Ferdinand Čapka
*15. 8. 1905 – Vídeň, Rakousko
†3. 9. 1987 – Žilina, Slovensko
Biografie
Ferdinand Čapka byl zástupce slovenského funkcionalismu a velkou mírou formoval podobu horských staveb na středním Slovensku. Pocházel z rodiny mistra stolařského cechu města Vídně. Po studiu na uměleckoprůmyslové škole navštěvoval od roku 1930 vídeňskou Akademii výtvarných umění u Petra Behrense. Studium dokončil v roce 1935 u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění v Praze. Svůj první projekt, budovu kina v Novém Jičíně, realizoval už v roce 1933 společně s Leo Kammelem (pod vlivem tvorby Ericha Mendelsohna). Do Žiliny pozval Čapku v polovině třicátých let architekt Michal Maximilián Scheer, který se v té době, podobně jako Peter Behrens, zúčastnil soutěže návrhu žilinské synagogy. Na vítězném Behrensově návrhu se výrazně podílel i student Ferdinand Čapka.
Na počátku 30. let se zapojil do proudu funkcionalistické architektury. Ve spolupráci s F. Bednárikem v letech 1933–38 vznikla díla, z nichž většinu tvořily vítězné návrhy z architektonických soutěží. Byli to například škola v Banské Štiavnici (1934), notářský internát a obytné domy v Banské Bystrici (1935), železniční stanice v Žilině (1937). Pozoruhodná je administrativní budova elektráren v Žilině (1940), která připomíná nejlepší díla německého expresionisty Ericha Mendelsohna. Ze spolupráce s Bednárikem pochází i hotel v Donovalech (1936) nebo budova ředitelství poštovní spořitelny v Bratislavě (1938). V dalším období spolupracoval s M. Scheerem. K nejvýznamnějším stavbám z této doby patří tržnice v Žilině z roku 1941 (spolupráce M. Šesták) a taktéž obchodní škola a gymnázium v Prešově z let 1941-42. Až do roku 1948 Čapka pracoval samostatně. Ve 40. letech se soustředil na stavby horského charakteru, kde v převážné míře používal místní materiály, jako dřevo a kámen. Charakteristické je také citlivé zakomponovaní staveb do přírodního prostředí. Od roku 1948 byl zaměstnán v žilinském Stavoprojektu, kde tvořivě působil až do důchodu v roce 1980. Ve Stavoprojektu se společně s Ladislavem Bauerem zapojil do návrhu sídelního útvaru Hliny I – IV v Žilině (1957), který lze právem považovat za nejvydařenější urbanistický počin 50. let minulého. století. V 60. letech vznikla další hodnotná díla, jako hotel Boboty ve Vrátné dolině, chata na Popradském plese (s Bauerem), Dom odborov v Žiline (s Řepou) a hotel v Komárně. Z posledních Čapkových konceptů byly realizovány banky VÚB Žilina (1979) a VÚB Čadca (1984). V roce 1975 byla architektu Čapkovi udělena Cena Dušana Jurkoviče za souborné dílo.
Ferdinand Čapka byl zástupce slovenského funkcionalismu a velkou mírou formoval podobu horských staveb na středním Slovensku. Pocházel z rodiny mistra stolařského cechu města Vídně. Po studiu na uměleckoprůmyslové škole navštěvoval od roku 1930 vídeňskou Akademii výtvarných umění u Petra Behrense. Studium dokončil v roce 1935 u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění v Praze. Svůj první projekt, budovu kina v Novém Jičíně, realizoval už v roce 1933 společně s Leo Kammelem (pod vlivem tvorby Ericha Mendelsohna). Do Žiliny pozval Čapku v polovině třicátých let architekt Michal Maximilián Scheer, který se v té době, podobně jako Peter Behrens, zúčastnil soutěže návrhu žilinské synagogy. Na vítězném Behrensově návrhu se výrazně podílel i student Ferdinand Čapka.
Na počátku 30. let se zapojil do proudu funkcionalistické architektury. Ve spolupráci s F. Bednárikem v letech 1933–38 vznikla díla, z nichž většinu tvořily vítězné návrhy z architektonických soutěží. Byli to například škola v Banské Štiavnici (1934), notářský internát a obytné domy v Banské Bystrici (1935), železniční stanice v Žilině (1937). Pozoruhodná je administrativní budova elektráren v Žilině (1940), která připomíná nejlepší díla německého expresionisty Ericha Mendelsohna. Ze spolupráce s Bednárikem pochází i hotel v Donovalech (1936) nebo budova ředitelství poštovní spořitelny v Bratislavě (1938). V dalším období spolupracoval s M. Scheerem. K nejvýznamnějším stavbám z této doby patří tržnice v Žilině z roku 1941 (spolupráce M. Šesták) a taktéž obchodní škola a gymnázium v Prešově z let 1941-42. Až do roku 1948 Čapka pracoval samostatně. Ve 40. letech se soustředil na stavby horského charakteru, kde v převážné míře používal místní materiály, jako dřevo a kámen. Charakteristické je také citlivé zakomponovaní staveb do přírodního prostředí. Od roku 1948 byl zaměstnán v žilinském Stavoprojektu, kde tvořivě působil až do důchodu v roce 1980. Ve Stavoprojektu se společně s Ladislavem Bauerem zapojil do návrhu sídelního útvaru Hliny I – IV v Žilině (1957), který lze právem považovat za nejvydařenější urbanistický počin 50. let minulého. století. V 60. letech vznikla další hodnotná díla, jako hotel Boboty ve Vrátné dolině, chata na Popradském plese (s Bauerem), Dom odborov v Žiline (s Řepou) a hotel v Komárně. Z posledních Čapkových konceptů byly realizovány banky VÚB Žilina (1979) a VÚB Čadca (1984). V roce 1975 byla architektu Čapkovi udělena Cena Dušana Jurkoviče za souborné dílo.
