit ji praporky? Mé řešení zní takto: druhá část trasy je jakoby pocukrována vysázenými háji osamělých listnatých stromů, ty jako "lajna koksu" pozorně sledují a vizualizují průběh trasy, do stran se nenápadně vytrácejí, respektujíce distingovaný odstup linií stávajících stromořadí. Horní Stropnice a její okolí tím dostává další rozměr, obohacuje jím šatník svých dosavadních grimas. V duchu pavilonů v Terčině Údolí je trasa obdařena dalšími objekty, drobnými architekturami nejrůznějšího smyslu i nesmyslu.
Detailní popis Terčina Údolí najdeme níže, v přiložené rešerši věcí stávajících, stojí snad za zmínku samý počátek trasy, posunutý návrhem blíže městu, ke kapli na bývalé návsi v obci Údolí. Počítá se s obnovou návesního prostoru, podhradí získá důstojné ohnisko, kde hlavní novostavba tvaru "Z" znamená v podstatě vstupní bránu s bočními křídly - muzeem místního krajinného krásna v jednom, a informačním centrem ve druhém. Zřízením nového prostorného parkoviště schovaného
Po absolvování existující trasy, kde se počítá jen s obnovou Modrého Domu - polozbořeného pavilonu, vystoupíme na Hráz Humenické přehradní nádrže, zadržující vodu Stropnice, současný konec vycházkového okruhu, kde také celá myšlenka vznikla. Odtud dále směřuje další tvůrčí úsilí. V momentě kdy se zdá že je již po všem, zaregistrujeme z temene hráze ne nezajímavý pohled na Dobrovodský kostel s masivem Kraví hory přes vodní hladinu. To není nic jiného, než hozená rukavice pro ty, co ještě nemají dost, aby se se zadýcháním vraceli okruhem kolem tvrze Cuknštejn.
Těsně pod komunikací vedoucí po hrázi prorážím "tunel" - živý průhled, orientovaný na Dobrou Vodu, povýšenou tím na galerijní exponát, a na hrozivý betonový blok zvonovité výpusti posazuji lehký transparentní objekt, čajovnu - "Vodní Dům", s přístupovým molem. Dále můžeme pokračovat dvěma směry, a to buď po břehu přehrady, odkud sledujeme protilehlou ves Humenice jako panoptikum, divadelní hru "Rok na vsi". Proč se také třeba neprojet na lodi? Kolem pobřeží vzniknou dvě absurdní zastavení - "Večerní Schody", a "Amfiteátr". Pak nás mělké údolí zavede k rozšířenému meandru obtékajícímu nízký ostroh, na kterém leží těžiště obce Horní Stropnice - starobylý kostel. Nabízí se podmanivý pohled, dnes prakticky nezúročený. Taktéž se znovu setkáváme s paralelní trasou.
Ta vede od hráze po Planině Listnatých Hájů, zprvu sevřena mezi pobřežní porost a na první pohled obyčejný les, v útrobách opatrující kruhový palouk na terénním návrší, se třemi radiálními paprsky vynechaných průhledů do 3 stran, směřovaných na vodní dům, tvrz Cuknštejn, a současně kostel Hornostropnický i Dobrovodský, oba téměř v zákrytu, zkrátka se stáváme diváky soukromého dostaveníčka mocných, nesoucího pojmenování "Palouk Zasvěcení". Dále se vlníme po pláni, odpočíváme či piknikujeme pod korunami jednou možná staletých stromů, registrujeme záhadný monumentální objekt - "Piedestal", vlastně jen opěrnou zdí vymezenou rovnou plochu, přístupnou dlouhým schodištěm, spolu s Večerními Schody malou rezonancí barokního schodiště Dobrovodského chrámu. Z prostranství lze nerušeně pozorovat velký sloup, Sloup č. 3, v noci svítící, a za ním za obzorem vykukuje cosi jako rám nebo brána, osaměle stojící uprostřed polí. Máme čest seznámit se s členy vyšší hry. Z trasy po pláni vedou dvě odbočky spojující ji s nábřežní cestou. Pomalu se klesáním přibližujeme ke zmíněnému ostrohu, za postupného vzájemného posouvání obou kostelních dominant, pro jejichž choreografii je celá pláň pohodlným hledištěm.
Znovu stojíme pod ostrohem, na "akropoli" vystoupíme po navrženém domě - schodišti -"Propylajích". Dovedou nás až do samotného ohniska vřetenového náměstí - před dveře původem románského kostela. Od kostela Propylaje připomínají bránu, rám, podobný tomu v polích, kterým do urbanity naléhavě vniká okolní krajina, podobně jako v obrazu "Hluk ulice vniká do domů", na jehož autora si bohužel nevzpomenu. Na druhé straně náměstí proklouzáváme bránu připomínajícím průjezdem do komorní uličky klesající zpět ke stropnici na druhou stranu meandru. V uličce je vybudováno dláždění a schodiště, dále cesta sleduje ploty zahrad přeměněné na kamenné zídky, vše tak společně s navrhovanou regulací některých jizev městečka probouzí zakletou městskost, tak příjemně bizarní ve venkovském prostředí. Řeka nás dovede k místnímu koupališti, kde se na druhé straně cesty jako ukazatel znovu vynoří motiv listnatého háje - "Háj Odpuštění", zde se zřejmým účelem utěšit pohled na areál kolchozu. Za následujícím rybníkem, obejitelným z obou stran se již z hájů otevírají blízké pohledy na dobrou vodu, jakoby již byl cítit její dech. Na obzoru malého návrší po levici navrhuji malé archetypální místo - "Topol a Baldachýn", prostor pro odpočinek a rozjímání. Ten můžeme jak jen z povzdálí sledovat, tak navštívit a vrátit se k trase, nebo dojít do cíle přes "Zemi Roberta Blížence", zvlněné úpatí s krásnými výhledy, oživlými polními cestami lemovanými mladým porostem s dvěma průhledy na vzdálené kostely, "Menhirem" a pozoruhodnou dřevěnou zvonicí, viditelnou zdaleka. To vše vzniklo v době nedávné z nadšení níže jmenovaného pána. Je však asi logičtější se tímto územím vracet zpět, a o Topolu s Baldachýnem ještě chvíli snít, tím si dopřejeme triumfální příchod do lázeňského městyse, vůči krajině hrdě opevněného kamennými terasami nového parkoviště, bazénu a lázní pod náměstím, na nějž vystoupáme po širokých schodech.
Do kraje orientovanou frontu náměstí tvoří kolonáda s nově svedeným pramenem,skrze kterou sledujeme celý kraj, jímž jsme prošli i neprošli, z perspektivy bližší ptačí, s možností konečně ocenit nadřazený krajinný plán. V obci se dodnes kromě kostela dochovala asi jen pětina původní zástavby, oproti předválečnému stavu.- mou snahou je tuto poztrácenou skládanku doplnit, byť i nově, zejména přidáním zcela nepůvodního náměstí, svou existencí vzdorujícího vůči neúprosnému terénu, ohraničeném výše zmíněnou kolonádou, objektem lázní, jejichž větší část leží pod částí náměstí, přestavěnou někdejší hospodářskou částí památkově cenné budovy pod kostelem, a nad místní poměry vyšším objektem po straně kostela, který má identické dvojče na jeho straně druhé, oba tvoří kostelu něco jako "úvozovky". Výškově leží náměstí ve dvou úrovních, stejně jako velká část vrstevnicově orientované hlavní ulice, která v části na západ od kostela připomíná úzké obdélné náměstí. Na nižší úroveň je svedena veškerá doprava, horní pak zůstává klidným předprostorem kostelního schodiště s léčivým pramenem. Obě úrovně jsou propojené rampou, spojující kostel s náměstím.
Potenciální význam Dobré Vody je ještě posílen existencí sousední, výše položené Hojné Vody, asi 1 km vzdálené paralely. Již z názvu je patrná tatáž lázeňská historie. Obnova tamního torza obdobné urbánní struktury je taktéž na snadě, mohla by tak mezi oběma "Vodami" vzniknout zajímavá interakce.
Jako třešnička na dortu působí další možná procházka - výstup na Kraví horu (958), vrch s rozhlednou a kamennými útvary na vrcholu.
2. plán:
Jeho nejstěžejnějším bodem je vztah kostela v Nových Hradech s kostelem v Dobré Vodě. Spojuje je myšlená čára, na níž leží zhruba na půli cesty záhadná brána, objekt bez zřejmé funkce, z jehož blízkosti není tato speciální poloha patrná, tu vnímáme až při výstupu na Dobrou Vodu, postupné uvědomování si těchto vztahů z počátečního nepochopení vytváří zajímavý, skoro až napínavý příběh. Poblíž osy se do hry nesměle zapojuje hornostropnický kostel, viditelný v několika komponovaných průhledech, jednou, stejně jako novohradský, z alejí v Zemi Roberta Blížence, podruhé v zákrytu s dobrovodským kostelem z trojpaprsčitého kruhového palouku v háji Zasvěcení, odtud je dále vidět nový Vodní dům, a starobylá tvrz Cuknštejn. Z hmoty blízké sypané hráze Humenické přehrady je odebráním masy materiálu vytvořen tunelovitý průhled opět na dobrovodský kostel. V této mimořádné koncentraci zvláštních jevů figuruje ještě jakýsi sloup, umístěný na kolmici na osu Nové Hrady - Dobrá Voda, pomyslně vztyčenou v místě monumentu, zároveň sloup figuruje v průhledu. Sloup však není jen náhle vyskytnutou vertikálou, je jedním ze tří členů zvláštního bratrstva sloupů, v noci svítících, střežících významná místa, definujících v kraji trojúhelné pole jejich vzájemného napětí. Právě jejich identičnost uvádí širší kraj do vzájemné jednoty ve jménu něčeho vyššího. Další sloup se nachází na ostrově v Žárském rybníce, kde kdysi stával pavilonek s výhledem na hrad, jejich pomyslná spojnice ještě dodoutnává v éteru. Tam funguje jako předsunutá hlídka na hlavním příjezdu do mikroregionu, tedy od Českých Budějovic, je prvním věrověstem zdejších neobvyklých vzdušných klání. Sloup poslední zakončuje dochovanou pohledovou osu s průsekem vedoucí od zámku, právě v místě někdejšího obelisku. Osa průseku tak spojuje posvátný trojúhelník s pevnými body, úhelnými kameny. Trojúhelník se jako drak vznáší ve svobodných rovinách lesnatého třeboňska, provazem přivázán k starobylému městu Novým Hradům. K dojmu celku poskládaného z jednotlivě sesbíraných vjemů přispívá také záměrná vizuální či principiální podobnost některých objektů, jde opět o trojici. První objekt jež zahlédneme je osamělá brána v polích, jen prosté podpory a kladí, archetyp, téměř až dřeň architektury. Tento zážitek nám probudí pohled na bránu - schodiště u kostela v Horní Stropnici, a konečně do třetice také forma kolonády na dobrovodském náměstí. Opět jako by existoval pomyslný trojúhelník, již druhý, přičemž třetí trojicí je háj Zasvěcení se třemi paprsky průhledů.
0 komentářů
přidat komentář
