František Zelenka
*8. 6. 1904 – Kutná Hora, Česká republika
†19. 10. 1944, Česká republika
Biografie
František Zelenka se narodil v Kutné Hoře. Po studiích architektury zůstal v Praze, kde se oženil a narodil se mu syn. Zpočátku pracoval ve své profesi. Byl například autorem návrhu administrativní budovy firmy Aero, svou stopu zanechal ve funkcionalistické kolonii Baba v Praze 6, realizoval portály obchodů i soukromé interiéry, například takzvaný Modrý pokoj v bytě Jaroslava Ježka v Kaprově ulici.
Zároveň se však František Zelenka věnoval divadlu, jemuž propadl již v mládí v rodné Kutné Hoře. Nejznámější je zřejmě jeho spolupráce s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha. Uplatnil se především jako scénograf, autor kostýmů a plakátů a to i u divadelních inscenací významných režisérů v Praze a Bratislavě, například Karla Hugo Hillara nebo Ferdinanda Pujmana. Zelenkovy realizace sahaly od avantgardního divadla Dada Jiřího Frejky až po pražské Národní divadlo.
Od roku 1939, kdy s ním divadla pro jeho židovský původ nesměla spolupracovat, tvořil ještě nějakou dobu neoficiálně s pomocí přátel, kteří jeho návrhy kryli svými jmény. V existenčně obtížné situaci potom Františku Zelenkovi pomohla pražská Židovská náboženská obec. Ta jej zaměstnala v oddělení Správy budov, kde Zelenka využíval svých předválečných zkušeností z oblasti architektury, stavitelství, ale také umění. Řada z jím spravovaných objektů totiž byly historické památky.
Ing. arch. František Zelenka|foto: holocaust.cz
Na jaře 1942, kdy pražská židovská obec vyjednávala s nacistickou Ústřednou pro židovské vystěhovalectví o vytvoření Židovského ústředního musea, byly návrhy Františka Zelenky zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč nacisté s takovou myšlenkou souhlasili. Zelenka pak ve spolupráci s vynikajícím muzejníkem Josefem Polákem vytvořil špičkovou muzejní instalaci v Klausové synagoze. Své úkoly, jak vzpomínají pamětníci, se snažil vždy plnit co nejlépe, snad v naději, že tím odvrátí či alespoň oddálí nepříznivý osud.
Po deportaci do terezínského ghetta v červenci 1943 František Zelenka pracoval pro židovskou samosprávu v oddělení pro kulturu a únik z tísnivého prostředí nacházel v návratu k divadlu. Málo se ví, že právě on režíroval známou dětskou operu o flašinetáři Brundibárovi, k níž ve stísněných podmínkách vytvořil scénu. V Terezíně se za krutých okolností podílel i na uvedení dalších děl - oper „Prodaná nevěsta“ a „Carmen“, Gogolovy „Ženitby“ nebo kabaretu Karla Švenka „Poslední cyklista“.
František Zelenka, významná osobnost české kultury, zahynul pravděpodobně při transportu z Terezína do Osvětimi v říjnu 1944. Okolnosti jeho smrti však nebyly nikdy spolehlivě objasněny.
František Zelenka se narodil v Kutné Hoře. Po studiích architektury zůstal v Praze, kde se oženil a narodil se mu syn. Zpočátku pracoval ve své profesi. Byl například autorem návrhu administrativní budovy firmy Aero, svou stopu zanechal ve funkcionalistické kolonii Baba v Praze 6, realizoval portály obchodů i soukromé interiéry, například takzvaný Modrý pokoj v bytě Jaroslava Ježka v Kaprově ulici.
Zároveň se však František Zelenka věnoval divadlu, jemuž propadl již v mládí v rodné Kutné Hoře. Nejznámější je zřejmě jeho spolupráce s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha. Uplatnil se především jako scénograf, autor kostýmů a plakátů a to i u divadelních inscenací významných režisérů v Praze a Bratislavě, například Karla Hugo Hillara nebo Ferdinanda Pujmana. Zelenkovy realizace sahaly od avantgardního divadla Dada Jiřího Frejky až po pražské Národní divadlo.
Od roku 1939, kdy s ním divadla pro jeho židovský původ nesměla spolupracovat, tvořil ještě nějakou dobu neoficiálně s pomocí přátel, kteří jeho návrhy kryli svými jmény. V existenčně obtížné situaci potom Františku Zelenkovi pomohla pražská Židovská náboženská obec. Ta jej zaměstnala v oddělení Správy budov, kde Zelenka využíval svých předválečných zkušeností z oblasti architektury, stavitelství, ale také umění. Řada z jím spravovaných objektů totiž byly historické památky.
Ing. arch. František Zelenka|foto: holocaust.cz
Na jaře 1942, kdy pražská židovská obec vyjednávala s nacistickou Ústřednou pro židovské vystěhovalectví o vytvoření Židovského ústředního musea, byly návrhy Františka Zelenky zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč nacisté s takovou myšlenkou souhlasili. Zelenka pak ve spolupráci s vynikajícím muzejníkem Josefem Polákem vytvořil špičkovou muzejní instalaci v Klausové synagoze. Své úkoly, jak vzpomínají pamětníci, se snažil vždy plnit co nejlépe, snad v naději, že tím odvrátí či alespoň oddálí nepříznivý osud.
Po deportaci do terezínského ghetta v červenci 1943 František Zelenka pracoval pro židovskou samosprávu v oddělení pro kulturu a únik z tísnivého prostředí nacházel v návratu k divadlu. Málo se ví, že právě on režíroval známou dětskou operu o flašinetáři Brundibárovi, k níž ve stísněných podmínkách vytvořil scénu. V Terezíně se za krutých okolností podílel i na uvedení dalších děl - oper „Prodaná nevěsta“ a „Carmen“, Gogolovy „Ženitby“ nebo kabaretu Karla Švenka „Poslední cyklista“.
František Zelenka, významná osobnost české kultury, zahynul pravděpodobně při transportu z Terezína do Osvětimi v říjnu 1944. Okolnosti jeho smrti však nebyly nikdy spolehlivě objasněny.
