Přestavba hlavního nádraží v Saské Kamenici
Umbau Hauptbahnhof Chemnitz
Saská Kamenice (Chemnitz) je se čtvrt milionem obyvatel po Lipsku a Drážďanech třetím největším městem německé spolkové země Sasko. Regionální vlaky tu zaujímají významný podíl v místní dopravě. Aby mohla veřejná doprava i nadále růst, muselo projít nádraží výraznou přestavbou. Již v roce 2002 se vědělo, že bude město vyřazeno z rychlostní sítě ICE, a proto se více zaměřilo na zatraktivnění regionální dopravy s přilehlými malými městy a okolními vesnicemi. V roce 2004 proběhla soutěž, která se zaměřila na nádražní halu ze 70. let minulého století. Původní budova z 19. století již předtím nesloužila svému účelu a kromě informací a prodejny lístků zde převažují obchody.
Na vítězném návrhu berlínského ateliéru Grüntuch Ernst se podíleli také inženýři BuroHappold, krajináři Topotek 1 a umělecká skupina Random International. Nový dopravní koncept Grüntuch Ernst počítá se zavedením čtyř tramvajových tratí do nádražní haly. Předně byl osvobozen parter, aby se mohli cestující i dopravní prostředky volně dostat do nádražní haly. Po dokončení přestavby v říjnu 2016 je možné přesednout pod společnou střechou z regionálního vlaku na městskou tramvaj.
O úspěšnosti celého projektu svědčí fakt, že byl podle města pojmenován soběstačný model (Chemnitzer Modell) koordinovaných místních spojů. Od 60. let minulého století mají v Saské Kamenici vlaky i tramvaje stejný rozchod kolejí a městem mohou projíždět “hybridní vlaky“ jezdící na elektřinu i naftu.
Z původní železniční haly z dob NDR byla zachována jen nosná konstrukce, kterou navrhl inženýr Werner Kluge. Vyskorozponové nosníky tvoří komplexní systém, který se mohl při rekonstrukci snadno zhroutit, proto byli přizváni statici z berlínského BuroHappold.
Lehkou translucentní fasádu tvoří zvenku pneumatické membrány z ETFE fólie a uvnitř je natažena tkanina. Podhled nové části tvoří lesklé černé plechy odrážející okolní prostředí. Nedílnou součástí fasády je 3850 LED svítidel, která po soumraku rozehrávají minimalistickou světelnou show. Přibližně stovka ETFE polštářů (dlouhých 27 m, vysokých 3,5 m, celková plocha 3212 m²) obaluje původní konstrukci. Vznikl tak lehký “městský baldachýn“ vznášející se nad peróny.
Na vítězném návrhu berlínského ateliéru Grüntuch Ernst se podíleli také inženýři BuroHappold, krajináři Topotek 1 a umělecká skupina Random International. Nový dopravní koncept Grüntuch Ernst počítá se zavedením čtyř tramvajových tratí do nádražní haly. Předně byl osvobozen parter, aby se mohli cestující i dopravní prostředky volně dostat do nádražní haly. Po dokončení přestavby v říjnu 2016 je možné přesednout pod společnou střechou z regionálního vlaku na městskou tramvaj.
O úspěšnosti celého projektu svědčí fakt, že byl podle města pojmenován soběstačný model (Chemnitzer Modell) koordinovaných místních spojů. Od 60. let minulého století mají v Saské Kamenici vlaky i tramvaje stejný rozchod kolejí a městem mohou projíždět “hybridní vlaky“ jezdící na elektřinu i naftu.
Z původní železniční haly z dob NDR byla zachována jen nosná konstrukce, kterou navrhl inženýr Werner Kluge. Vyskorozponové nosníky tvoří komplexní systém, který se mohl při rekonstrukci snadno zhroutit, proto byli přizváni statici z berlínského BuroHappold.
Lehkou translucentní fasádu tvoří zvenku pneumatické membrány z ETFE fólie a uvnitř je natažena tkanina. Podhled nové části tvoří lesklé černé plechy odrážející okolní prostředí. Nedílnou součástí fasády je 3850 LED svítidel, která po soumraku rozehrávají minimalistickou světelnou show. Přibližně stovka ETFE polštářů (dlouhých 27 m, vysokých 3,5 m, celková plocha 3212 m²) obaluje původní konstrukci. Vznikl tak lehký “městský baldachýn“ vznášející se nad peróny.
0 comments
add comment
