May

Ernst May

*27. 7. 1886 - Frankfurt nad Mohanem, Německo
11. 9. 1970 - Hamburk, Německo
Hlavní obrázek
Biografie
Ernst May byl německý meziválečný architekt a urbanista, který byl v letech 1925-30 zodpovědný za plánování a výstavbu sídlišť Neues Frankfurt (15 000 bytů) a v období 1930-33 vedl výstavbu dvaceti sovětských měst (m.j. průmyslového Magnitogorsku na Uralu).
Pocházel z rodiny výrobce koženého zboží. Od raného věku projevoval umělecké vlohy. Na otcovo doporučení začal v roce 1908 studovat architekturu na londýnské University College, ale ještě téhož roku se vrátil do Německa, aby v Darmstadtu absolvoval vojenskou službu. Poté pokračoval ve studiu architektury na Technické univerzitě v Darmstadtu. V roce 1910 se vrátil do Velké Británie na stáž u Raymonda Unwina, kde se při práci na obytném souboru Hampstead naučil principům navrhování zahradních měst a přeložil do němčiny Unwinovo dílo “Základy územního plánování“. 1912 se vrátil do Německa a ukončil studium na Technické univerzitě v Mnichově u Friedricha von Thierscha a Theodora Fischera, spoluzakladatele německého Werkbundu. Od 10. let 20. století vedl samostatnou praxi. 1921 zvítězil v soutěži na venkovské sídliště ve Vratislavi, kde zužitkoval principy navrhování zahradních měst. 1925-30 se vrátil do rodného Frankfurtu nad Mohanem a díky spolupráci s tehdejším starostou Ludwigem Landmannem se mu naskytla příležitost vybudovat tisíce finančně dostupných bytů s dostatečným zázemím dětských hřišť a škol. Kvůli hospodárnosti a rychlosti výstavby byly využity prefabrikované díly. Funkčně řešené dispozice měly výborný přístup ke slunečnímu světlu, čerstvému vzduchu i společně užívaným prostorám. Za dva roky ve Frankfurtu postavil 5 000 bytů, za pět let pak 15 000 bytů, čímž si získal pozornost nejen CIAM (Congrès International d'Architecture Moderne), ale také v Sovětském svazu, kam May vzal v roce 1930 přesunul prakticky celý sedmnáctičlenný tým původně pracující na frankfurtských sídlištích. S vidinou „socialistického ráje“ se pustili do výstavby celých měst. Nerozhodní úředníci, korupce a zpoždění však původní záměry mařily. 1933 Mayovi vypršela smlouva a ten odešel do Britské východní Afriky (Keňa), kde prožil období 2. světové války a díky štědrému honoráři ze Sovětského svazu si mohl pořídit farmu, ale také se věnovat projekční práci na komerčních budovách, hotelech a školách.
Povstání Mau Mau v roce 1953 uspíšilo Mayův návrat do Německa, kde v letech 1954-56 vedl v Hamburku oddělení plánování a podílel se na výstavbě několika velkých bytových projektů. Stal se prvním držitelem čestného doktorátu technické univerzity v Hannoveru. Od 1957 působil jako čestný profesor na technické univerzitě v Darmstadtu, během této doby napsal také několik knih o urbanismu.
Jeho nejstarší syn Klaus May se také stal architektem a pracoval v kanceláři svého otce. Jeho nejslavnějším dílem je nová synagoga v Hamburku. Nejmladší syn Thomas May se v roce 1947 odstěhoval z Keni do Ameriky, kde získal inženýrský titul na Syracuse University a věnoval se navrhování nábytku.