Odpověď na otevřený dopis rektorce ARCHIPu, Ing. arch. Regině Loukotové
Vážený pane Zavřele,
odpovídám na Váš dopis ze dne 26. listopadu t. r. Jeho obsah i styl mě zaskočil - a jeho vyznění se mě v profesionální, ale hlavně v osobní rovině velice dotýká. Překvapilo mě také to, že jste svůj dopis zaslal nejen do časopisu ESB, ale také do "různých architektonických časopisů", jak sám uvádíte v průvodním dopise, na hlavičkovém papíru Fakulty architektury ČVUT v Praze (FA). Není tedy zcela jasné, zda mám Váš dopis chápat jako oficiální stanovisko školy, kterou vedete a reprezentujete. Text má v každém případě velice osobní povahu. V posledních deseti letech jsme si tykali, přesto raději zůstanu u oficiálního tónu, který jste svým dopisem nastavil. Zároveň předesílám, že nechci zacházet do podrobností a celou polemiku dále rozvíjet - budu proto v rámci možností stručná.
Vaši ostrou reakci pokládám za neadekvátní k vyznění rozhovoru. Většina mých názorů se týká chodu FA do roku 1997 resp. 2003, tedy před dobou Vašeho působení v roli jejího děkana - rok 2007 je zjevný překlep. FA sehrála v mém profesním životě zásadní roli, přesto jde v rozhovoru především o obecné problémy a principy, což je z celku, myslím, dostatečně patrné. Nemohu se navíc zbavit pocitu, že často reagujete na věci nevyřčené či nepřesně interpretované. Je paradoxní, že mi zároveň vytýkáte manipulaci, polopravdy či neinformovanost. Nechávám ale na každém čtenáři, aby texty původního rozhovoru a Vašeho dopisu porovnal a posoudil.
Věcně reagovat mohu pouze na skutečnosti, které lze podpořit argumenty či doložit dokumenty:
- Náš odchod z FA je událostí starou již téměř deset let. Vy jste se jí osobně vůbec neúčastnil - a Martin Roubík, můj manžel, již několik let nežije. Odvolávání se na neexistující zákonnou podmínku ale není oprávněné, protože tohoto "velmi otevřeného výběrového řízení", řečeno Vašimi slovy, jsem se i s Martinem řádně zúčastnila. A sama v rozhovoru říkám, že jsme i přes nesporné úspěchy svého ateliéru pedagogická místa neobhájili.
- Zda a jak kohokoliv můj volební program "Proč kandiduji na funkci děkana FA ČVUT", resp. 68 otázek k fungování školy při volbách kandidáta na děkana v roce 2005 motivoval, si netroufám posoudit. Skutečností je, že jsem ve volbách od členů Akademického senátu nezískala žádný hlas. Zároveň si dovoluji připomenout, že děkanem jste v těchto volbách byl zvolen Vy - a zatím šlo o jediný případ v polistopadové historii FA, kdy předcházející děkan svůj mandát neobhájil. K mému volebními programu se v každém případě vrátila autorka rozhovoru.
- V textu se jasně říká, že urbanismus, územní plánování ani krajinářská architektura se v ČR nevyučují jako samostatný studijním program. To je nezpochybnitelný fakt, největší tuzemské školy nabízejí komplexní vzdělání v programu "Architektura a urbanismus" - a jeho strukturu na FA znám. Ani jedna z uvedených oblastí se nevyučuje coby svébytná profese, jejíž absolventi sehrávají v praxi jinou roli než "klasičtí" architekti, na rozdíl od praxe v jiných zemích.
- Mluvím o vlastní studentské a pedagogické zkušenosti, k současné škole se téměř nevyslovuji. Nezpochybňuji zaměření fakulty, ani její vývoj v uplynulých sedmi letech, a sama hovořím o některých pozitivních změnách. Přiznávám, že moje informace jsou jen dílčí, přesto si dovoluji mít svůj názor. V žádném případě ale nechci svoji Alma Mater poškodit či pomluvit.
Ještě se chci vyjádřit ke dvěma dalším důležitým bodům z Vašeho dopisu:
- Prvním z nich je zpochybnění mého členství v Pracovní skupině Vzdělávání, kam jsem byla zvolena, nikoliv jmenována. Skupina se zabývá vzděláváním ve velice širokém smyslu: všemi třemi stupni škol a také profesním vzděláváním. Nerozumím tomu, proč bych měla ve svém působení v této skupině být jakkoliv diskvalifikována.
- Druhým je založení vysoké školy ARCHIP (Architectural Institute in Prague). Je mi záhadou, jak byste mohli "bránit vzniku soukromé školy v oboru architektura". Naše škola nebyla založena jako škola "opravdové kvality", ale jako škola jiného charakteru i velikosti. Dále jako škola soukromá a mezinárodní, s kompletní výukou bakalářského programu v angličtině.
Nevím a nemohu vědět, co Vás vedlo ke slovům o nenávisti, pomluvách a mediální manipulaci - mohu je pouze důrazně odmítnout. Do předpokladů a závěrů o Vašich pocitech nebo motivaci se však pouštět nebudu, protože Vám nechci křivdit. Za přání úspěchu Vám děkuji. Zároveň Vás ujišťuji, že i mně záleží na úspěšné současnosti a budoucnosti FA - ale i dalších (nejen) architektonických škol, působících (nejen) v Praze.
S přáním klidného prožití svátků,
Regina Loukotová
odpovídám na Váš dopis ze dne 26. listopadu t. r. Jeho obsah i styl mě zaskočil - a jeho vyznění se mě v profesionální, ale hlavně v osobní rovině velice dotýká. Překvapilo mě také to, že jste svůj dopis zaslal nejen do časopisu ESB, ale také do "různých architektonických časopisů", jak sám uvádíte v průvodním dopise, na hlavičkovém papíru Fakulty architektury ČVUT v Praze (FA). Není tedy zcela jasné, zda mám Váš dopis chápat jako oficiální stanovisko školy, kterou vedete a reprezentujete. Text má v každém případě velice osobní povahu. V posledních deseti letech jsme si tykali, přesto raději zůstanu u oficiálního tónu, který jste svým dopisem nastavil. Zároveň předesílám, že nechci zacházet do podrobností a celou polemiku dále rozvíjet - budu proto v rámci možností stručná.
Vaši ostrou reakci pokládám za neadekvátní k vyznění rozhovoru. Většina mých názorů se týká chodu FA do roku 1997 resp. 2003, tedy před dobou Vašeho působení v roli jejího děkana - rok 2007 je zjevný překlep. FA sehrála v mém profesním životě zásadní roli, přesto jde v rozhovoru především o obecné problémy a principy, což je z celku, myslím, dostatečně patrné. Nemohu se navíc zbavit pocitu, že často reagujete na věci nevyřčené či nepřesně interpretované. Je paradoxní, že mi zároveň vytýkáte manipulaci, polopravdy či neinformovanost. Nechávám ale na každém čtenáři, aby texty původního rozhovoru a Vašeho dopisu porovnal a posoudil.
Věcně reagovat mohu pouze na skutečnosti, které lze podpořit argumenty či doložit dokumenty:
- Náš odchod z FA je událostí starou již téměř deset let. Vy jste se jí osobně vůbec neúčastnil - a Martin Roubík, můj manžel, již několik let nežije. Odvolávání se na neexistující zákonnou podmínku ale není oprávněné, protože tohoto "velmi otevřeného výběrového řízení", řečeno Vašimi slovy, jsem se i s Martinem řádně zúčastnila. A sama v rozhovoru říkám, že jsme i přes nesporné úspěchy svého ateliéru pedagogická místa neobhájili.
- Zda a jak kohokoliv můj volební program "Proč kandiduji na funkci děkana FA ČVUT", resp. 68 otázek k fungování školy při volbách kandidáta na děkana v roce 2005 motivoval, si netroufám posoudit. Skutečností je, že jsem ve volbách od členů Akademického senátu nezískala žádný hlas. Zároveň si dovoluji připomenout, že děkanem jste v těchto volbách byl zvolen Vy - a zatím šlo o jediný případ v polistopadové historii FA, kdy předcházející děkan svůj mandát neobhájil. K mému volebními programu se v každém případě vrátila autorka rozhovoru.
- V textu se jasně říká, že urbanismus, územní plánování ani krajinářská architektura se v ČR nevyučují jako samostatný studijním program. To je nezpochybnitelný fakt, největší tuzemské školy nabízejí komplexní vzdělání v programu "Architektura a urbanismus" - a jeho strukturu na FA znám. Ani jedna z uvedených oblastí se nevyučuje coby svébytná profese, jejíž absolventi sehrávají v praxi jinou roli než "klasičtí" architekti, na rozdíl od praxe v jiných zemích.
- Mluvím o vlastní studentské a pedagogické zkušenosti, k současné škole se téměř nevyslovuji. Nezpochybňuji zaměření fakulty, ani její vývoj v uplynulých sedmi letech, a sama hovořím o některých pozitivních změnách. Přiznávám, že moje informace jsou jen dílčí, přesto si dovoluji mít svůj názor. V žádném případě ale nechci svoji Alma Mater poškodit či pomluvit.
Ještě se chci vyjádřit ke dvěma dalším důležitým bodům z Vašeho dopisu:
- Prvním z nich je zpochybnění mého členství v Pracovní skupině Vzdělávání, kam jsem byla zvolena, nikoliv jmenována. Skupina se zabývá vzděláváním ve velice širokém smyslu: všemi třemi stupni škol a také profesním vzděláváním. Nerozumím tomu, proč bych měla ve svém působení v této skupině být jakkoliv diskvalifikována.
- Druhým je založení vysoké školy ARCHIP (Architectural Institute in Prague). Je mi záhadou, jak byste mohli "bránit vzniku soukromé školy v oboru architektura". Naše škola nebyla založena jako škola "opravdové kvality", ale jako škola jiného charakteru i velikosti. Dále jako škola soukromá a mezinárodní, s kompletní výukou bakalářského programu v angličtině.
Nevím a nemohu vědět, co Vás vedlo ke slovům o nenávisti, pomluvách a mediální manipulaci - mohu je pouze důrazně odmítnout. Do předpokladů a závěrů o Vašich pocitech nebo motivaci se však pouštět nebudu, protože Vám nechci křivdit. Za přání úspěchu Vám děkuji. Zároveň Vás ujišťuji, že i mně záleží na úspěšné současnosti a budoucnosti FA - ale i dalších (nejen) architektonických škol, působících (nejen) v Praze.
S přáním klidného prožití svátků,
Regina Loukotová
7 comments
add comment
Subject
Author
Date
poznámka
Petr Velička
22.12.12 01:00
?
.
23.12.12 01:38
k poznámce Petra Veličky
Regina Loukotová
23.12.12 05:11
zdvořilé upozornění
Petr Velička
01.01.13 10:40
populismus
Michal Schwarz
02.01.13 03:13
show all comments
