Wallace K. Harrison

Wallace Kirkman Harrison byl americký architekt, který začínal svoji kariéru jako nejmladší z partnerů v ateliéru Corbett, Harrison & MacMurray, kde se při realizaci Rockefellerova centra seznámil s filantropem a budoucím politikem Nelsonem A. Rockefellerem, jemuž po druhé světové válce sloužil jako poradce a podílel se na řadě veřejných zakázek a administrativních budov ve státě New York.
Nejvýznamnější však byla Harrisonova spolupráce s Maxem Abramovitzem, s nímž 35 let vedl úspěšnou manhattanskou kancelář Harrison & Abramovitz.
Harrisonova vysoká postava a gentlemanské vystupování přitom nedávalo tušit jeho skutečnou výchovu. Narodil ve městě Worcester ležím dvě stě mil severně od New Yorku, kde pak Harrison strávil většinu života. Ve věku pouhých čtrnácti let mu zemřela matka. Brzy nato utekl od alkoholického otce, který byl vrchním dozorcem ve slévárně. Tíživá situace ho přinutila odejít ze střední školy a živit se v planografii stavební firmy. Později začal studovat inženýrství na Polytechnickém institutu v rodném Worcesteru a architekturu v bostonském Architektonickém klubu. Ve věku dvaceti let zamířil do New Yorku, kde začal pracovat v nejslavnější kanceláři té doby McKim, Mead & White a zároveň studoval u významného architekta Harvey Wiley Corbetta, který ho na počátku 30. let přizval, aby se stal společníkem. Slibně nastartovanou kariéru přerušila vojenská služba během první světové války. Z počátku 20. let studoval na pařížské École des Beaux-Arts a v roce 1922 získal Rotchovo dvouleté stipendium k zahraničním cestám, kde na něho nejvíce zapůsobily ruiny v egyptské Luxoru. Po návratu pracoval u neogotického architekta Bertrama Grosvenora a následně utvářel ve 20. let řadu prosperujících architektonických sdružení. Podařilo učit na Kolumbijské univerzitě a díky šarmu jeho manželky Ellen Hunt Milton získat přízeň rodiny Rockefellerů (jeho švagr měl za ženu Abigail Rockefellerovu, která byl dcerou Johna D. Rockefeller Jr.). S Maxem Abramovitzem založil v roce 1941 společnou kancelář, která se tři následující dekády podílela na nejvýznamnějších veřejných zakázkách jako byl areál světových výstav v roce 1939 a 1964, Metropolitní opěra, Lincolnovo centrum, Empire State Plaza a soubor budov OSN.
Kancelář Harrison & Abramovitz sídlila na Páté avenue v budově Rockefellerova centra a na počátku 60. let zaměstnávala 200 lidí, čímž se řadila mezi největší kanceláře ve Spojených státech. V roce 1979 odešel Wallace Harrison do důchodu, ale zároveň si v Rockefellerově centru otevřel malý ateliér. Původní kancelář se pak přejmenovala na Abramovitz, Harris & Kingsland.