Pousada Santa Marinha

Historie kláštera Santa Marinha da Costa u severoportugalského města Guimarães začala v 9. století výstavbou malé baziliky na svazích hory Monte Penha, která byla od nepaměti považována za posvátné místo. Již v 6. a 7. století se zde během římské okupace konaly bohoslužby. V 10. století zde nechala galicijská hraběnka postavit klášter, který později rozšířila portugalská královna. V 16. století založil vévoda z Bragançy v klášteře teologickou univerzitu. Klášter se nadále rozrůstal, až v 18. století dosáhl vrcholu. Po skončení občanské války v roce 1834, kdy byly zrušeny řeholní řády, byl klášter prodán ve veřejné dražbě a přešel vlastnictví několika rodin, které ho využívaly jako soukromou rezidenci. Aby klášter přestal chátrat odkoupil jej ve 2. pol. 20. století portugalský stát a přestavěl jej na tzv. pousadu (řetězec luxusních hotelů umístěných v historických budovách. Instituci založil v roce 1941 přímo portugalský stát a provozoval jej až do roku 2003). Renovace kláštera a jeho přestavba na hotel byla svěřena renomovanému architektovi Fernandu Távorovi, který se při tomto úkolu řídil zásadou obnovovat a doplňovat. Při navrhování Távora vycházel z přesvědčení, že soubor, který se vyvíjel po jedenáct století, může být úspěšně využíván po další staletí. V tomto duchu byly zachovány a renovovány nejdůležitější historické místnosti a přibyly další prostory pro nové funkce (např. garáže nebo bazén). Historické budově předcházejí dvě nové budovy s půdorysnou stopou ve tvaru písmene L s výhledem do údolí. Mezi historickým klášterem a nárožím nové budovy se nachází zelené nádvoří a dlážděné náměstí. Pod dlážděným náměstím jsou umístěny některé doplňkové funkce hotelu. V přistavěném křídlu se nachází další hotelové pokoje, které jsou velkoryse prosklené směrem do údolí. Červenohnědě (červená barva smíchaná s oxidem železitým) natřená mřížová okna vytváří nepřehlédnutelný prvek celé kompozice. Fernando Távora se přístavbami snažil o dialog mezi starým a novým, mezi klášterem a ubytovnou, mezi strohostí a pohodlím nebo mezi funkcí a krásou. Kladl velký důraz na kontinuitu a vyhýbal se přílišným kontrastům. Přesto nově doplněné části budov nesou současný rukopis. Rozsah a charakteristika stávající budovy byla zachovány. Nenahraditelná minulost zůstala zachována, aby nebyl narušen původní význam a historický vývoj kláštera. Staré i nové budovy se v dialogu vzájemně doplňují, čímž vznikl syntetický celek.