Z atomového bunkru pro západoněmecké činitele je muzeum

Berlín - Dříve nejpřísněji utajený atomový bunkr západního Německa, určený pro politické špičky, se proměnil v muzeum, v němž je od soboty vítán každý host. Ve zbytcích kdysi obřího komplexu asi 30 kilometrů jižně od Bonnu si mohou lidé udělat představu o tom, jak by jejich vládci úřadovali, spali a kam by chodili na ono místo, kdyby se studená válka zvrhla v atomovou.
    Až 19 kilometrů dlouhý labyrint chodeb byl v letech 1960 až 1972 vybudován v místě železničního tunelu, jenž však nikdy nesloužil svému účelu, přestože jeho dostavba byla ve vojenskostrategických plánech v obou světových válkách. Za druhé války však nacistům posloužil jako podzemní továrna, v níž vězni z koncentračních táborů montovali pohonné jednotky do raket V2 a náhradní díly do tanků.
    Až ta studená projekt naplnila novým smyslem. "Alternativní sídlo ústavních orgánů Spolkové republiky Německo", jak se původní komplex i nynější muzeum oficiálně nazývají, mělo v případě potřeby poskytnout útočiště nejen celé vládě a spolkovému prezidentovi, ale také třem tisícovkám jejich spolupracovníků.
    Projekt spolykal nejméně 4,78 miliardy marek (téměř 62 miliard českých korun), a šlo tak o největší jednotlivou investici v  dějinách západního Německa. Komplex s krycím názvem Růžová zahrada v idylické viniční krajině u obce Bad Neuenahr-Ahrweiler ve spolkové zemi Porýní-Falc zakrývaly stromy a rostliny. Vlastní bunkr se nacházel zhruba sto metrů v hloubi jednoho kopce.
    V případě jaderného úderu by bylo sídlo západoněmecké vlády v Bonnu pravděpodobně hlavním cílem, vysvětluje Jörg Diester, jenž o  vládním bunkru napsal knihu po prostudování zhruba 25.000 stran archivních dokumentů. "Museli by pryč z Bonnu," říká.
    K takovému účelu nikdy nemusel být použit a po skončení studené války byla většina komplexu stržena. Dvě stě metrů zbylé štoly nyní slouží jako hlavní část expozice.
    Kousek od parkoviště, které vniklo z někdejšího heliportu, návštěvníci nejdříve narazí na novostavbu muzea s původní ochrannou betonovou zdí, za níž se skrývá vchod do tunelu. "Pozor! Životu nebezpečné!" varuje dodnes červený nápis.
    To nejzajímavější se však ukrývá uvnitř. Výstava dokumentuje dějiny podzemního světa s pomocí předmětů i fotografií. Podzemní město, jemuž se přezdívalo "Hostinec u poslední hodinky", ukrývalo kancelářské prostory i zasedací sály, zhruba 900 spacích buněk, kuchyně, kantýny, komunikační centrálu, dílny i  kotelnu a větrací šachty. Za podzemním městem se mohly během pár sekund zatáhnout 25 tun těžká pancéřová vrata.
    Dodnes si mohou turisté prohlédnout sprchy a záchody. Ve zdravotní stanici zůstalo staré zubařské křeslo, z vybavení typické kanceláře je vystaven telefon, několik dálnopisů a diktafonů.
    Díky fotografiím si návštěvníci mohou udělat představu o tom, jak vypadala ložnice vysoce postaveného politika: úzká postel, jedna skříň, možná ještě stůl a židle. Oproti většině ostatních skutečný luxus; méně prominentní obyvatelé se měli spokojit s palandami. "Spolkový prezident měl samostatný pokoj," říká Markus Heibel ze spolkového úřadu pro stavebnictví.
    V betonových celách bylo pochopitelně jen umělé světlo. V podzemním labyrintu bylo snadné ztratit orientační smysl, a proto byly zdi označeny četnými čísly. Pro turisty však návštěva končí už po 200 metrech u bariéry, za níž se mu naskýtá pohled do zdánlivě nekonečného prostoru.