Eugène Viollet-le-Duc
*27. 1. 1814 – Paříž, Francie
†17. 9. 1879 – Lausanne, Švýcarsko
Biografie
Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc byl francouzský novogotický architekt, restaurátor středověkých památek a historik umění. Sice byl žákem Achille Leclère, ale po celou profesní dráhu vzhlížel k Henrimu Labroustovi. K jeho nejvýznamnějším dílům patří restaurování středověkých budov ve Francii a jeho vědecké práce o dějinách architektury.
Narodil se v rodině Emanuela-Louise-Nikolase Viollet-le-Duc (1781-1857), který působil v Tuilerijském paláci a jeho ženy Elizabeth Delecluze Eugenie (1785-1832), dcery architekta Jean-Baptiste Delecluze (1745-1805). V letech 1826-29 byl v internátní škole ve Fontenay-aux-Roses. V letech 1830-31 vykonal praxi u architektů Jeana Huvé a Achille Leclèr. V letech 1831-36 uskutečnil šest studijních cest po architekturách Francie a v roce 1837 podnikl cestu do Itálie.
1840 jej Prosper Mérimée pověřil rekonstrukcí románské baziliky Sainte-Marie-Madeleine ve Vézelay. 1846 byl jmenován šéfem úřadu historických památek. 1849 byl jmenován rytířem Čestné legie. 1850 s Prosperem Mérimée vykonal studijní cestu do Anglie. 1853 byl jmenován generálním inspektorem církevních staveb ve Francii. 1854 v rámci studijní cesty po Německu navštívil i Prahu. 1854-68 vydal desetisvazkové dílo Dictionnaire raisonné de l'architecture française du XIe au XVIe siècle (Slovník francouzské architektury od 11. do 16. století). 1860 byl jmenován členem komise historických památek. 1863 krátce působil na Ècole des Beaux-Arts v Paříži jako profesor dějin umění a estetiky. 1870 byl za prusko-francouzské války ženijním důstojníkem. V roce 1876 se stal čestným členem společnosti Archivu fotografií historických památek.
Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc byl francouzský novogotický architekt, restaurátor středověkých památek a historik umění. Sice byl žákem Achille Leclère, ale po celou profesní dráhu vzhlížel k Henrimu Labroustovi. K jeho nejvýznamnějším dílům patří restaurování středověkých budov ve Francii a jeho vědecké práce o dějinách architektury.
Narodil se v rodině Emanuela-Louise-Nikolase Viollet-le-Duc (1781-1857), který působil v Tuilerijském paláci a jeho ženy Elizabeth Delecluze Eugenie (1785-1832), dcery architekta Jean-Baptiste Delecluze (1745-1805). V letech 1826-29 byl v internátní škole ve Fontenay-aux-Roses. V letech 1830-31 vykonal praxi u architektů Jeana Huvé a Achille Leclèr. V letech 1831-36 uskutečnil šest studijních cest po architekturách Francie a v roce 1837 podnikl cestu do Itálie.
1840 jej Prosper Mérimée pověřil rekonstrukcí románské baziliky Sainte-Marie-Madeleine ve Vézelay. 1846 byl jmenován šéfem úřadu historických památek. 1849 byl jmenován rytířem Čestné legie. 1850 s Prosperem Mérimée vykonal studijní cestu do Anglie. 1853 byl jmenován generálním inspektorem církevních staveb ve Francii. 1854 v rámci studijní cesty po Německu navštívil i Prahu. 1854-68 vydal desetisvazkové dílo Dictionnaire raisonné de l'architecture française du XIe au XVIe siècle (Slovník francouzské architektury od 11. do 16. století). 1860 byl jmenován členem komise historických památek. 1863 krátce působil na Ècole des Beaux-Arts v Paříži jako profesor dějin umění a estetiky. 1870 byl za prusko-francouzské války ženijním důstojníkem. V roce 1876 se stal čestným členem společnosti Archivu fotografií historických památek.
