Aviary

Švýcarští group8 spolu s Guscetti & Tournier structural engineering navrhli a postavili v ženevském parku Bois de la Bâtie originální voliéru.
V historii zoologických zahrad a parků zabírá voliéra bezesporu specifické místo. Mnichovská od Otto Freie a londýnská od Cedrica Price jsou dvěma nejzářnějšími a nejkomplexnějšími příklady.
Voliéry jsou neobvyklým, o to ale zajímavějším stavebním zadáním. Jsou o vertikalitě a létání, jsou o třídimenzionálním prostoru. Autoři se potýkají s nezvyklými problémy navrhování, definují prostoru pro ptáky ne pro člověka. Do procesu navrhování pak může vstoupit i otázka morálky řešící problém odchycení a uvězněním zvířat do klecí pro chvilkové rozptýlení a potěšení návštěvníků parku.
To vše může být ale autory vnímáno i jako výzva ústící ve snahu o co nejlepší simulaci přírody ve smyslu co možná nejvěrnější simulace přirozeného prostředí ptáků.
Tyto rozdílné faktory ovlivnily již od samého začátku uvažování autorů při koncipování návrhu nové voliéry v Ženevě.
Prvním otazníkem byla poloha nové budovy v rámci parku. Autoři vybrali k umístění voliéry malý umělý ostrov omezující přístup návštěvníků. Lidé tak mají striktně určenou pěšinu k průchodu, aby zbytečně nerušili volně se pohybující ptáky, ať již uvnitř či vně voliéry.
Volba volné formy půdorysu není odůvodněná pouze formálním zapojením do kontextu parku, ale především snahou o neurčitost vnitřního prostoru a tím i narušení pouze lineárního pohybu ptáků. Finální tvar je vytvořen na základě "abstraktní analýzy" vrostlých stromů v nejbližším okolí. Tato první analýza dala tvar desce, která voliéru vertikálně uzavírá ve výšce deseti metrů.
Představa i výsledné řešení betonové desky a jejích podpor je parafrází struktury větví a hmoty koruny okolních stromů. Uspořádání větví stromů funguje ve smyslu uspořádání prostoru - přirozeného prostředí pro život ptáků, funguje současně ale i jako konstrukční systém roznášející síly zatížení do hlavního kmene - sloupu nosného systému.
Podobné prostorové experimenty prováděné již Gaudím a zdokonalené Freiem, jehož výpočtová metoda vycházela z intuice a převáděla volné formy směrem k racionalitě a modulární skladebnosti, sloužily autorům jako vodítko k usnadnění a  urychlení procesu navrhování, které bylo založeno převážně na práci s fyzickými modely. Každý ze 16 sloupů nesoucích desku zastřešení je unikátní, byla tak vytvořena velmi precizní a jemná statická struktura, budící stejný dojem zdánlivého napětí, jako když pták přistane na malou větvičku, která jej přesto udrží.