tryskající z Tančícího domu je architekty, památkáři i investory vnímaná jako něco nepatřičného. Je to fatální stydlivost, úzkoprsost či maloměšťácká zaprděnost? Jsem zklamaný i z poslední soutěže na radnici Prahy 7. Ještě že skvělé české večerníčky si radost ze života a z tvorby zachovaly. Jsem zvědavý, kdy se i "dospělí" probudí konečně k větší sebedůvěře a k svobodnému životu.
1) V Praze rigidní a zastydlá památková péče, referenti bez odborného příslušného vzdělání, podle jednotného metodického pokynu ve stylu konzervace jako maximum ... nikdo nemá čas a chuť s nimi "bojovat" a každý raději návrh "zprůměruje". Pražští památkáři negativně ovlivnili architekturu minimálně jedné generace architektů.
2) Současné zákony umožňují vpodstatě jakémukoliv účastníkovi řízení, připravovanou stavbu, pod různými záminkami a s právníkem, oddalovat roky. Proti těmhle vyděračům není obrana. Čas je v kalkulaci velmi důležitý, a představa několikaletých dohadů s prohnaným sousedem zkušené investory odradí.
3) Zvětšující se množství nesmyslů, které proces výstavby komplikují až znemožňují. Například měření hluku v "chráněném vnějším prostoru". Naprostá pakárna, která blokuje využití řady pozemků v centru, navíc prodražuje přípravu akce a činní ji zase o trochu víc nepředvídatelnou a nejistou.
A již v článku zmiňované vazby architektů na úředníky, hlavně asi na odbory rozvoje, plné zkrachovalých a neúspěšných architektů, které jsou takové (zbytečné) žáby na prameni a snaží se z investora, pod různými záminkami, něco vytřískat.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
1) V Praze rigidní a zastydlá památková péče, referenti bez odborného příslušného vzdělání, podle jednotného metodického pokynu ve stylu konzervace jako maximum ... nikdo nemá čas a chuť s nimi "bojovat" a každý raději návrh "zprůměruje". Pražští památkáři negativně ovlivnili architekturu minimálně jedné generace architektů.
2) Současné zákony umožňují vpodstatě jakémukoliv účastníkovi řízení, připravovanou stavbu, pod různými záminkami a s právníkem, oddalovat roky. Proti těmhle vyděračům není obrana. Čas je v kalkulaci velmi důležitý, a představa několikaletých dohadů s prohnaným sousedem zkušené investory odradí.
3) Zvětšující se množství nesmyslů, které proces výstavby komplikují až znemožňují. Například měření hluku v "chráněném vnějším prostoru". Naprostá pakárna, která blokuje využití řady pozemků v centru, navíc prodražuje přípravu akce a činní ji zase o trochu víc nepředvídatelnou a nejistou.
A již v článku zmiňované vazby architektů na úředníky, hlavně asi na odbory rozvoje, plné zkrachovalých a neúspěšných architektů, které jsou takové (zbytečné) žáby na prameni a snaží se z investora, pod různými záminkami, něco vytřískat.